Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3208/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání žalobce proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ze dne 5. 2. 2008, č. j. -210, o zamítnutí žaloby (odstavec první), se zamítá.

II. Dovolání žalobce též proti výroku téhož rozsudku odvolacího soudu

o nákladech řízení před soudy všech stupňů (odstavec druhý) se odmítá.

III. Žalobce je povinen nahradit na nákladech řízení o dovolání žalovaným společně a nerozdílně částku 3.900,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dnů 7. 3. a 13. 10. 2005, č. j. -129, 149, tak, že se zamítá žaloba, aby byli žalovaní povinni vyklidit nebytový prostor v domě č. p. 593 v ul. Ke Krči 35 v P. 4, jak identifikován v prvním odstavci výroku rozsudku odvolacího soudu. Žalobce byl dalším výrokem rozsudku odvolacího soudu (odstavec druhý) zavázán, aby nahradil oběma žalovaným na nákladech řízení před soudy všech stupňů částku 23.275,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Důvodem pro zamítnutí žaloby odvolacím soudem (soud prvního stupně žalobě vyhověl, uložil žalovaným vyklidit předmětný „nebytový prostor“ a přiznal jim bytovou náhradu) byla skutečnost, stvrzená průběhem jednání před odvolacím soudem dne 5. 2. 2008. Ta spočívala ve vyklizení sporného prostoru žalovanými na konci roku 2006. Zástupce žalovaných k tomu při jednání uvedl, že jeho klienti pociťují vyklizení jako křivdu, bydlí nyní za tržní nájemné, považují to za provizorní řešení a nynější byt je pro ně drahý a malý. Zástupkyně žalobce konstatovala, že vzhledem k vyklizení bytu nejsou splněny podmínky pro vázání povinnosti vyklidit byt na zajištění bytové náhrady; nevzala však žalobu zpět. Odvolací soud poté žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobci již není třeba poskytovat vlastnickou soudní ochranu, neboť rozhodný je stav v době vyhlášení rozsudku, žalovaní prostor (byt) vyklidili a do vlastnického práva žalobce již není neoprávněně zasahováno ve smyslu § 126 o. z.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Tvrdil v něm, že k vyklizení sporného prostoru (bytu) žalovanými nedošlo na základě jejich svobodného uvážení, ale z donucení po předchozím rozsudku odvolacího soudu. Nyní byl sice nárok žalobce formálně uspokojen, ale „nelze jej proto bez dalšího zamítnout pro nedůvodnost a takto přeskočit oněch sedm let sporů a neoprávněného užívání nebytového prostoru žalovanými“. Pokud by byl Městský soud v Praze opravdu vázán právním názorem Nejvyššího soudu (vysloveným ve věci na základě předchozího dovolání žalovaných), měl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit či účastníky náležitě procesně poučit. V úvahu také přicházela aplikace o separaci nákladů řízení. Žalobce žádal, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli v písemném vyjádření k dovolání, aby bylo dovolání odmítnuto, nebo zamítnuto.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokátky (, ). Dovolání bylo přípustné, neboť nižší instance rozhodly o meritu věci ve vztahu k dovolateli odlišně ( ). Dovolací důvody byly podle obsahu dovolání uplatněny podle , b/ , tj. mělo jít o vadu řízení s následkem nesprávného rozhodnutí a nesprávné právní posouzení věci.

Dovolání není důvodné.

Jestliže bylo žalováno o vyklizení „nebytových prostor“ a označené místnosti byly ještě před jednáním odvolacího soudu vyklizeny (v prosinci 2006), pak rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo být jiné, než že byla žaloba – trval-li na ní nadále žalobce – zamítnuta. Odvolací soud zcela správně uzavřel, že za vzniklého stavu již není důvodu poskytovat žalobci právní ochranu podle § 126 (odst. 1) o. z. Procesní úkon spočívající ve zpětvzetí žaloby, který měl být stranou žalující učiněn ještě nejpozději při jednání odvolací instance, má být projevem jeho dispoziční vůle a nebylo nezbytné, aby ho odvolací soud v tomto směru poučoval (tím méně, že k vyklizení došlo více než rok před jednáním).

Dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení (majícímu povahu usnesení) není podle konstantní interpretace Nejvyššího soudu přípustné (R 4/2003). Tento závěr se uplatní i v případě, že dojde k zamítnutí dovolání; nelze akceptovat, aby bylo poté rozhodováno jen o nákladech řízení a jen ohledně nich napadený rozsudek zrušen a věc vrácena nižší instanci. Usnesení o nákladech řízení by se tak stalo samostatným předmětem dovolacího řízení. Je věcí dovolacího soudu, zda v případě zamítnutí dovolání zahrne své rozhodnutí o napadených nákladech řízení do meritorního zamítavého výroku, či zda o těchto nákladech rozhodne samostatně (jak se stalo zde). Dovolací soud každopádně nebyl oprávněn tvrzení žalobce, vztahující se k nákladům řízení přiznaných protistraně odvolacím soudem, vůbec přezkoumávat. Na okraj však dodává, že se nedomnívá, že by byl žalobce tímto procesním omezením přezkumu dovolání podstatněji poškozen. Nehledě na nikoli značnou výši nákladů řízení (23.275,- Kč) se žalobce vzhledem k tomu, že místnosti byly žalovanými již dříve vyklizeny, nemohl dostat v důsledku zamítnutí žaloby do horšího hmotněprávního postavení než během řízení. Naproti tomu požadoval-li žalobce prostřednictvím své zástupkyně ještě při odvolacím jednání rozhodnout o meritu věci – přestože k žalobě již nebyl důvod –, pak vlastně žádal, aby byla žalovaným pravomocně přiznána bytová náhrada (což přitom vyklizením místností pozbylo významu).

Uplatněné dovolací důvody tedy nebyly naplněny, odvolací soud rozhodl ve věci správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce dílem v meritu zamítl ( věta před středníkem ) a dílem stran nákladové části věci odmítl ( věta první, ).

Žalovaným vzniklo podle , a právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle (ve znění účinném od 1. 9. 2006) sazba ve výši 6.000,- Kč (), zvýšená při společném zastoupení dvou osob o 20 % na 7.200,- Kč ( cit. vyhl.). Byl však učiněn pouze jeden úkon právní služby ( cit. vyhl.), a tak došlo ke krácení odměny na 3.600,- Kč. Poté bylo nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. srpna 2008

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu