Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 92/2022

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 71 006,65 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1 055 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 69 951,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 524,29 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 41599,68 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 764,33 Kč, a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 41 599,68 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 544,68 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 1 055 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1 055 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 69 951,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 524,29 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 41599,68 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 764,33 Kč, a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 41 599,68 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 544,68 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 1 055 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 12. 2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 71 006,65 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou postupně tři smlouvy o zápůjčce. Jednalo se o smlouvu číslo ze dne 10. 5. 2019, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 9 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 8 075 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 610 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 812 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 653 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 285 Kč Poslední splátka byla stanovena na 3. 7. 2020. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 18. 7. 2019. Ke dni 3. 12. 2019 činila dlužná jistina částku 6 689,44 Kč, poplatek pak částku 5 926, 139 Kč. Žalovaná na dluh uhradila celkem 3 705 Kč. Dalším nárokem žalobkyně byla pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 5. 12. 2018, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 21 542 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 472 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 9 700 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 776 Kč Poslední splátka byla stanovena na 29. 1. 2020. Žalovaná i v tomto případě svůj dluh nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 18. 7. 2019. Ke dni 3. 12. 2019 činila podle žalobkyně dlužná jistina 11 108,35 Kč a poplatek 8 409,23 Kč. Žalovaná na dluh uhradila celkem 26 416 Kč Poslední nárok žalobkyně vyplýval ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 7. 6. 2018, na základě které byla žalované poskytnuta částka 45 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 43 241 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 831 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 16 534 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 876 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 24 měsíčních splátkách po 3 677 Kč Poslední splátka byla stanovena na 7. 6. 2020. Žalovaná i zde svůj dluh nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 18. 7. 2019. Ke dni 3. 12. 2019 činila dlužná jistina částku 23 801,89 Kč, poplatek částku 15 071,61 Kč. Žalovaná na dluh uhradila celkem 47 824 Kč. Součástí všech smluv bylo ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 29 %, a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 18. 12. 2020 byly pohledávky původního věřitele za žalovanou s účinností ke dni 5. 1. 2021 smluvně postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením všech smluv tak, že od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalované, konkrétně z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisů z bankovního účtu, které byly následně zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaná byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr u spol. právnická osoba v roce 2018 jako lisařka s měsíčním příjmem cca 43 000 Kč a v roce 2019 jako operátorka s měsíčním příjmem cca 44 000 Kč, neměla žádný další závazek u jiné společnosti a nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet předmětné zápůjčky je dostatečná. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky v celkové výši 71 006,65 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jednotlivé zápůjčky do dne postoupení pohledávky, tj. 18. 12. 2020, a dále ode dne 19.12.2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 31. 3. 2022 (zásilka uložena dne 21. 3. 2022), na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalované se má za to, že s takovým postupem souhlasila, neboť na výzvu soudu dle ust. nereagoval. ( ).

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16. 2. 2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou B21915 a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti číslo soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, dne 10. 5. 2019 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 9 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené zápůjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 075 Kč (sestávající z úroku v částce 1 610 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 3 812 Kč a částku za komfortní splácení v hotovosti ve výši 2 653 Kč), tedy celkem částku 17 075 Kč, se žalovaná zavázal věřiteli uhradit v 60 týdenních splátkách po 285 Kč, a poslední splátku ve výši 260 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit první splátku dnem uzavření smlouvy vždy ke konci splátkového období spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

7. Zákaznickou kartou ze dne 10. 5. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že má učňovské vzdělání, druh bydlení uvedla jako spolubydlící, rodinný stav uvedla partnerka. Žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti, pracovala jako operátorka u spol. právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 501 Kč, další čistý příjem domácnosti uvedla ve výši 25 000 Kč. Celkový příjem měl činit 44 501 Kč. Žalovaná nevlastnila osobní automobil. V kolonce běžné měsíční výdaje byla uvedena částka 6 000 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná splácela původnímu věřiteli měsíčně částku 4 453 Kč. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky, které však nebyly i přes výzvu soudu navrženy a předloženy k důkazu.

8. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh v období od 25. 5. 2019 do 18.7.2019 celkem 3 705 Kč.

9. Ze smlouvy o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti číslo soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, dne 5. 12. 2018 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené zápůjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 21 542 Kč (sestávající z úroku v částce 4 472 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 9 700 Kč a částku za komfortní splácení v hotovosti ve výši 7 370 Kč), tedy celkem částku 46 542 Kč, se žalovaná zavázal věřiteli uhradit v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, a poslední splátku ve výši 758 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit první splátku dnem uzavření smlouvy vždy ke konci splátkového období spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

10. Zákaznickou kartou ze dne 5. 12. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, druh bydlení má vlastní. Žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti, pracovala jako lisařka u spol. právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 629 Kč, další čistý příjem domácnosti uvedla ve výši 26 000 Kč. Celkový příjem měl činit 43 629 Kč. Žalovaná nevlastnila osobní automobil. V kolonce běžné měsíční výdaje byla uvedena částka 6 000 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná splácela původnímu věřiteli měsíčně částku 3 670 Kč a dále měla další zápůjčku u jiné společnosti, na kterou splácela 4 016 Kč. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření pracovní smlouvu, dvě výplatní pásky a výpis z účtu, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

11. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh za období od 22. 1. 2019 do 18. 7. 2019 částku v celkové výši 26 416 Kč.

12. Ze smlouvy o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti číslo soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, dne 7. 6. 2018 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 45 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené zápůjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 43 241 Kč (sestávající z úroku v částce 14 831 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 16 534 Kč a částku za komfortní splácení v hotovosti ve výši 11 876 Kč), tedy celkem částku 88 241 Kč, se žalovaná zavázala věřiteli uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 3 677 Kč, a poslední splátku ve výši 3 670 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit první splátku dnem uzavření smlouvy vždy ke konci splátkového období spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

13. Ze zákaznické karty ze dne 7. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, druh bydlení má vlastní. Žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti, pracovala jako výrobce audionosičů u spol. právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 446 Kč, další čistý příjem domácnosti uvedla ve výši 24 000 Kč. Celkový příjem domácnosti měl činit 43 446 Kč. Žalovaná nevlastnila osobní automobil. V kolonce běžné měsíční výdaje byla uvedena částka 6 000 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná splácela další zápůjčku u jiné společnosti ve výši 4 016 Kč. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

14. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh za období od 13. 7. 2018 do 18. 7. 2019 částku v celkové výši 47 824 Kč.

15. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6. 1. 2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 25. 1. 2021. V oznámení o postoupení pohledávek byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

16. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 11. 2021 a podacího lístku ze dne 10.11.2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

17. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

18. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO tři smlouvy o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti, a to dne 10. 5. 2019 smlouvu číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 9 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 8 075 Kč, tedy celkem částku 17 075 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 285 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaná na dluh uhradila za období od 25. 5. 2019 do 18. 7. 2019 celkem 3 705 Kč. Dne 5. 12. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 21 542 Kč, tedy celkem částku 46 542 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 776 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaná na dluh uhradila za období od 22. 1. 2019 do 18.7.2019 částku v celkové výši 26 416 Kč. Dne 7. 6. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 43 241 Kč, tedy celkem částku 88 241 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 677 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaná na dluh uhradila za období od 13. 7. 2018 do 18. 7. 2019 částku v celkové výši 47 824 Kč. Nedílnou součástí jednotlivých smluv o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupila společnost právnická osoba s účinností ke dni 5. 1. 2021 pohledávky za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, kde byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.

19. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba nebyla uplatněna po právu, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani jedné ze smluv o zápůjčce. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalované zápůjčky splácet. Žalovaná ve všech případech v kartě zákazníka uvedla, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, pracuje u spol. právnická osoba a nevlastní osobní automobil. U žádosti v roce 2018 uvedla vlastní bydlení, v roce 2019 pak jako spolubydlící. Příjem domácnosti měl činit vždy cca 44 000 Kč s tím, že čistý příjem žalované byl cca 20 000 Kč a zbylou výši představoval další blíže nespecifikovaný příjem. Rovněž měsíční výdaje v částce 6 000 Kč postrádaly bližší specifikaci. Žalovaná v době poskytnutí první zápůjčky (7. 6. 2018) splácela měsíčně částku 4 016 Kč od jiné společnosti. V době poskytnutí druhé zápůjčky (5. 12. 2018), tedy v odstupu šesti měsíců žalovaná souběžně splácela první zápůjčku, další závazek od jiného poskytovatele a aktuální splátky. Třetí zápůjčku žalovaná čerpala rovněž s odstupem necelého půl roku s tím, že opět souběžně splácela dříve poskytnutou zápůjčku. Již tato skutečnost vypovídala o nedobré platební morálce žalované, když v době splácení žádala o další finanční prostředky. Žalovaná měla u každé žádosti předložit pracovní smlouvu, dvě výplatní pásky a výpis z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně však nezkoumala, resp. o tom nepředložila soudu žádné důkazy, že příjem domácnosti žalované je skutečně takto vysoký a ani to, zda se zabývala příjmem partnera žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nezkoumala, co konkrétně tvořily výdaje žalované, resp. jaké skutečně hradila náklady na bydlení, jaké byly její platby na SIPO, dopravu, a další konkrétní výdaje na děti (s ohledem na dvě vyživovací povinnosti), stravu a na domácnost. Je rovněž s podivem, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v rozmezí pěti, resp. šesti měsíců další zápůjčku, když první zápůjčka ve výši 45 000 Kč s nemalým nákladovým zatížením ve výši 43 241 Kč měla být splacena do 7. 6. 2020, tedy došlo k souběhu splácení tří poskytnutých zápůjček a nešlo v případě druhého a třetího závazku žalované o refinancování dříve poskytnuté zápůjčky. V případě žalované si právní předchůdkyně žalobkyně neověřila, že celkové příjmy domácnosti dosahovaly skutečně uvedené výše. Soud proto nemohl než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona spotřebitelském úvěru.

26. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet zápůjčky, a proto jsou všechny uzavřené smlouvy neplatné dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením .

27. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti všech smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

28. Vzhledem k tomu, že však právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši celkem 79 000 Kč (součet 9 000 Kč + 25 000 Kč + 45 000 Kč), vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit ve smyslu Žalovaná na dluh uhradila celkem 77 945 Kč, a soud tuto částku odečetl od částky 79 000 Kč. Zbývající dluh žalované tak činí 1 055 Kč. Protože původní věřitel, společnost právnická osoba postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 1 055 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

29. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 1 055 Kč ve výši dle , tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 9. 2. 2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 6. 1. 2021, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 25. 1. 2021, a s ohledem na ust. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 28. 1. 2021 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 8. 2. 2021 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení (výrok I. rozsudku).

30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalované, která byla ve sporu úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.