Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3213/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I.  Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení                částku  1.975,- Kč k rukám její advokáty do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce a žalovaný 1) mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, č. j. -11, výrokem pod bodem I. uložil žalovaným společně a nerozdílně vyklidit byt č. 17 o velikosti 3+1 s přístavbou a příslušenstvím v šestém patře domu č. p. 645, evidenční č. 17, v ulici Cílkova v P. 12 (dále jen „předmětný byt“ resp. „byt“) do 15 od právní moci rozsudku a výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že předchozím vlastníkem obytného domu, v němž se předmětný byt nachází, byla firma M., a. s. se sídlem v P. 4, Libuňská 319, že tato firma uzavřela s žalovaným 1) dne 24. 1. 1994 nájemní smlouvu, že kupní smlouvou ze dne 14. 4. 1998 vloženou do katastru nemovitostí 14. 4. 2004 firma převedla vlastnictví k domu, v němž se byt nachází, na žalobce, že oba žalovaní byli členy družstva, že oba byli rozhodnutím představenstva vyloučeni z družstva, že oba podali proti rozhodnutí představenstva odvolání k členské schůzi družstva (správně byl rozhodnutím představenstva vyloučen z družstva M. jen žalovaný 1/, jen jemu bylo dopisem ze dne 22. 4. 1998 oznámeno vyloučení a jen on podal dopisem ze dne 5. 5. 1998 odvolání k členské schůzi), že podle zápisu členské schůze žalobce konané dne 22. 6. 1998, konkrétně bodu 4 nazvaného „Zveřejnění členů, kteří nezaplatili členské podíly“, v němž je ohledně žalovaných uvedeno „Ostatní nereagovali na výzvy představenstva a své závazky vůči družstvu nehodlali řešit a k 10. 5. t. r. byli proto z družstva vyřazeni“, rozhodla členská schůze o jejich odvolání negativně tím, že vzala rozhodnutí  představenstva na vědomí.

Na základě takto zjištěného stavu soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že podle článku 4 bodu 3 písm. c) Stanov žalobce přijatých na ustavující schůzi dne 4. února 1998 zaniklo členství žalovaných v družstvu rozhodnutím představenstva o jejich vyloučení (neboť byli bez vážného důvodu v prodlení se splátkami svého podílu po dobu 2 měsíců), které nebylo „zvráceno“ rozhodnutím členské schůze. Rozhodnutím o vyloučení zanikl žalovaným právní titul, na základě něhož byt užívali, a proto jsou podle , , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) povinni předmětný byt vyklidit. Vzhledem k důvodu zániku členství jim soud prvního stupně za analogického použití ustanovení a , , ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále rovněž jen „obč. zák.“) „nepřiznal“ bytovou náhradu.

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. října 2005, č. j. -43, k odvolání žalovaných změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok pod bodem I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Odvolací soud doplnil dokazování u – dopisem žalobce žalovanému 1) ze dne 25. 8. 1998 – a dospěl ke skutkovému závěru, že ani zápis z členské schůze ze dne 22. 6. 1998 ani dopis ze dne 25. 8. 1998 neobsahují rozhodnutí členské schůze o odvolání žalovaného 1) proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva a že tedy žalobce neprokázal existenci takového rozhodnutí.

Po právní stránce uzavřel, že žalovaným stále trvá členství v družstvu, neboť členská schůze dosud o odvolání nerozhodla. Žaloba na jejich vyklizení je tak předčasná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání dovozoval z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “. Jako dovolací důvod uplatnil nesprávné právní posouzení věci ( ). Namítal, že v projednávané věci byly splněny předpoklady pro vyloučení žalovaných z družstva, neboť žalovaní v rozporu se svými povinnostmi člena družstva „odmítli zaplatit kupní cenu svého členského podílu v družstvu ……a členové družstva tak museli cenu členského podílu žalovaných v řádu několika set tisíc korun uhradit ze svého. ….. V opačném případě by nebylo možné dům odkoupit od bývalého vlastníka…“. Dále zpochybnil skutkový závěr odvolacího soudu, že členská schůze nerozhodla o odvolání žalovaných (správně žalovaného 1) proti rozhodnutí představenstva a poukazoval na zápis z jednání členské schůze ze dne 22. 6. 1998. Namítal, že pokud byl v zápisu použit termín „vyřazení“, jednalo se sice o termín nepřesný nicméně vzhledem k tomu, že právní úprava tento termín neobsahuje a s přihlédnutím k daným souvislostem je zřejmé, že tímto termínem bylo označeno vyloučení žalovaných z družstva. I když právní předpis nestanoví písemnou formu pro rozhodnutí členské schůze o odvolání proti rozhodnutí představenstva, bylo rozhodnutí zachyceno v zápisu o členské schůzi (tedy v písemné formě) a zápis byl vhozen do schránky žalovaných (tedy rozhodnutí bylo oznámeno žalovaným). Bylo na žalovaných, aby podali návrh na přezkoumání rozhodnutí členské schůze ve smyslu , obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen „obch. zák.“, ve čtyřleté promlčecí lhůtě dle obch. zák. Žalovaní o vyloučení museli vědět, když jim družstvo vrátilo splátky členského podílu a základní členský vklad celkem ve výši 17.130,20 Kč. Naposledy se tak stalo 18. 12. 1998, kdy si žalovaní vrácený vklad již ponechali (předtím jej odmítali převzít). Nejpozději k tomuto datu tedy museli získat vědomost, že byli z družstva vyloučeni. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a aby byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto. Ztotožnila se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu, že při jednání členské schůze dne 22. 6. 1998 nedošlo k vydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí představenstva žalobce. Poukazovala na to, že ačkoliv jsou žalovaný 1) a žalovaná 2) manželé a vzniklo jim společné členství v družstvu, nebylo o žalované 2) v souvislosti s vyloučením z družstva ani jednáno. Při společném členství manželů v družstvu nelze vyloučit jen jednoho z nich. Vzhledem k výše uvedenému je přesvědčena, že dokud členská schůze nerozhodla o žalovaném 1) a představenstvo nerozhodlo o žalované 2) mají žalovaný 1) a žalovaná 2) zachovánu možnost postupu podle § 231 odst. 3 a 4 obch. zák. a nelze o jejich povinnosti vyklidit byt rozhodnout.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 31. října 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), a že je podle přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad  nebyla tvrzena a ze spisu tyto vady zjištěny nebyly.

Dovolatel prostřednictvím dovolacího důvodu podle odvolacímu soudu vytkl, že mu nepříslušelo „zabývat se předběžnou otázkou oprávněnosti vyloučení žalovaných z družstva žalobce“. Poukazoval na to, že on sám měl jednoznačně důvod k vyloučení žalovaných z družstva, když žalovaní v rozporu se svými povinnostmi člena družstva odmítli zaplatit kupní cenu svého členského podílu v družstvu v celém rozsahu s tím, že uhradili pouze základní členský vklad ve výši 2.500,- Kč.

Odvolací soud vycházel z toho, že členská schůze dosud nevydala rozhodnutí o odvolání žalovaných proti rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení z družstva. Odvolací soud se tak logicky v souladu se svým závěrem, že o vyloučení žalovaných z družstva dosud nebylo definitivně rozhodnuto, naplněním důvodů pro vyloučení žalovaných z družstva nezabýval. Ostatně by tak v řízení o jejich vyklizení z bytu ani učinit nemohl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. ). Dovolatel tak vytýká odvolacímu soudu právní posouzení, na němž jeho rozhodnutí nespočívá. Přitom podle lze napadnout nesprávné posouzení věci jenom tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu na něm spočívá.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním závěru, že rozhodnutím představenstva o vyloučení člena družstva nekončí účast člena v družstvu; je jím učiněn pouze první zákonem předvídaný úkon směřující k vyloučení, přičemž členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. ), že však takové rozhodnutí dosud nebylo vydáno.

Námitkou, že rozhodnutí členské schůze o odvolání proti rozhodnutí představenstva existuje a že zjištění odvolacího soudu o jeho neexistenci je v rozporu s obsahem zápisu o jednání členské schůze dne 22. 6. 1998 dovolatel uplatnil též dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesu účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až

Dovolacím důvodem podle ustanovení lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel brojí právě proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení, zda členská  schůze družstva M. vydala rozhodnutí o odvolání žalovaných proti rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení z družstva ve smyslu § 231 odst. 3 věty čtvrté obch. zák.; jinak řečeno nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jeho názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu, že členská schůze žalobce rozhodla o odvolání žalovaného 1) proti rozhodnutí představenstva o vyloučení dne 22. 6. 1998.

Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – shledal, že odvolací soud poté, co v souladu s ustanovením doplnil dokazování, vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly; přitom neopomenul žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Lze proto konstatovat, že skutková zjištění odvolacího soudu včetně učiněného skutkového závěru a z nich vyplývající skutkový stav věci jsou výsledkem logického postupu při hodnocení důkazů podle zásad uvedených v ustanovení (ve spojení s ). Kolektivní orgány družstva projevují svoji vůli usnesením. O každé členské schůzi se pořizuje zápis, který musí obsahovat datum a místo konání schůze, přijatá usnesení, výsledky hlasování a nepřijaté námitky členů, kteří požádali o jejich zaprotokolování (srov. obch. zák.). Zápis o průběhu členské schůze konané 22. 6. 1998 neobsahuje žádné usnesení, které by členská schůze dne 22. 6. 1998 přijala a které by se týkalo revize rozhodnutí představenstva družstva M. o vyloučení žalovaných z družstva. Ze zápisu nevyplývá ani to, že by odvolání žalovaných (správně žalovaného 1/) proti rozhodnutí představenstva bylo vůbec předmětem programu jednání členské schůze (členská schůze jednala pouze o návrhu představenstva o variantách případné úhrady členského podílu v těch případech, kdy nebyl členský podíl zaplacen). Nelze tak přisvědčit dovolateli, že závěr odvolacího soudu, že členská schůze dosud nevydala rozhodnutí, jímž by rozhodla o odvolání žalovaných proti rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení, nemá oporu v provedeném dokazování.

Z uvedeného vyplývá, že ani dovolací důvod podle , ani dovolací důvod podle , nebyly uplatněny opodstatněně.

Nejvyšší soud proto podle věty před středníkem dovolání zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovanou 2) dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , a a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované 2) vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.900,- Kč ( , ve spojení s a , ve znění do 31. 8. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění do 31. 8. 2006).

Výrok o nákladech dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) se opírá o ustanovení věty první, , a , neboť žalobce nebyl v tomto řízení úspěšný a procesně úspěšnému žalovanému 1) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo, v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14. srpna 2008

JUDr. Miroslav  F e r á k

předseda senátu