Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
64 C 55/2021
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 945 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 84,62 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 84,62 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Předmětem řízení je zaplacení peněžité částky 945 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného televizního poplatku za období anonymizováno rok anonymizována dvě slova rok.
Na výzvu soudu ze dne datum, aby se žalovaný ve lhůtě vyjádřil k žalobě a zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, žalovaný nereagoval, ač mu výzva byla doručena (fikcí) dne datum (§ 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) na adresu jeho trvalého pobytu. Soud pak vycházel z toho, že žalovaný nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Za situace, kdy žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že souhlasí s postupem podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci v souladu s tímto ustanovením bez nařízení jednání.
Soud provedl ve věci důkazy, které předložila žalobkyně, mezi které patří výzva k přihlášení poplatníka České televize ze dne datum včetně doručenky, výzvy k úhradě dluhu ze dne datum, datum, datum včetně doručenek, potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne datum včetně písemné informace o zařazení do evidence poplatníků a specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Předložené listinné důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.
Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému stavu, kdy bylo zjištěno, že žalovaný nereagoval na výzvu k přihlášení poplatníka České televize, čímž se v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, (dále jen„ o rozhlasových a televizních poplatcích“) stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona a vznikla mu povinnost platit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Z předložených výzev k zaplacení dlužných poplatků soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužných částek, do dne podání žaloby však na svůj dluh neuhradil ničeho.
Podle § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že„ jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě“.
Podle § 10 cit. zákona platí, že„ nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského“.
Povinnost žalovaného, který je považován za poplatníka televizního poplatku, neboť neprokázal opak, platit televizní poplatek, je dána přímo zákonem, přičemž žalovaný neprokázal, že by televizní poplatky za období od anonymizováno rok anonymizována dvě slova rok žalobkyni uhradil. Žalobkyně prokázala, že žalovaného upomenula o úhradu dlužných televizních poplatků a poskytla mu přiměřenou lhůtu 15 dnů k úhradě; žalovaný však zůstal nečinný i nadále. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno, přičemž žalobkyni přiznal i příslušenství pohledávky, které je tvořeno kapitalizovaným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Soud při svém rozhodování o nákladech řízení přihlédl k nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. I. ÚS 3705/14 a Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. I. ÚS 3344/12, podle kterého činnost žalobkyně sice není výkonem veřejné moci, avšak na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené i specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud akcentoval, že žalobkyně je v převážné míře financována z televizních poplatků a že televizní poplatek pokrývá velké procento nákladů rozpočtu, a že je žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnosti spojené se správou a výběrem poplatků zabezpečovala sama, a že pokud žalobkyně vykonává správu agendy televizních poplatků, pak předávání agendy advokátní kanceláři za účelem vymáhání poplatků postrádá dle Ústavního soudu racionální smysl, zejména proto, že ve sporech o zaplacení televizního poplatku lze paušálně (výjimka je možná) očekávat, že postačí znalosti, jimiž disponují pracovníci právního útvaru České televize. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že jediným účelně vynaloženým nákladem je paušální náhrada, která jinak náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, neboť zjištěná neúčelnost zastoupení advokátem neznamená, že žalobkyni v tomto sporu nelze přiznat žádné nálady řízení. I nezastoupený účastník (stejně jako účastník, jehož zastoupení nebylo shledáno ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účelným) má podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. právo náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem.
S ohledem na výše uvedené pak náhrada nákladů řízení v částce 600 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. sestávající z částky 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení (výzva k plnění a návrh ve věci samé), neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.
Odůvodnění tohoto rozsudku odpovídá ust. § 157 odst. 4, § 202 odst. 2 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.