Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 755/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 5. 2006, č. j. -26, zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 2, I. kategorie, o celkové ploše 69,60 m2, sestávajícímu z kuchyně, jedné místnosti, předsíně, koupelny + WC a spíže, v budově č. p. 439, na stavební parcele st. 78 v obci Ch., v katastrálním území Ch. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 9. 2006, č. j. -39, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalovaný (nájemce bytu) nezaplatil ke dni dání (doručení) výpovědi (k 10. 12. 2005) nájemné a úhradu za služby spojené s užívání bytu za dobu delší než tři měsíce (od srpna do listopadu roku 2005), že celková výše dluhu činila 5.392,- Kč, že tento dluh uhradil v období od 3. 1. 2006 do 27. 2. 2006, že od prosince 2005 řádně platí běžné nájemné, a že v době, kdy nájemné (úhradu za služby) neplatil, byl evidován jako uchazeč o zaměstnání poté, kdy ukončil pracovní poměr ze zdravotních důvodů. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že uplatněný výpovědní důvod podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “), opírající se o neplacení nájemného, je dán. Shledal správným i jeho závěr, že výkon práva žalobce, který se domáhá přivolení k výpovědi, je v dané věci v rozporu s dobrými mravy ( ); v této souvislosti poukázal na příčiny neplacení nájemného, na to, že žalovaný dlužné nájemné uhradil, a že se u něho jednalo o ojedinělý exces z jinak řádného plnění povinností nájemce bytu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvod podle Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že uplatnění práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy a namítá, že naopak o takovýto rozpor jde na straně žalovaného, který uhradil dlužné nájemné až za několik týdnů po podání výpovědi, nezaplatil nájemné za měsíc prosinec 2005 a i nadále ho platil po datu splatnosti. Dovolatel má za to, na straně žalovaného, který neplatil nájemné po dobu 5 měsíců, se nejednalo o žádný exces (excesem by byla doba jednoho až tří měsíců). Vyvrací tvrzení žalovaného o jeho tíživé životní situaci jako příčině neplacení nájemného a poukazuje na to, že po dobu pracovní neschopnosti platil nájemné řádně. Podle názoru žalobce nezaměstnanost jako taková nezakládá nájemci právo porušovat smluvní závazky, neboť sociální systém v ČR má dostatek nástrojů vhodných pro řešení těchto situací (např. příspěvek na bydlení). Zdůrazňuje (s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ), že daný výpovědní důvod ( obč. zák.) má sankční povahu a má proto chránit oprávněné zájmy pronajímatele; rozhodné je, zda došlo k porušení povinnosti nájemce ke dni dání (doručení) výpovědi, přičemž tento protiprávní stav nemusí trvat i v době, kdy mu byla dána (doručena) výpověď. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanoveních a c)

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.

Podle (ustanovení, o něž přípustnost svého dovolání opřel žalobce) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V projednávané věci dovolatel výslovně neoznačuje právní otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nicméně z obsahu ( ) dovolání se podává, že nesouhlasí s aplikaci ustanovení obč. zák. v dané věci, na základě něhož byla žaloba zamítnuta.

Nejvyšší soud opakovaně (srov. jeho rozsudek ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 8/1998, str. 425, dále např. rozsudek ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , a usnesení ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. ) vyjádřil právní názor, že nezaplatil-li nájemce bytu nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce (§ 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.) výlučně z důvodu objektivně existující tíživé sociální situace a byla mu proto dána výpověď z nájmu bytu, avšak v době soudního řízení o přivolení k výpovědi dlužné nájemné uhradí a nadále nájemné řádně platí, není vyloučeno posoudit jednání pronajímatele, který nadále na výpovědi trvá, jako výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy. Objektivní existence tíživé sociální situace a příčinná souvislost této situace s neplacením nájemného však musí být postavena najisto.

Odvolací soud (soud prvního stupně) se v souzené věci aplikací citovaného ustanovení zabýval a na základě zjištěného skutkového stavu (který nelze v případě dovolání, jehož přípustnost je posuzována podle zpochybnit) dospěl k závěru, že žalobci lze odepřít výkon jeho vlastnického práva. Přihlédl přitom k tomu, že důvodem neplacení nájemného byla tíživá sociální situace žalovaného, i k okolnosti, že dlužné nájemné uhradil a nadále platí běžné nájemné. Jeho rozhodnutí je tak výrazem ustálené soudní praxe.

Pokud dovolatel proti tomu předkládá vlastní (odlišný) názor na posouzení věci z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je třeba poukázat na to, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu, s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. ).

Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. je nepřípadný, neboť v označeném rozhodnutí byla řešena otázka naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák.; v projednávané věci však soudy obou stupňů dospěly ke shodnému závěru, že daný výpovědní důvod je dán, přičemž dovolatel tento závěr ani nezpochybňuje.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, , , , , a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalobci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. srpna 2008

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc.

předsedkyně senátu