Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
DDD4F53E2D09B195C1257A4E0064DB05.html
HTML · 19.72 KB
No categories available
30 Cdo 2127/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce F. S., zastoupeného advokátem, proti žalované R. S., zastoupené advokátkou, o 290.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 43/2004 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2006, č. j. 21 Co 336/2005 - 204, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2006, č. j. 21 Co 336/2005 - 204, ve výroku, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. května 2005, č. j. 8 C 43/2004 -183, změněn v zamítavém výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68.250,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z této částky ode dne
11. 11. 2003 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, se zrušuje a věc
se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 23. 5. 2005, č. j. 8 C 43/2004 - 183, zamítl žalobu na zaplacení částky 136.500,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 136.500,- Kč od 30. 7. 2003 do zaplacení, řízení o zaplacení částky 153.500,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z téže částky od 30. 7. 2003 do zaplacení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Rozhodl
tak o uplatněném nároku na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně žalované tím, že přijímala platby výživného pro nezletilé děti účastníků D. a T. poskytované žalobcem z jeho podnikatelského účtu na základě trvalého příkazu v celkové výši 10.500,- Kč měsíčně na obě děti v období
od roku 1999 do 31. 8. 2002, ačkoliv v té době hradil výživné pro každé z dětí ve výši 4.000,- Kč měsíčně k rukám žalované. Poté, co žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 153.500,- Kč s příslušenstvím, takže po zastavení řízení v tomto rozsahu zůstala předmětem řízení částka 136.500,- Kč za období od 1. 8. 2001 do 31. 8. 2002, tj. za 13 měsíců, a to včetně úroků z prodlení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 1999, který nabyl právní moci dne 29. 10. 1999. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. Nc 261/98 , dále zjistil, že nezletilé děti účastníků D. a T. byly pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřeny do výchovy matky (žalované) a že žalobce se jako otec zavázal platit výživné ve výši 4.000,- Kč na každé z dětí měsíčně, a to s účinností od právní moci výroku o rozvodu manželství rodičů k rukám matky. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. Nc 57/96 dále vyplývá, že dne 22. 2. 2001 podal žalobce návrh na změnu výchovy a výživy k nezl. T. S., tak aby byla svěřena do jeho výchovy, přičemž řízení bylo pravomocným rozhodnutím soudu zastaveno. Dále bylo z výpovědi žalované a svědkyně A. S. prokázáno, že výživné na nezl. T. otec platil nejméně v soudem určené výši i v době, kdy se zdržovala u něj. Mezi účastníky bylo přitom nesporné, že v rozhodném období byly částky 6.500,- Kč a 4.000,- Kč žalobcem z jeho účtu poukazovány na vkladní knížku žalované. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně z § 451 obč. zák. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalovaná nezískala majetkový prospěch v důsledku plnění bez právního důvodu. Žalobce totiž v řízení neprokázal, že kromě částky 10.500,- Kč měsíčně hradil řádně výživné ve výši 8.000,- Kč měsíčně v hotovosti k rukám žalované.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 5. 2006, č. j.
21 Co 336/2005 - 204, rozsudek soudu prvního stupně „v části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 68.250,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od 30. 7. 2003 do zaplacení a ve vztahu k další požadované částce 68.250,- Kč ohledně 3,5 % úroku z prodlení za dobu od 30. 7. 2003 do 10. 11. 2003 a 1,5 % úroku z prodlení za dobu od 11. 11. 2003 do zaplacení“ potvrdil, „v další části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 68.250,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z této částky ode dne 11. 11. 2003 do zaplacení jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68.250,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z této částky ode dne 11. 11. 2003 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku“, ve výroku o zastavení řízení a o vrácení soudního poplatku jej zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem
a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že platil výživné pro obě nezletilé děti ve výši 8.000,- Kč pravidelně v hotovosti k rukám žalované. Z toho dovodil, že ve vztahu k nezl. D. plnil otec v rozhodném období svoji vyživovací povinnost převodem peněz ze svého účtu na základě trvalého příkazu. V rozsahu částky 68.250,- Kč, které takto pro nezl. D. v rozhodném období od srpna 2001 do srpna 2002 včetně poskytl (jedná se o 13 měsíců po 5.250,- Kč, což je polovina ze žalobcem zasílaných 10.500,- Kč měsíčně), se tedy nemůže jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované; naopak šlo o plnění výživného,
ke kterému byl právní důvod. Dále dovodil, že byla-li nezl. T. v rozhodném období ve faktické péči otce - žalobce, což je mezi účastníky nesporné, plnil žalobce svoji vyživovací povinnost k nezletilé osobní péčí i finančně v rámci vedení společné domácnosti a nebylo tudíž žádného důvodu plnit i v tomto období výživné
pro nezletilou k rukám žalované. Jestliže žalobce i v rozhodných 13 měsících nadále zasílal žalované platby ve výši 5.250,- Kč měsíčně (polovina z celkově zasílané částky 10.500,- Kč), šlo „o plnění bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.) a žalovaná
se proto na úkor žalobce v rozsahu částky 68.250,- Kč bezdůvodně obohatila a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat podle § 451 odst. 1 obč. zák“.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že jí na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 68.250,- Kč,
a namítá, že i když v rozhodné době byla nezl. T. ve faktické péči žalobce, který nadále zasílal na předmětný účet platby ve výši 5.250,- Kč měsíčně, nelze na danou věc aplikovat občanský zákoník , neboť výživné „má zvláštní úpravu“ v zákoně o rodině
(§ 99 odst. 1, § 104). Přestože tedy žalobce platil na nezl. T. dobrovolně výživné ve větším rozsahu než rozhodl soud, nezažádal o změnu výchovy, a nemůže požadovat vrácení přeplatku vzhledem k zásadě nenávratnosti spotřebovaného výživného. V této souvislosti poukazuje žalovaná na to, že oběma dětem zřídila pojištění, že obě studují
na střední škole, s čímž jsou spojeny zvýšené náklady, a že vzhledem k jejím sociálním poměrům je jednoznačné, že finanční prostředky od žalobce použila pro děti. Odvolacímu soudu vytýká, že se těmito jejími námitkami nezabýval a že věc posoudil po právní stránce nesprávně. Navrhla, aby rozsudek krajského soudu byl v napadeném rozsahu zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. o. s. ř. k závěru, že dovolání
je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka jako důvod dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. )] uplatnila, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 99 odst. 1 zákona o rodině změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li ke zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.
Podle § 104 zákona o rodině ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco jiného.
Podle § 163 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení rozsudky o výchově a výživě nezletilých dětí a o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo o pozastavení jejího výkonu lze změnit i bez návrhu, změní-li se poměry.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. Nc 261/98 , byly nezletilé děti účastníků D.
a T. svěřeny do výchovy matky (žalované) a že žalobce jako otec se zavázal platit na každé z dětí výživné ve výši 4.000,- Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 1999, který nabyl právní moci dne 29. 10. 1999, pak manželství účastníků bylo rozvedeno. Mezi účastníky je nesporné, že v rozhodné době, tj. od srpna 2001 do srpna 2002 včetně, byla nezl. T. ve faktické péči žalobce, který platil i v této době na výživu každého z dětí částku ve výši 5.250,- Kč měsíčně.
Dovolatelce je třeba přisvědčit v názoru, že změnil-li odvolací soud za daného skutkového stavu věci zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 68.250,- Kč s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout na její straně na úkor žalobce tím, že v rozhodné době platil výživné na nezl. dceru T. k rukám žalované, i když nezletilá byla ve faktické péči žalobce, jde o rozhodnutí nesprávné, neboť na posuzovanou věc aplikoval nesprávný právní předpis (občanský zákoník ), ačkoliv změna rozsudku o výživném pro nezl. dítě se vzhledem k § 104 zákona o rodině posuzuje podle tohoto zákona (v souvislosti s § 163 o. s. ř. o. s. ř. ), protože jde o právo vyplývající ze zákona o rodině (jde o rodinněprávní vztah, který je rozdílný od občanskoprávního vztahu z odpovědnosti za bezdůvodného obohacení). Výživné pro nezletilé děti je totiž nutno řadit k právům na peněžitá plnění, která vyplývají ze zákona o rodině (srov. např. § 26 , § 28 , § 50 , § 85 , § 86 zákona o rodině), a dojde-li ke změně poměrů, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti podle § 99 odst. 1 zákona o rodině v souvislosti s § 163 o. s. ř. o. s. ř. (srov. např. rozhodnutí uveřejněná pod R 54/1969 a R 27/1974, jejichž závěry platí i v současné době), přičemž dojde-li ke zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. písm. b) o. s. ř. o. s. ř. byl naplněn a že rozsudek odvolacího soudu není v napadeném výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 68.250,- Kč s příslušenstvím změněn, správný. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2008
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu