Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
CF0CA38475EEA113C1257A4E0068D0E5.html
HTML · 12.8 KB
No categories available
30 Cdo 3055/2008
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 30. 8. 2007, č. j. 5 C 138/2007 - 68, uložil žalované povinnost přispívat na výživu žalobkyně od 2. 10. 2006 částkou 400,- Kč měsíčně, splatnou vždy od každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, žalobu v části, aby žalovaná byla povinna přispívat na výživu žalobkyně od 25. 8. 2004 do 1. 10. 2006 částkou 800,- Kč měsíčně a od 2. 10. 2006 do budoucna částkou 400,- Kč měsíčně, zamítl, dále žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu
od 2. 10. 2006 do 31. 8. 2007 ve výši 4.400,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání obou účastnic Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem
ze dne 2. 4. 2008, č. j. 59 Co 477/2007 - 90, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku
o dlužném výživném změnil tak, že dlužné výživné za dobu od 2. 10. 2006 do 31. 8. 2007 ve výši 7.200,- Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozhodnutí, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas s rozsudky soudů obou stupňů, a navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a „žalobkyni uložil povinnost vrátit žalované již uhrazené výživné do tří měsíců od nabytí právní moci“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. o. s. ř. k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatelka sice v projednávané věci není zastoupena advokátem a ani netvrdí, že by měla právnické vzdělání, avšak vzhledem
k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a)
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o dlužném výživném pro zletilou dceru změněn, a ve výroku o běžném výživném potvrzen.
Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu
ve věci samé podle § 237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. o. s. ř. , jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrzen a částečně změněn, není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že dovolatelka napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb. , o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl, aniž by se mohl věcí dále zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 o. s. ř. o. s. ř. , když účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2008
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu