Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5157/2007

U S N E S E N Í

Nejvyššísoud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného m. H. B., zastoupeného advokátem, proti povinnému D. P. a. s., zastoupenému advokátem, pro částku 2.169.348,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného a jeho právního nástupce U. B. a. s., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. srpna 2007, č. j. -317, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně výše citovaným rozhodnutím zrušil usnesení ze dne 23. března 2007, č. j. -240, kterým městský soud připustil, aby do řízení ve věci exekuce nařízené usnesením tohoto soudu ze dne 20. září 2006, č. j. -14, na místo povinného D. P. a. s., vstoupil jako jeho nástupce U. B. a. s. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo zákonné, neboť exekuce v posuzované věci skončila vymožením pohledávky spolu s náklady exekuce již dne 29. listopadu 2006. Exekuční řízení je nadto řízením návrhovým, kde stanovení okruhu účastníků je právem oprávněného; pokud by tedy v průběhu řízení bylo zjištěno, že povinnost plnění platně přešla na jiného povinného, měl by soud o této skutečnosti informovat oprávněného a poté postupovat podle jeho právních kroků.

Proti tomuto rozhodnutí podali povinný a jeho právní nástupce U. B., a. s., včas dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení per analogiam a Dovolání odůvodnili poukazem na ustanovení a b) , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé namítli, že soud dosud nerozhodl o návrhu povinného na zastavení exekuce podle (ze 4. října 2006, který byl poté opakován dne 5. října 2006, 26. října 2006 a 15. listopadu 2006). Pokud povinný dlužnou částku soudnímu exekutorovi uhradil, šlo v podstatě o složení zálohy na náklady exekuce a jejím důvodem byla snaha o pokračování v podnikatelské činnosti povinného. Povinný má tak stále zájem na zastavení exekuce a vrácení poskytnutého plnění. Poté, co povinný podal k soudu návrh na zastavení exekuce, měl soud i bez návrhu rozhodnout o odložení exekuce podle Návrh na zastavení exekuce byl podán včas a exekuce proto nemohla být ukončena podle ; soud tak mohl a měl rozhodnout i o vstupu nového účastníka do řízení. Postupem odvolacího soudu byl porušen též d a y. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný se k dovolání vyjádřil tak, že je považuje za nepřípustné. Odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o vstupu právního nástupce povinného do řízení. Přípustnost dovolání nelze dovozovat podle žádného ustanovení (v posuzovaném případě se nejedná o rozhodnutí potvrzující ani měnící, jak vyžaduje a a dovolání není přípustné ani podle ). Analogii, jejíhož použití se dovolatelé domáhají, přitom v otázkách přípustnosti dovolání použít nelze. Dovolání není přípustné též proto, že směřuje především proti důvodům rozhodnutí ( ). Ve vztahu k otázce právního nástupnictví dovolatelé v podstatě ani nic nenamítají. Dovolání není ani řádně odůvodněno, jak požaduje Oprávněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jej jako nedůvodné zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Dovolání U. B., a. s., není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, kdo je oprávněn dovolání podat. Podle ustanovení je takovou osobou účastník řízení, kterým je v exekučním řízení oprávněný a povinný. Jsou-li exekucí postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného (, 2 , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že dovolatel U. B., a. s., není účastníkem exekučního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . Nejvyšší soud proto bez jednání (, věta první, ) jeho dovolání podle a odmítl.

Dovolání povinného není přípustné.

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá již proto, že nejde o rozhodnutí ve věci samé, a přípustnost nelze opřít ani o ustanovení , a , neboť o žádný z případů zde vyjmenovaných v posuzované věci nejde.

Ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (), o přistoupení dalšího účastníka () a o záměně účastníka (). Protože odvolací soud zrušil (bez dalšího) usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl podle o vstupu U. B., a. s., do řízení na místo povinného, nejsou předpoklady přípustnosti dovolání splněny ani podle tohoto ustanovení. Napadené usnesení není možno pokládat ani z obsahového hlediska za rozhodnutí měnící, neboť věcný závěr o tom, kdo je procesním nástupcem povinného, odvolací soud, který měl exekuci za ukončenou, neučinil.

Lze uzavřít, že proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (bez dalšího) zrušil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o vstupu účastníka do řízení namísto povinného, není dovolání přípustné.

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (, věta první, ), dovolání podle ustanovení a odmítl.

Pouze pro úplnost tak lze dodat, že závěry obsažené v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu jsou jinak správné a Nejvyšší soud se s nimi plně ztotožňuje (dovolatel ostatně správnost napadeného rozhodnutí v podstatě ani nenapadá, když obsahem jeho dovolání jsou téměř výhradně námitky, jejichž podstatou je tvrzení, že soud dosud nerozhodl o návrhu povinného na zastavení exekuce pro její nepřípustnost, ačkoliv tak k návrhu povinného měl učinit). Podle , prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení namísto dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (obdobně ustanovení ). Citované ustanovení výslovně upravuje hmotněprávní vztahy na straně oprávněného; k návrhu na vstup do řízení je proto legitimován toliko oprávněný, povinný ani ten, kdo za řízení nabyl (podle tvrzené právní skutečnosti měl nabýt) právo nebo povinnost o níž v řízení jde, není k tomuto návrhu oprávněn; soud proto musí jejich případný návrh zamítnout (srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 101 s.; Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 493 s.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, a Oprávněnému (zastoupenému advokátem) přísluší náhrada za podmínky, že náklady vynaložil účelně (srov. , větu první, ); o takové náklady však v daném případě nejde, jestliže vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se svým obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek (dovolacího) řízení určující, neboť již z rozhodnutí odvolacího soudu vyplynulo, že exekuční řízení bylo již ukončeno a že není sebemenšího důvodu rozhodovat o procesním nástupci, a to dokonce k návrhu povinného. Této procesní situaci pak odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. srpna 2008

JUDr. Antonín Draštík, v. r.

předseda senátu