Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 55/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Františka Faldyny, CSc, v právní věci žalobkyně E. C. V., s. r. o., , zastoupené JUDr. J. Š., advokátkou, proti žalovanému Ing. P. L., o zaplacení 1.912.706,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresní soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. února 2007, č. j. -258, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 8. února 2007, č. j. -258, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. září 2004, č. j. -224 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 26. května 2006, č. j. -240, ve výroku ve věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.638.929,79 Kč s příslušenstvím a co do částky 246.925,20 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyli v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Jelikož ve smyslu ustanovení , věty první, je dovolací soud –s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Rovněž tak případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod dle ), může zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit jen za předpokladu, že námitky směřují do procesní otázky, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující.

Přestože dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam z důvodu sjednocení rozhodovací praxe v řízení o sporech vyplývajících z konkurzu a vyrovnání (neúčinnost právního úkonu) a na to navazující závazek fyzické osoby takovým jednáním založený, hodnocením argumentace obsažené v dovolání k takovému závěru dospět nelze. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že předmětem řízení je jiný skutek. Žalobkyně žalobou uplatnila vůči žalovanému jako podnikateli náhradu škody, která vznikla porušením povinnosti z kupní smlouvy (odebrat pět nových vozů O.) a dále plnění ze smluv o půjčce osobních vozidel.. Ze skutkových zjištění vyplývá, že smluvním partnerem v těchto smlouvách nebyl žalovaný jako podnikatel, nýbrž obchodní společnost I., s. r. o., na kterou byl v roce 2002 prohlášen konkurs. Jestliže předmětem řízení byla náhrada škody a smluvní plnění vůči žalovanému jako fyzické osobě, nemohly se soudy zabývat jiným skutkem, tj. předpoklady odpovědnosti jednatele z neúčinných právních úkonů obchodní společnosti.

Pakliže Nejvyšší soud České republiky neshledal, že by odvolací soud řešil otázku odpovědnosti žalovaného za škodu a povinnosti žalovaného zaplatit za půjčku vozu O. A.2000 a O. V. pro společnost I., s. r.o. odvíjející se od konkrétních skutkových okolností k této věci v rozporu s hmotným právem, přičemž k závěru o zásadně právních významu napadeného rozhodnutí nedospěl ani pro jiné okolnosti. Vytýká-li pak dovolatelka odvolacímu soudu, že při posuzování otázky existence (vzniku) smlouvy o půjčce vozidel mezi účastníky nevzal v úvahu všechny skutečnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování, patrně přehlédla, že skutkový základ sporu, z něhož vyšel odvolací soud, se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodu uvedených v ustanovení , nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání je zvažována podle ustanovení , jak tomu je v předmětné věci. Dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl. ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. srpna 2008

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu