Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 419/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalované Mgr. I. K., za účasti K., p., a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 35.873,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. července 2006, č. j. -108, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. července 2006, č. j.6 Co 1602/2006-108, a rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 21. 4. 2006, č. j. -92, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 21. 4. 2006, č. j. - 92, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 35.873,- Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) ve výši 22 %, o níž mu K., p., a. s., (pojišťovna žalované) snížila výplatu peněžitého plnění z částky 198.934,75 Kč na částku 163.062,- Kč při likvidaci škody způsobené na jeho vozidle BMW dne 25. ledna 2003 při dopravní nehodě zaviněné žalovanou, která odpovídá za škodu (za ni ji uhradila pojišťovna z titulu zákonného pojištění), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobci škoda nevznikla, neboť si nechal opravit vozidlo v autoservisu, který není plátcem DPH, za provedenou opravu zaplatil částku 218.445,- Kč, ale nehradil přitom daň z přidané hodnoty.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. července 2006, č. j. -108, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu je nutné vyjít z ust. § 427 a § 442 odst. 1 obč. zák. s tím, že žalobci újma v majetkové sféře nevznikla s ohledem na to, že žádnou daň z přidané hodnoty servisu ani finančnímu úřadu neuhradil.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ust. o. s .ř. a odůvodňuje je vadou řízení (nevypracování znaleckého posudku), jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. písm a/ ). Soudům obou stupňů vytýká nesprávný výklad pojistných podmínek ohledně odpočtu DPH. Namítá, že ke znalosti podstaty problematiky odpočtů DPH v případě pojistných plnění mezi subjekty, z nichž některé jsou plátci DPH a jiné nikoli, je zapotřební speciálních znalostí především z hlediska mechanismu účtování DPH, resp. jejích odpočtů. Proto také odvolacímu soudu vytýká, že nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, který nevyhověl jeho návrhu na provedení znaleckého posudku z oboru účetnictví a daně (vada řízení podle ). Dovolatel dále namítá nesprávné právní posouzení věci (ust. písm b/ ), neboť podle pojistných podmínek K., p., a. s., VPP 636 čl. VIII. odst. 9 se na něj vztahuje poslední věta uvedeného odstavce, a proto se považuje za „ostatní případ“, který má nárok na plnění včetně DPH. Ačkoli mu vznikla škoda, v podstatné výši (v částce 35.873,- Kč), kterou představuje právě DPH, mu nebyla dosud uhrazena, i když se jeho majetek zmenšil také o tuto peněžní částku. Pokud tedy pojistitel (K., p., a. s.) odmítá plnit za škůdce, má poškozený právo požadovat toto plnění přímo od žalované, a ta nechť se regresně vypořádá s pojišťovnou. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , napadené rozhodnutí přezkoumal podle ust. 242 odst. 3 a dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, které je přípustné podle ust. , je i důvodné.

Jak vyplývá z výsledků řízení, žalobci v důsledku dopravní nehody, za niž odpovídá žalovaná, vznikla škoda na jeho vozidle. Žalobce si nechal vozidlo opravit servisem, který není plátcem DPH, a žalobci vystavil dne 18. 5. 2003 fakturu na částku 218.445,- Kč (za provedenou opravu automobilu). Tuto cenu opravy žalobce uhradil. Pojišťovna provedla vlastní kalkulaci škody (kontrolní výpočet) v částce 198.934,75 Kč a tuto částku považuje dovolatel za nespornou. Pojišťovna zaplatila žalobci jen 163.062,- Kč.

Žalobce jakožto poškozený se domáhá náhrady škody způsobené na jeho vozidle při dopravní nehodě proti žalované, která za škodu odpovídá.

Podle ust. § 443 obč. zák. se při určení výše škody na věci vychází z ceny v době poškození.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že žalobci škoda nevznikla, neboť částku odpovídající DPH dosud neuhradil.

Za škodu, jejíž vznik je jednou z podmínek odpovědnosti za škodu, se považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou na věci je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu (např. náklady vynaložené na opravu poškozeného vozidla). Jde-li o škodu způsobenou na věci, v důsledku jejího poškození či zničení se majetkový stav vlastníka věci snižuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu , publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971).

V daném případě vznikla žalobci škoda poškozením jeho vozu. Vyjadřuje-li se škoda srovnáním majetkového stavu poškozeného před a po poškození, pak i rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši prostředků (vyjádřenou v penězích) nutnou k obnovení původního majetkového stavu. Při stanovení výše škody je proto třeba zásadně vycházet z nákladů (jejich ceny) na uvedení do původního stavu. U škody vzniklé na věci použité a částečně opotřebované pak musí být přihlédnuto k obvyklé ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu (v opačném případě by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými). K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54, sešit 6, ročník 2003.

Je přitom třeba vycházet ze skutečné ceny opravy, pokud byla provedena, což platí za předpokladu, že oprava byla provedena v plném rozsahu. Rozhodující jsou celkové náklady (cena) opravy. I pak je ovšem třeba ještě zvažovat, zda cena byla stanovena správně, zda oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události. Je důležité, aby neutrpěl újmu nejen poškozený, ale ani škůdce za situace, kdy by poškozený vynaložil na provedení či zajištění opravy neúměrně vysoké nebo neúčelné náklady, a proto je třeba výši peněžité náhrady, vyjadřující náklady na uvedení do původního stavu, zjistit a stanovit objektivně a nezávisle na nahodilých okolnostech nesouvisejících se škodnou událostí. .

Závěr odvolacího soudu (taktéž soudu prvního stupně), že ke škodě v majetkové sféře žalobce nedošlo, protože v souvislosti s provedenou opravou dosud DPH nezaplatil, není tedy správný, neboť odvolací soud při určování výše peněžité náhrady skutečné škody ze shora uvedených závěrů nevycházel, zaměřil se pouze na otázku placení DPH žalobcem, ačkoliv předmětem řízení ve vztahu poškozený proti škůdci je nárok na náhradu škody způsobené na věci.

Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil ( , část věty za středníkem, ) a protože důvod, pro který byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zrušen i tento rozsudek a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení ( , věta druhá, ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. srpna 2008

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu