Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1608/2008

soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobců a) Ing. L. P., Dr.Cs., b) M. P., c) E. B., d) P. B., a e) O. S., zastoupených advokátem, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobců ad b) až e) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 12. 2007, č. j. -272, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 12. prosince 2007, č. j. , se ve výroku označeném I., jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 9. 2006, č. j. -239, ve vztahu mezi žalobci ad b) až e) a rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu k nim, zrušuje.V tomto rozsahu se zrušuje i rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. září 2006, č. j. -239, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.O d ů v o d n ě n í :Žalobou, došlou soudu dne 27. 12. 2005 se žalobci domáhali rozhodnutí soudu, jímž by bylo žalovanému uloženo převést do jejich vlastnictví pozemky v jeho správě. Nárok na jejich převod opírali o , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to jednak z důvodu práva založeného nevydáním původních pozemků ve smyslu zákona, tedy práva na náhradní pozemky, přičemž toto právo zčásti nabyli postoupením od jiných oprávněných osob, jednak jako náhradu za zemědělský majetek podle , a zákona o půdě, protože žalovaný převzal závazek k této náhradě od povinné osoby.Okresní soud v Liberci shora uvedeným rozsudkem návrh žalobců zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že právo na náhradní pozemek, vzniklé postoupením od jiných osob, zaniklo uplynutím doby stanovené v a 7 zákona o půdě, tedy v důsledku tzv. restituční tečky, a dále proto, že podle soudní praxe nemá oprávněná osoba právo na výběr konkrétního pozemku za situace, že nebyla prokázána libovůle či svévole ze strany žalovaného při plnění povinnosti poskytnout oprávněným osobám náhradní pozemek, a pokud měly být pozemky poskytnuty jako náhrada za jiný zemědělský majetek, než jsou pozemky, jež nemohly být vydány, má žalovaný podle zákona o půdě právo na výběr způsobu plnění.Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, na základě odvolání žalobců zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvému žalobci jako oprávněné osobě ve smyslu zákona o půdě, a ve vztahu k ostatním žalobcům rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když jej shledal správným v závěrech o zániku práva postupníků na náhradní pozemek. Konstatoval, že žalobkyně ad c) uplatnila rovněž nárok na náhradu za zemědělský majetek podle smlouvy o převzetí závazku, který získala postoupením od žalobce a) jako oprávněné osoby, a že žalobcům byly již dříve postoupeny pozemky na základě více smluv. Dovodil, že zánik práva na náhradní pozemky, získaný od jiných oprávněných osob, se týká zčásti i žalobce a), a plně ostatních žalobců, kteří nebyli původními oprávněnými osobami, a to nejen nároku podle zákona o půdě, ale i nároku na náhrady podle , a zákona o půdě. Postup, umožňující oprávněné osobě výběr náhradního pozemku z důvodu libovůle či svévole a straně žalovaného při plnění jeho povinností poskytnout náhradní pozemky, pak dle odvolacího soudu je aplikovatelný jen v případě, že nárok na náhradní pozemek nezanikl. Zaniklý nárok totiž nelze obnovit s poukazem na nesprávné chování jiného subjektu. Dále se pak odvolací soud zabýval nároky prvého žalobce, ohledně nichž rozsudek soudu prvního stupně zrušil.Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci ad b) až e) dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení – 237 odst. 1 písm. c) Rozsudek odvolacího soudu shledávají za zásadně významný po právní stránce a vytýkají mu nesprávné právní posouzení věci dle Konkrétně uplatňují, že odvolací soud se nezabýval rozlišením postupníků na ty, kteří postoupením získali nárok na náhradní pozemky za účelem spekulace, a na ty, kteří jej získali za účelem zemědělského hospodaření. Tak došlo k porušení článku 11 odst. 1 y a článku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě z toho důvodu, že se zacházelo různě s původními restituenty a postupníky, kteří jednali, tak jako žalobci, v souladu s účelem zákona o půdě, jímž je obnovení podnikání v zemědělství a opětovný rozvoj a obnova venkova. Žalovaný a sama Česká republika zneužili svého veřejnoprávního postavení a tím zhoršili postavení svého věřitele a narušili princip rovné právní ochrany, jakož i princip právní jistoty a legitimního očekávání ochrany majetku. Tato diskriminační povaha hmotněprávního předpisu byla zjištěna i v rozsudcích Evropského soudu pro lidská práva. Došlo tím k narušení rovnováhy mezi veřejnoprávním zájmem a právem pokojného užívání majetku. K těmto závěrům dospěl Evropský soud pro lidská práva v řadě svých rozhodnutí. Dovolatelé argumentují, že soud měl přímo použít mezinárodní normu, pokud je vnitrostátní zákon v rozporu s ní, tj. článek 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.Dovolání splňuje formální náležitosti stanovené zákonem a dovolací soud proto posuzoval jeho přípustnost. Dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci. V úvahu proto přichází přípustnost dovolání pouze podle , založená na úvaze dovolacího soudu, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Takový závěr dovolací soud v této věci učinil, přičemž za otázku zásadního významu považuje právní závěry odvolacího soudu z hlediska právní argumentace, obsažené v dovolání. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání je přípustné.Odvolací soud rozhodl věc plně v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou včetně dřívější judikatury Nejvyššího soudu, na niž odkazoval. Následně však byla judikatura prolomena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. , který vyšel z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, na něž dovolatelé odkazují. V tomto rozsudku Nejvyšší soud v dovolacím řízení určitým způsobem rozlišil skupinu postupníku z hlediska ustanovení a 7 zákona o půdě na skupinu, která sledovala získáním práva na náhradní pozemek spekulační nebo komerční hlediska, a na osoby, které sledovaly získáním náhradních pozemků rozšíření svého zemědělského hospodaření, a u nichž by újma spojená se zánikem práva na náhradní pozemek se jevila jako nepoměrná ztráta majetku. Na první skupinu lze aplikovat úvahy Ústavního soudu, obsažené v jeho nálezu z 20. 12. 2005, sp. zn. 6/2005, které jej vedly k tomu, že nezrušil ustanovení zákona o půdě o ukončení jejich práva na náhradní pozemek, aplikaci tohoto ustanovení na druhou skupinu však podrobil hlediskům zakotveným v Evropské úmluvě o lidských právech, kterou jako mezinárodní smlouvu, jíž je Česká republika vázána, je třeba aplikovat přednostně před vnitrostátním právem. Vytvořil tak rovnost práv oprávněných osob, jimž nemohly být vydány jejich původní pozemky, a osob spadajících do druhé skupiny postupníků, pokud jde o osoby, které pozemky potřebují pro své zemědělské hospodaření.Protože z tohoto hlediska oba soudy postavení žalobců neposuzovaly, bylo třeba jejich rozsudky zrušit a vrátit k novému projednání i z takto určeného hlediska ( a 3 ). V dalším řízení je soud vázán právním názorem dovolacího soudu a rozhodne nově o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).Jinými právními otázkami, které bude třeba v dalším řízení řešit, se dovolací soud nemohl zabývat z toho důvodu, že nebyly v dovolání uplatněny ( ).V dalším řízení jsou soudy vázány právním názorem dovolacího soudu a rozhodnou nově i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 1. srpna 2008 JUDr. Josef R a k o v s k ý předseda senátu