Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 244/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 26. listopadu 2004, č. j. -51, uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 75.215,- Kč s úrokem z prodlení z částky 49.715,- Kč ve výši 3,5 % ročně od 16. 12. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. března 2007, č. j. -138, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a rovněž i s jeho právními závěry, že mezi účastníky řízení byly uzavřeny v ústní formě řádně smlouvy o dílo podle ustanovení § 536 obch. zák., z nichž žalobkyně svoji povinnost splnila a vzniklo jí právo na zaplacení ceny díla podle ustanovení § 548 obch. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odvolacímu soudu vytkl, že jeho omluvu z jednání spojenou se žádostí o jeho odročení nesprávně právně posoudil a že za situace, kdy mu znemožnil účast na jednání, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně namítl, že odvolací soud svou úvahou o nedůvodnosti resp. nevčasnosti jeho omluvy z jednání spojené se žádostí o jeho odročení nepostihl okolnost aktuálního zdravotního stavu žalovaného, který nastal bezprostředně před odvolacím jednáním. Žalovaný má za to, že omluva doručená soudu dva dny před nařízeným ústním jednáním, je dostatečně včasná. Navíc žalovaný současně s omluvou soudu sdělil, že svá tvrzení hodlá prokázat důkazem, který do této doby neměl k dispozici. Žalovaný byl připraven prokázat svá tvrzení vady díla odborným vyjádřením, na základě kterého požadoval od žalobkyně slevu z ceny díla. Navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně reagovala na odvolací námitky žalovaného, které jak bylo již zdůvodněno shora, nemohly být předmětem odvolacího přezkumu. Žalobkyně se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu v tom smyslu, že omluva žalovaného byla nevčasná a nedůvodná, nehledě na to, že stejné důvody omluvy neúčasti na jednání uplatňoval žalovaný i před soudem prvního stupně. Navrhla zamítnutí dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadní důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení věty první je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Dovolací soud tedy není při zkoumání přípustnosti dovolání podle oprávněn zabývat se i jinými než právními otázkami. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantním i dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle , a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesně právního) předpisu.

V dané věci se však o uvedený případ nejedná. Podstatou problému je jiná než právní otázka a sice otázka zda žalovaný včas a z důležitého důvodu požádal o odročení jednání.

Vzhledem k tomu že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu neřeší žádnou otázku zásadního právního význam, kterou by dovolatel v dovolání namítal, není dovolání podle přípustné.

Námitku dovolatele, že odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti, čímž zatížil řízení tzv. jinou vadou, lze spíše podřadit pod zmatečnostní vadu uvedenou v , k níž by však mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, pokud by bylo dovolání přípustné (srov. druhá věta ), přičemž k nápravě zmatečnostních vad slouží institut žaloby pro zmatečnost pro mimořádný opravný prostředek.

Tento závěr sebou nese konečně posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání ( věta právní), odmítl [ věta první, ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Náklady žalobkyni se sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.050 Kč podle , , , a 18 odst. 1 a z paušální částky 700,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění pozdějších předpisů a po připočtení 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.966,50 Kč (srov. , z. č. ), tedy celkem 12.166,50 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 1. srpna 2008

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu