Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1829/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) F. K., b) I. K., c) T. S., a d) P. K., jako právních nástupců původního žalobce F. K., zemřelého, zastoupených advokátem, za účasti 1) P. f. ČR, a 2) L. ČR, s.p., o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem, vedené

u Okresního soudu ve Znojmě pod sp.zn. , k dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8.11.2007, čj. -257, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě zamítl rozsudkem ze dne 15.9.2005, čj. -130, návrh na určení, že původní žalobce je vlastníkem části pozemku č. 5702/1, les

o výměře 1,1200 ha v katastrálním území H., a dalších blíže specifikovaných nemovitostí patřících k původní zemědělské usedlosti čp. 73, tamtéž. Dle návrhu žalobce měla být určením jeho vlastnického práva nahrazena rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Z. ze dne 16.4.2004, čj. PÚ 134/91/6-Pa

a čj. PÚ 136/91/7-Pa, vydaná podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Jimi bylo rozhodnuto, že původní žalobce není vlastníkem shora uvedených nemovitostí v katastrálním území H. Soud prvního stupně shledal správným právní závěr pozemkového úřadu, že žalobce není oprávněnou osobou podle zákona o půdě k vydání předmětných nemovitostí jednak proto, že nebyl jejich vlastníkem, ale jen správcem, a dále proto, že není dán žádný z důvodů vydání nemovitostí podle zákona o půdě.

Žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání; v průběhu odvolacího řízení zemřel a na jeho místo nastoupili jeho právní nástupci, s nimiž odvolací řízení pokračovalo s tím výsledkem, že rozsudek soudu prvního stupně Krajský soud v Brně potvrdil svým rozsudkem ze dne 8.11.2007, čj. -257. Konstatoval, že v řízení před soudem prvního stupně byl náležitě zjištěn skutkový stav věci a soud na jeho základě učinil i správné právní závěry. Původní žalobce uplatnil v prvé řadě nárok na budovu čp. 60 na stavebním pozemku č. 141/2 v H., které byly původně součásti přídělu čp. 73. Tyto nemovitosti však jsou ve vlastnictví fyzických osob M. a A. V., proti nimž žalobce podal žalobu na přechod vlastnického práva podle § 8 odst. 1 zákona o půdě. Věc byla vedena u Okresního soudu ve Znojmě pod sp.zn. , žaloba byla zamítnuta proto, že žalobce neprokázal, že byl vlastníkem původní usedlosti čp. 73 v H. Fyzické osoby nejsou osobami povinnými k vydání nemovitostí podle zákona o půdě a návrhu učiněnému podle jeho § 9 proto nelze vyhovět. Ohledně zbývajícího pozemku označeného jako část p.č. 5702/1, lesní půda, který původně tvořil část přídělu čp. 73, odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že původní žalobce se nestal jeho vlastníkem stejně jako celé usedlosti čp. 73. Podle zjištění soudu osídlil a užíval v H. nejprve usedlost čp. 118, tu si bez souhlasu příslušných orgánů vyměnil s usedlostí čp. 73, jež mu byla posléze dána do správy a užívání. Opustil ji 1.6.1950 a po jejím předání a vyúčtování osídlovacího poplatku a požádal o přidělení další usedlosti, čp. 311, jež byla přidělena jemu a jeho manželce, a jeho vlastnické právo bylo zapsáno do pozemkové knihy. Přidělení dvou usedlostí z konfiskátů ostatně nebylo podle tehdejších právních předpisů možné. Právní předchůdce žalobců se nestal vlastníkem usedlosti čp. 73 a nebyl oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě. I kdyby však jejím vlastníkem byl, nebyl by dán žádný z důvodů podle § 6 odst. 1 zákona o půdě, protože vzdání se přídělu by nebylo s ohledem na okolnosti případu možno posuzovat jako darování v tísni, ani nejsou dány okolnosti, které by mohly být posuzovány jako postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody.

Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, splňující formální náležitosti požadované zákonem. Přípustnost dovolání dovozují z

a vyvozují ji z toho, že pokud jde o příděl usedlosti čp. 73 původnímu žalobci, učinily soudy dříve opačná rozhodnutí, a to Krajský soud v Brně v rozsudcích ze dne 29.4.1985, sp.zn. , a ze dne 17.8.1998, sp.zn. -26, konstatováním, že F. K. získal předmětné nemovitosti do vlastnictví od Osídlovacího úřadu v P. Dovolatelé proto uplatňují nesprávné právní posouzení věci ve smyslu a vyslovují názor, že existence či neexistence vlastnického práva jejich právního předchůdce k zemědělské usedlosti čp. 73 v H. má po právní stránce zásadní význam. Pokud jde o druhou podmínku pro postavení oprávněné osoby, tj. kvalifikovaný přechod vlastnictví na stát podle zákona o půdě, poukazují dovolatelé na důkazy provedené před soudem, z nichž dle jejich názoru vyplývá nedobrovolnost vzdání se přídělu jejich právním předchůdcem. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Prvý účastník podal k dovolání vyjádření, v němž zdůraznil, že nebylo zjištěno, že by předmětné nemovitosti přešly na stát některým ze způsobů uvedených v § 6 odst. 1 zákona o půdě. Původní žalobce je jen užíval, a když z usedlosti odešel, bylo s ním provedeno vyúčtování jako s odcházejícím zemědělcem, nikoli jako s přídělcem. Užívacích práv k usedlosti čp. 73 se vzdal z důvodů ekonomických, nikoli politických. Měl možnost dát výpověď z členského poměru v zemědělském družstvu, což však neučinil a požádal o přidělení budovy čp. 311, jež mu byla skutečně přidělena a zůstala i nadále v jeho vlastnictví. Prvý účastník navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Druhý účastník se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu. Je toho názoru, že nebylo prokázáno, že by došlo k přechodu vlastnictví z právního předchůdce žalobců na stát a že nemovitosti nepřešly na stát na základě žádného z důvodů uvedených v § 6 odst. 1 zákona o půdě; v žádném případě vůči němu nebylo postupováno na základě zvůle státních orgánů. Rovněž navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolací soud v prvé řadě zvažoval, zda s ohledem na obsah dovolání lze dojít k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má zásadní právní význam. Skutková zjištění soudu nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jestliže není přípustnost dovolání dána podle nebo b) , jak je tomu v daném případě. Hodnocení důkazů, týkajících se vzdání přídělu (resp. správy a užívání) usedlosti čp. 73, a z toho vyplývající právní závěry, provedené odvolacím soudem, jsou v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a dovolací soud je proto neshledává po právní stránce zásadně významným. I když sám o sobě závěr odvolacího soudu znamenal, že právní předchůdce žalobců nesplňoval podmínky pro vydání nemovitostí, spadajících původně pod tuto usedlost ve smyslu části druhé zákona o půdě, a žaloba by proto nemohla být úspěšná ani v případě, že by nemovitosti byly původně v jeho vlastnictví, připustil dovolací soud dovolání podle z hlediska tvrzené rozpornosti různých rozsudků Krajského soudu v Brně o této otázce. Rozsudek odvolacího soudu proto přezkoumal podle z tohoto hlediska. Přitom je třeba zdůraznit, že zcela nesporný je závěr odvolacího soudu, že nemovitosti, jež jsou ve vlastnictví fyzických osob, nejsou předmětem správního řízení o vydání podle , protože povinnou osobou podle zákona o půdě ve smyslu jeho je jen stát nebo právnická osoba. Tato situace je pak rozhodující i pro soudní řízení, jímž má být rozhodnutí správního orgánu nahrazeno. Další úvahy se tak mohou týkat pouze lesního pozemku, který není ve vlastnictví fyzických osob.

Po přezkoumání rozsudků Krajského soudu v Brně, o něž dovolatelé opírají své dovolací důvody, dospěl dovolací soud k závěru, že nemohou nijak ovlivnit závěr odvolacího soudu ani v otázce, že se právní předchůdce dovolatelů nestal vlastníkem usedlosti původně označené jako čp. 73, k níž předmětný lesní pozemek náležel. Rozsudek ze dne 17.8.1998, vydaný v rámci správního řízení, není rozsudkem nalézacím. Tímto rozsudkem bylo pouze zrušeno rozhodnutí správního orgánu pro nepřezkoumatelnost a nutnost posouzení věci z hlediska nových předpisů. V rámci doplnění správního řízení bylo uloženo správnímu orgánu zabývat se i aktem vzdání se přídělu, učiněným právním předchůdcem žalobců. Rozsudek neobsahuje ani žádný právní závěr o tom, že tento akt je důkazem jeho vlastnického práva.

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.4.1985, sp.zn. , byl vydán v řízení o určovací žalobě, v níž se právní předchůdce žalobců domáhal soudního výroku, že je vlastníkem původní nemovitosti čp. 73. Soud rozhodoval o této žalobě podle předpisů . Je pravda, že nepochyboval o vlastnictví žalobce, žalobu však zamítl proto, že se žalobce neprokázal své vlastnictví v době podání žaloby a vycházel z toho, že se vzdal přídělu. Nutno ovšem konstatovat, že soud při závěru, že žalobce byl vlastníkem předmětné nemovitosti, vycházel jen ze shodných údajů účastníků, tj. žalobce a žalovaného Státního statku Z. a vyjádření správního orgánu, který zdůrazňoval vzdání se přídělu se strany přídělce. Dovolací soud neshledává tehdejší názor účastníků a správního orgánu za rozhodující v řízení, které probíhalo před vydáním restitučních předpisů, když soud se blíže nezabýval rozborem listin, které měly svědčit o vlastnictví žalobce, jako tomu bylo v řízení vedeném v této věci, protože žalobu zamítl po zjištění, že žalobce není vlastníkem nemovitostí.

Pro úplnost lze uvést, že ve všech řízeních, které právní předchůdce žalobců vedl v minulosti proti různým subjektům ve snaze získat zpět nemovitosti z původního přídělu čp. 73, bylo za rozhodující považováno, že hospodářství, které mělo být předmětem přídělu, opustil, aniž k tomu byl donucen nátlakem místních orgánů,

a v žádném řízení nedošlo k výroku, jímž by mu bylo vyhověno. Dovolací soud proto uzavírá, že ani s přihlédnutím k dřívějším sporům původního žalobce nelze zpochybnit správné závěry odvolacího soudu o tom, že nebyl oprávněnou osobou ve smyslu § 4

a § 6 zákona o půdě k vydání nemovitostí předmětné usedlosti.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, bylo dovolání zamítnuto podle věta před středníkem

Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že účastníkům, kteří by podle výsledku dovolacího řízení měli nárok na jejich náhradu (, , ), prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. srpna 2008

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu