Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 794/2008

U S N E S E N Í

Dovolání K. K. se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Řízení o dědictví po B. H., zemřelé (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 3.9.2001, č.j. -5. Provedením úkonů v tomto řízení byla pověřena notářka v S. ( ).

Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 22.6.2006, č.j. D 675//2001-287, doplněným usnesením ze dne 18.5.2007, č.j. -310, určil obvyklou cenu dědictví po zůstavitelce 351.458,10 Kč, výši zůstavitelčiných dluhů 2.189,- Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce 349.269,10 Kč; současně potvrdil, že dědictví po zůstavitelce, sestávající z věcí a jiných majetkových hodnot v rozhodnutí popsaných, nabyla K. K. a rozhodl o nákladech řízení. Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že dědici zůstavitelky jsou podle hollografní závěti pořízené zůstavitelkou dne 10.3.1993 K. K., které zůstavitelka „odkázala veškerý majetek“, a P. S., kterému zůstavitelka „zajistila doživotní užívání domu i pozemků“.

Krajský soud v Hradci Králové, v průběhu řízení o odvolání K. K. proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 22.6.2006, č.j. D 675//2001-287, doplněného usnesením ze dne 18.5.2007, č.j. -310, usnesením ze dne 16.10.2007, č.j. -346, rozhodl, že „v řízení bude pokračováno s P. S., J. W. a M. Š., jako s nástupci P. S., zemřelého“. Vycházel ze závěru, že „podle sdělení JUDr. M. F., notářky v L., která je ve věci dědictví po P. S. pověřenou soudní komisařkou, zůstavitel zanechal závěť, závětními dědici jsou osoby uvedené ve výroku usnesení, které zároveň přicházejí v úvahu i jako dědicové ze zákona“.

Proti tomuto usnesení krajského soudu podala K. K. dovolání. Namítá, že „rozhodnutí je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení“; že „zemřelý P. S. zcela uznal závěť, ničeho po zůstavitelce nedědil, a pokud se jedná o jeho břemeno doživotního užívání bylo pouze stanoveno pro zemřelého P. S.“. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ustanovení ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Povahou věci se z hlediska ustanovení věty první rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.

V posuzovaném případě krajský soud vycházel – jak výše uvedeno – ze závěru, že právními nástupci zemřelého účastníka řízení o dědictví po zůstavitelce P. S. jsou P. S., J. W. a M. Š., kteří přicházejí v úvahu jako dědici zemřelého P. S. jak ze zákona, tak podle závěti jmenovaným pořízené.

Dovolatelka v dovolání nenamítá nesprávnost vymezení okruhu právních nástupců zemřelého P. S., ale pouze, že „rozhodnutí je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení“ a že „zemřelý P. S. zcela uznal závěť, ničeho po zůstavitelce nedědil, a pokud se jedná o jeho břemeno doživotního užívání bylo pouze stanoveno pro zemřelého P. S.“.

Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (srov. § 460 obč. zák.). K nabytí dědictví zůstavitelovým dědicem však nedochází jen na základě smrti zůstavitele. Právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví; předpokládá mimo jiné, že dědictví po každém zůstaviteli musí být soudem projednáno a rozhodnuto, že řízení o dědictví se zahajuje i bez návrhu a že v řízení o dědictví musí být projednán také majetek, který při původním projednání a rozhodnutí dědictví nebyl znám (nebyl zjištěn). Podle rozhodnutí soudu o dědictví ( ) se dědictví nabývá s účinností ke dni smrti zůstavitele. V době od smrti zůstavitele až do rozhodnutí o dědictví pravomocným usnesením soudu tu nemůže být jistota, s jakým výsledkem řízení o dědictví skončí (zejména, kdo se stane zůstavitelovým dědicem a jak bude vypořádáno dědictví mezi více zůstavitelovými dědici).

Zanechal-li zůstavitel více dědiců, projevuje se stav, jaký tu vzniká v době od smrti zůstavitele až do pravomocného rozhodnutí soudu o dědictví, také v jejich vzájemných vztazích k majetku patřícímu do dědictví. Musí být vzato v úvahu, že rozhodnutí soudu o dědictví má sice účinky ke dni smrti zůstavitele, že však do právní moci rozhodnutí o dědictví není jisté, jak budou jejich práva a povinnosti k dědictví upravena. Uvedený \"zvláštní\" vztah dědiců k zůstavitelově majetku má mimo jiné za následek, že až do právní moci usnesením soudu o dědictví jsou dědici považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví (všech věcí a majetkových práv zůstavitele) a že z právních úkonů, týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně, přičemž jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech. Ve sporech s jinými osobami, týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, se uvedený vztah dědiců k zůstavitelově majetku projevuje tím, že mají postavení tzv. nerozlučných společníků ( ), neboť jde o taková společná práva a povinnosti, že se rozhodnutí ve sporu musí vztahovat na všechny dědice (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, pod číslem 67).

Z uvedeného je zřejmé, že krajský soud v posuzovaném případě správně dospěl k závěru o nezbytnosti rozhodnout ve smyslu ustanovení o právních nástupcích zemřelého účastníka řízení P. S.

Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení krajského soudu je z hlediska dovolacích důvodů uplatněných K. K. (srov. ) správné, a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání K. K. podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. července 2008

JUDr. Roman Fiala , v. r.

předseda senátu