Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1740/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně B. L., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. M. V., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované K., p., a. s., o 557.818,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2005, č. j. -142, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala na žalovaném advokátovi náhrady škody ve výši 557.818,30 Kč s příslušenstvím, kterou jí měl způsobit tím, že při výkonu advokacie jako její zástupce na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb nepodal včas dovolání do rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2001, č. j. -242, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 5. 2000, č. j. -209, kterým bylo žalobkyni uloženo zaplatit I. M. a L. L. částku 378.750,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 7.886,- Kč.

Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 9. 11. 2004, č. j. -96, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne  8. 6. 2005, č. j. -124, řízení co do částky 86.854,40 Kč s příslušenstvím zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, žalobu na zaplacení částky 470.963,90 Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 3. 4. 2002 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovaným advokátem smlouvu o právní pomoci, v jejímž rámci mělo být mj. podáno dovolání do shora uvedeného rozsudku odvolacího soudu. Žalovaný podal dovolaní až po uplynutí dovolací lhůty, proto bylo odmítnuto pro opožděnost. Po nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněných I. M. a L. L. jim žalobkyně 4. 4. 2002 poukázala každému částku 189.375,- Kč, uhradila náklady exekučního řízení v celkové výši 93.530,30 Kč, uhradila soudní poplatek za odvolací řízení ve výši 15.152,- Kč a za dovolací řízení ve výši 5.000,- Kč a žalovanému zaplatila odměnu za právní zastoupení ve výši 57.500,- Kč. Soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil , o advokacii, neboť nechránil dostatečně a s veškerou péčí práva a zájmy své klientky. Pokud by dovolání bylo podáno včas, bylo by přípustné podle (ve znění tehdy účinném) a dovolací soud by napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, neboť oba soudy neaplikovaly správně ust. a nedovodily neplatnost nájemní smlouvy ze dne 22. 2. 1993 pro nedostatek předchozího souhlasu obecního úřadu. V novém řízení by soud musel vypořádat vztahy mezi účastníky nájemní smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení ve smyslu a násl. obč. zák., takže by žalobkyni bylo opětovně uloženo uhradit částku 378.750,- Kč. Soud proto dovodil, že mezi porušením povinnosti ze strany žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně není příčinná souvislost, a tudíž nejsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti žalovaného podle obč. zák. Tento závěr se týká nejen nároku na zaplacení částky 378.750,- Kč, ale i dalších nároků, s výjimkou zaplacení odměny právního zastoupení a soudního poplatku za dovolací řízení, když tato škoda byla žalobkyni kompenzována poskytnutím slevy z odměny za právní zastoupení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, č. j. -142, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil jen tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.625,- Kč s příslušenstvím, ve zbytku v tomto výroku rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, po právní stránce nárok posoudil podle , o advokacii, a dovodil, že v dané věci je rozhodující, zda by včas podané dovolání mohlo přivodit pro žalobkyni příznivější výsledek, tj. zrušení napadených rozhodnutí a následné zamítnutí žaloby po novém projednání věci. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dovolací soud by rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil z důvodu nesprávného právního posouzení a věc by vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž by musela být znovu řešena otázka platnosti nájemní smlouvy z pohledu ust. a soud by nutně učinil závěr o neplatnosti uzavřené nájemní smlouvy, takže žalobkyni by byla opětovně uložena povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 378.750,- Kč. Proto mezi opožděně podaným dovoláním a úhradou částky 378.750,- Kč není příčinná souvislost a ze stejných důvodů není příčinná souvislost ani mezi úhradou nákladů odvolacího řízení ve výši 7.886,- Kč a poplatku za odvolaní. Příčinná souvislost není dána ani v případě úhrady nákladů exekučního řízení, neboť důvodem úhrady těchto nákladů bylo nesplnění povinnosti uložené soudním rozhodnutím. Příčinnou souvislost s opožděně podaným dovoláním shledal v zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 5.000,- Kč a v úhradě nákladů právního zastoupení v dovolacím řízení ve výši 8.625,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , b) i c) , a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení a skutkových zjištění, jež nemají oporu v provedeném dokazování / a odst. 3 /. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zda je možno odpovědnost za škodu způsobenou advokátem posuzovat podle rozhodovací praxe soudů tak, jak se teprve po porušení právní povinnosti advokáta vyvinula, a zda je v takovém případě dána příčinná souvislost. Uvádí, že zaplatila vysokou částku protistraně ve sporu, kterou by  podle uzavřené nájemní smlouvy při řádném vedení sporu platit nemusela. V důsledku zaviněného pochybení žalovaného, který podal dovolání až po uplynutí lhůty, nemohla být nesprávná rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena, a tudíž nebyla ani opětovně řešena otázka vypořádání bezdůvodného obohacení z nájemního vztahu. Namítá, že není podložen závěr, že po zrušení rozsudků v dovolacím řízení by soud při novém rozhodování postupoval podle nynější judikatury, neboť je možné, že by rozhodoval v době, kdy se judikatura, týkající se platnosti nájemních smluv na nebytové prostory, ještě neustálila. Žalovanému dále vytýká, že v původním řízení o vydání bezdůvodného obohacení neuplatnil kompenzační námitku či vzájemný návrh, a nemohla tak být v tomto řízení zohledněna skutečnost, že výše nájemného i dlouhá doba nájmu byla stanovena právě s ohledem na povinnost žalovaných hradit náklady opravy objektu. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu o. s. ř, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným  právem ( ).

Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [ ]. Přípustnost dovolání se tedy řídí podle ust. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Závisí-li přípustnost dovolání na úvaze dovolacího soudu o tom, zda napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nemůže být způsobilým dovolacím důvodem námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ), nýbrž jen námitka nesprávného právního posouzení (  o. s. ř).

Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie podle , o advokacii, je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Soud dovodil porušení povinnosti advokáta využít všechny zákonné prostředky k ochraně zájmů klienta i vznik majetkové újmy spojené s neúspěchem žalobkyně ve sporu vedeném pod sp. zn. . Existenci příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného, spočívajícím v opožděném podání dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2001, č. j. -242, a vznikem škody, tedy tím, že žalobkyně na základě uvedeného rozsudku musela plnit řadu platebních povinností, soud vyloučil z důvodu, že i bez pochybení žalovaného by v konečném výsledku spor dopadl stejně, tedy neúspěchem žalobkyně. Předběžnou otázku, zda při řádném postupu žalovaného advokáta by žalobkyně (jeho klientka) u soudu uspěla, soud zkoumal z hlediska, zda by po podání včasného dovolání došlo nejen ke zrušení vyhovujících rozhodnutí ale i k zamítnutí žaloby proti ní v novém projednání věci. S takovým vymezením předběžné otázky dovolatelka nesouhlasí a namítá, že výsledek předchozího sporu měl být posuzován z hlediska rozhodovací praxe soudů v době, kdy k pochybení advokáta došlo, a v této souvislosti poukazuje na to, že judikatura soudů vztahující se k aplikaci   nebyla v té době ještě ustálena.

I když není vyloučeno, že právní názor na výklad některého ze zákonných  ustanovení se v rozhodovací praxi soudů v průběhu doby vyvíjel, soud zásadně vychází z judikatury aktuální v době rozhodování a nepřichází v úvahu zpětně uvažovat o tom, že dokud nedošlo k ustálení či ke sjednocení judikatury, mohl by se soud dopustit omylu při právním posouzení věci (konkrétně otázky platnosti či neplatnosti nájemní smlouvy). Názor dovolatelky nemůže obstát už jen z toho důvodu, že vychází z předpokladu, že by v předchozím sporu mohla uspět v případě, že by soud věc po právní stránce chybně posoudil. Řešení takové otázky nemá proto ani zásadní právní význam ve smyslu

Podává-li žalobkyně dovolání rovněž do výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.625,- Kč s příslušenstvím, její dovolání do této části rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné z důvodu nedostatku její subjektivní legitimace, neboť předmětným výrokem bylo rozhodnuto v její prospěch.

Protože dovolací soud neshledal v námitkách předložených k dovolacímu přezkumu zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu , jenž by byl způsobilý založit přípustnost dovolání podle , je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR proto její dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a 146 odst. 3 , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2008

JUDr. Marta  Škárová, v. r.

předsedkyně senátu