Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3056/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2007, č.j. -321, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 10. 2005, č.j. -229, ve věci samé (tj. ve výroku IV., jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 549.715,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení), není přípustné podle ustanovení (ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvody podle ustanovení a - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

I když žalobce v dovolání uvedl, že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení – dovolací důvod podle ustanovení , rozsudek odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam ve smyslu ustanovení o.s.ř nemá. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalobce – kromě námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající podle žalobce v tom, že „nebyl dostatečně poučen ve smyslu ustanovení a 3 o svém břemenu tvrzení a břemenu důkazním v tom směru, kdy měl tvrdit a ke svým tvrzením navrhnout důkazy o skutečnostech zakládajících alespoň částečný nárok na náhradu škody z důvodu objektivně existující nemoci z povolání“, a že „mělo být znalecky zkoumáno, v jaké míře se na snížení jeho pracovního potenciálu podílela nemoc z povolání a v jaké míře se podílela obecná onemocnění s upřesněním, pro jaké práce byl omezen v důsledku nemoci z povolání a pro jaké práce v důsledku obecných onemocnění“) – odvolacímu soudu vytýká nesprávný závěr o tom, že „není dána příčinná souvislost mezi škodou a nemocí z povolání, neboť vedle nemoci z povolání trpěl žalobce též souborem obecných chorob“, že se „nezaobíral otázkou vzájemné relace mezi škodou způsobenou obecnými onemocněními a škodou způsobenou v důsledku nemoci z povolání“ a že „vychází zejména z revizního znaleckého posudku ze dne 20. 11. 2006 vypracovaného na základě rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě MUDr. Z. N.“, s jehož závěry nesouhlasí. Uvedenými námitkami však žalobce podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází [skutkový závěr soudů o tom, že není dána příčinná souvislost mezi škodou, která žalobci vzniká tím, že není schopen výkonu původní práce zemědělského dělníka (ošetřovatele skotu a traktoristy), a kterou žalobce uplatňuje jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v žalované výši, a u něj zjištěnou nemocí z povolání (chronickou radiální epikondylitidou pažní kosti vpravo)], což platí i pro nesouhlas žalobce s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví MUDr. Z. N., ale i další odborná vyšetření a znalecké posudky MUDr. K. P. a MUDr. J. R., jejichž závěry se shodují), a předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že „obecné onemocnění páteře se vůbec nemohlo spolupodílet na škodě“). Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení a ; skutečnost, že řízení je případně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. července 2008

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu