Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4423/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. V. K.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jihlavě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. srpna 2005, č. j. -54, ve výroku pod bodem I. žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 5 758,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 5. 10. 2004 do zaplacení a částku 66 496,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2004 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, ve výroku pod bodem II, žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částek 27 648,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2004 do zaplacení, 13 208,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2004 do zaplacení, 9 739,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2004 do zaplacení, 30 944,- Kč 3 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2004 do zaplacení, 29 169,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2004 do zaplacení, 37 935,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2004 do zaplacení a 26 820,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2004 do zaplacení, zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 26. dubna 2007, č. j. -80, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve výroku pod bodem II. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že až ve znění před novelou provedenou (dále „“) jsou nadále součástí platného právního řádu a že žalovaná nabyla vlastnické právo transformací práva trvalého užívání na právo vlastnické podle poté, co požádala o změnu práva ve lhůtě stanovené . Stala se tudíž vlastnicí pozemků, které na ní převedla žalobkyně kupními smlouvami uzavřenými od 28. 11. 2003 do 1. 12. 2003, ze zákona a požadavek žalobkyně na uhrazení kupní ceny se tak stal nedůvodný. Oba soudy svá rozhodnutí opřely o nález Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní soud“) ze dne 9. března. 2004, sp. zn. , publikovaný pod č. 278/2004 Sb., který zrušil část druhou , kterým se mění , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění , a některé další zákony (dále „“), nazvanou „Změna čl. II“

a začlenil tak znovu do českého právního řádu tímto zákonem původně zrušená ustanovení až .

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Vznesla dovolací námitky totožné s těmi, které jako žalobkyně uplatňovala a které dovolací soud posuzoval ve věci vedené pod sp. zn. . Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů

a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou

a včas, se zabýval dovoláním především z hlediska jeho přípustnosti.

Podle (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle je podle výslovného ustanovení přípustné pouze pro řešení právních otázek.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nemá po právní stránce zásadní význam.

Napadené rozhodnutí je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne

28. srpna 2006, sp. zn. , který se týkal obdobného předmětu řízení

a jehož účastníkem byla rovněž dovolatelka jako žalovaná. Toto rozhodnutí je publikováno na internetových stránkách Nejvyššího soudu a pod C 4660 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck. Ústavní stížnost, kterou dovolatelka proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu podala, Ústavní soud usnesením ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. , odmítl s odůvodněním, že zrušením části nálezem Ústavního soudu ze dne 9. března 2004, sp. zn. , publikovaným pod č. 278/2004 Sb., došlo k „rehabilitaci“ ustanovení až a uvedenou derogací se obnovil stav založený těmito ustanoveními.

S ohledem na uvedené skutečnosti dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto za použití dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (, , a ). Náklady řízení vzniklé žalované představují odměnu advokáta za jeho zastoupení, která činí podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů, částku 5 000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů, k tomu 19 % DPH a celkem tedy činí náklady řízení 6 307,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. července 2008

JUDr. František Balák,v. r.

předseda senátu