Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 51/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 104 574,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 836,05 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 220,18 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 836,05 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 73 738,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 080,51 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 635,11 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 836,05 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 220,18 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 836,05 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 73 738,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 080,51 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 635,11 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení celkové částky 104 574,14 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu neuhrazení úvěru dle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnost splácet ze dne 27. 4. 2018. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 643,30 Kč skládajících se z jistiny, úroku a poplatků. Součástí uzavřené smlouvy byly Produktové podmínky žalobkyně a Sazebník poplatků žalobkyně. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když dne 27. 4. 2018 zaslala žalovanému sjednanou částku na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením sjednaných splátek, a tak žalobkyně úvěr ke dni 13. 5. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 100 390,65 Kč a smluvního poplatku ve výši 4 183,49 Kč. Žalobkyně dále nárokuje zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 7 080,51 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 13. 12. 2021 ve výši 220,18 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 107 471,16 Kč do 14. 12. 2021 do zaplacení. Před podáním návrhu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalované částky včetně příslušenství předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z žádosti o úvěr ze dne 27. 4. 2018 bylo soudem zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši 250 000 Kč s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno, který chtěl splatit v 72 měsíčních splátkách. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy že žalovaný pracuje jako technik/řidič s čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 12 317 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč, žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá žádné srážky ze mzdy či jiné měsíční splátky, je svobodný a bydlí u rodičů. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 26. 4. 2018 soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného potvrdil, že žalovaný má pracovní smlouvu na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 12 317 Kč. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka ze dne 27. 4. 2018 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a dále pojistnou ochranu žalovanému pro případ smrti, invalidity III. stupně, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání anebo hospitalizace v důsledku úrazu a žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit spolu s úroky v 72 měsíčních splátkách ve výši 3 047,30 Kč a dále hradit měsíčně pojistné ve výši 298 Kč, tj. hradit měsíční splátky ve výši 3 345,30 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 27. 4. 2018, když zaslala na bankovní účet žalovaného částku 150 000 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 17. 5. 2018). Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet za období od 04/2018 do 10/2021 soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 119 163,95 Kč. Z přípisu označeného jako Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 15. 5. 2021 včetně seznamu odeslaných zásilek ze dne 18. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek. Z přípisů označených jako Oznámení o právní zastoupení, Výzva k úhradě dluhu ze dne 15. 12. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 15. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně odeslala na obě známé adresy žalovaného předžalobní upomínku.
5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní.
6. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), když k odeslání peněžních prostředků na účet žalovaného došlo za účinnosti tohoto zákona.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 (Věc C -679/18, 62018CJ0679):„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru byla povinna před uzavřením smlouvy o (spotřebitelském) úvěru zkoumat s odbornou péčí, zda žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti měla žalobkyně vzít zejména v potaz, jaké jsou příjmy a výdaje žalovaného, tj. jaká je jeho majetková situace, a jestli mu tato umožní poskytnutý úvěr splácet. Dle předložených důkazů zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že si ověřila tvrzené příjmy žalovaného a vyžádala si od žalovaného sdělení o skutečnostech mající vliv na jeho majetkovou situaci. Z informací o majetkových poměrech žalovaného a poměrech souvisejících, které měla žalobkyně před uzavřením smlouvy, nemohla žalobkyně postupujíc s odbornou péčí dospět k závěru, že je žalovaný schopný úvěr řádně splácet. Čistý měsíční příjem žalovaného dosahoval toliko částky 12 317 Kč. Po zaplacení sjednané splátky by žalovanému na jeho obživu a ostatní výdaje zbývala částka 8 971,70 Kč. Dle soudu je taková částka s ohledem na výši běžných nezbytných výdajů (výdaje na stravu, bydlení, hygienu, ošacení, telefon, internet, dopravu, apod.) nedostatečná. Žalovaný sice v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí u rodičů a že čisté měsíční příjmy domácnosti dosahují částky 60 000 Kč, ale dle soudu se jedná o skutečnosti, které nemohly být pro žalobkyni posuzující úvěruschopnost žalovaného rozhodné. Žalovaný coby pracující dospělý (tj. osoba, která je schopna se sama živit) již nemá žádný nárok vůči rodičům na poskytnutí bezplatné stravy, bydlení, apod., a pokud takto rodiče činí, činí tak z dobré vůle, od čehož mohou kdykoliv upustit. Navíc i v tomto případě se může žalovaný podílet na výdajích domácnosti, to však žalobkyní nebylo zjišťováno. Pokud by žalobkyně opírala své závěry o úvěruschopnosti žalovaného o skutečnost, že žalovaný nemá v souvislosti se společnou domácností žádné výdaje, tj. že vše za žalovaného hradí rodiče, pak by musela dospět k závěru, že není schopen sám se živit (má vyživovací povinnost vůči rodičům), a nemůže tak být schopen řádně splácet úvěr. Soud tak uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost jí vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposoudila úvěruschopnost žalovaného s řádnou péčí, a z tohoto důvodu je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 (Věc C -679/18, 62018CJ0679)). Vzhledem k tomu, že smlouva, na základě které žalobkyně plnila (poskytla žalovanému částku 150 000 Kč), je neplatná, vznikl jí nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 150 000 Kč ponížené o částky, které žalovaný žalobkyni uhradil (119 163,95 Kč), tj. částky 30 836,05 Kč. V tomto rozsahu shledal soud žalobu důvodnou (výrok I. rozsudku). Na zaplacení smluvního poplatku a smluvního úroku žalobkyni nárok nevznikl, neboť tyto vyplývaly z (neplatné) smlouvy o úvěru. V tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
17. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky 30 836,05 (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) od 14. 5. 2021 (výzva žalobkyně k zaplacení) do zaplacení, který žalobkyně v období od 14. 5. 2021 do 13. 12. 2021 kapitalizovala částkou 220,18 Kč. Ve zbytku soud nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému účastníku právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, jehož úspěch ve věci převyšoval úspěch žalobkyně, žádné náklady nevznikly.
19. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.