Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2459/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. I. E., proti žalovaným 1) JUDr. J. K., jako správci konkursní podstaty úpadce Ing. I. E., 2) Ing. M. B., jako správci konkursní podstaty úpadce Ing. I. E., 3) \"konkursnímu věřitelskému výboru, složenému z domnělých firemních věřitelů úpadce Ing. I. E.\", 4) I. s.r.o., o zdržení se neoprávněných zásahů do vlastnictví a o předběžné opatření, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2003, č.j. -88, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. července 2006, č.j. -99, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25.2.2003, č.j. -88 potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.11.2002, č.j. -23, kterým byl odmítnut žalobcův návrh, jímž se domáhal, aby \"soud uložil žalovaným povinnost zdržet se jakýchkoliv zásahů do výkonu osobního vlastnického práva Ing. I. E., r.č., to je majetku uvedeného na jeho listech vlastnictví, strojů a zařízení a PPS nespadajícího do majetku jeho firmy IČ toho času v konkursu, jakož i povinnosti respektovat jeho osobní výrobní a patentové know-how a toto nepoužívat bez jeho písemného souhlasu, respektovat i vlastnictví k majetku jiných právnických a fyzických osob nacházející se v jeho budovách a na jeho pozemcích v jeho osobním vlastnictví\".

Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal žalobce žalobu pro zmatečnost. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že mu soudy \"nepřidělily advokáta ex offo\" a že ve věci rozhodly \"v přímém rozporu s právními normami ČR a skutečným stavem dané věci\".

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18.11.2005, č.j. -80 žalobu pro zmatečnost zamítl, řízení proti žalovanému 3) zastavil, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, zamítl návrh žalobce, kterým se domáhal ustanovení zástupce z řad advokátů, žalobci uložil, aby zaplatil \"Českému státu na účet Krajského soudu v Brně\" 1.000,- Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolání žalobce podané proti tomuto usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6.2.2006 č.j. -88 odmítl. Soud prvního stupně z doručenky zjistil, že zásilka obsahující odvoláním napadené usnesení byla uložena dne 23.11.2005 a žalobci byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Lhůta k podání odvolání počala žalobci běžet dne 27.11.2005 a odvolání podané k poštovní přepravě dne 15.12.2005 je proto opožděné a muselo být podle ustanovení odmítnuto.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27.7.2006, č.j. -99 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že odmítnutí odvolání žalobce pro jeho opožděnost je správné. Zásilka obsahující usnesení soudu prvního stupně adresovaná žalobci byla uložena \"na poště\" dne 23.11.2005; protože nešlo o zásilku určenou do vlastních rukou adresáta, došlo k jejímu doručení dnem 26.11.2005 (třetím dnem od uložení), resp., jelikož tento den připadl na sobotu, dnem 28.11.2005, i když si žalobce zásilku \"fakticky vyzvedl\" až dne 5.12.2005. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání začala žalobci plynout dne 29.11.2005 a její konec připadl na 13.12.2005; žalobcem \"k poštovní přepravě\" podané odvolání dne 15.12.2005 je tedy opožděné. Soud prvního stupně tedy sice vycházel z nesprávného závěru, že \"odvolací lhůta počala žalobci běžet již dne 27.11.2005\", jeho pochybení však nemá vliv na správnost napadeného usnesení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"den uložení bylo realizováno dne 23.11.2005, od následujícího dne začala platit ze zákona a to v daném případě 10-denní doba zákonem stanovené lhůty k vyzvednutí daného přípisu soudu určeného výhradně do vlastních rukou příjemce a teprve až po uplynutí této doby začala běžet či mohla začít běžet doba soudem stanovená v daném přípise k podání odvolání\". Žalobce je proto přesvědčen, že poslední den k podání odvolání byl den 18.12.2005 a že jím dne 15.12.2005 podané odvolání bylo podáno včas. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení věty druhé , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních () a v ( a ).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení nebo podle ustanovení nebo odmítnut návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení [ ].

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení a , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení a 2 , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení odvolání pro opožděnost (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. července 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu