Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 60/2022-30
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
t.č. ve Věznici Nové Sedlo, Hlavní 2, PSČ obec
o zaplacení 7 060 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne v příslušném měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne v příslušném měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 060 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu 5 000 Kč s poplatkem ve výši 1 150 Kč do 14. 4. 2020. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu dále povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, která požaduje po žalovaném zaplacení částky 7 316 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 564,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 300 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádá s ohledem na jeho majetkové poměry o úhradu dluhu ve splátkách po 200 Kč měsíčně.
3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci:
4. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit jistinu 5 000 Kč s poplatkem ve výši 1 150 Kč do 14. 4. 2020. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu dále povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však dosud žalobkyni neuhradil ničeho.
5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:
6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr), neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 26. 4. 2022 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.
8. V řízení pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný žalobkyni dosud neuhradil ničeho. Částka 5 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 29. 6. 2021 výzvu k úhradě dluhu, doručena žalovanému byla dne 2. 7. 2021 podle § 573 o.z., dne 7. 7. 2021 měl žalovaný plnit a ode dne 8. 7. 2021 je žalovaný v prodlení podle § 1 958 odst. 1 o.z.
9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil majetkové poměry žalovaného a uložil proto žalovanému, aby svůj dluh včetně náhrady nákladů řízení zaplatil žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč splatných vždy do každého 15. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.