Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4090/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4.4.2007, č.j. -34, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24.8.2006, č.j. -20, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobcem smlouvu

o převodu náhradních pozemků blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobce získal nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 13.11.2003 mezi žalobcem a K. J., původně oprávněnou osobou podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen , ě“). Odvolací soud se rovněž ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který vyšel z nesporného zjištění, že předmětný nárok žalobce není přímým nárokem oprávněné osoby na převod jiných pozemků z vlastnictví státu za pozemky nevydané ve smyslu ustanovení zákona o půdě, ale jde o nárok postoupený, jak to dokládá shora citovaná smlouva o postoupení pohledávky.

Podle odvolacího soudu nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. byla zrušena ustanovení , 7 zákona o půdě, avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám a jejich dědicům. Vyslovil, že ve smyslu článku VI. končí lhůta pro převod pozemků dnem 31.12.2005, přičemž se jedná o lhůtu stanovenou k realizaci nároku na vydání náhradního pozemku a nikoli o lhůtu k podání žaloby. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. a sp.zn. . Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že postavení původního restituenta a postupníka je odlišné, a to vzhledem k účelu zákona o půdě a účelu cese. Uzavřel, že na žalobce nedopadá nález Ústavního soudu ČR ze dne 20.12.2005, sp.zn. , platí pro něj tedy tzv. restituční tečka.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení ve spojení s , neboť rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam v řešení otázky charakteru časového určení uvedeného v novelizovaném ustanovení , 7 zákona o půdě v návaznosti na ustanovení článku VI. Zásadní právní význam spatřoval rovněž v řešení otázky, zda s ohledem na článek 4 odst. 3, článek 11 odst. 1 a článek 36 d lze připustit, že při postoupení pohledávky nedochází pouze ke změně osobě věřitele, nýbrž též ke ztrátě části práv postupníka oproti právům, která měl postupitel. V dovolání poukazoval na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. s odůvodněním, že lhůta pro převod náhradního pozemku (restituční tečka) je lhůtou propadnou a do jejího uplynutí se lze domáhat splnění zákonem stanovené povinnosti. Podle dovolatele nároky na vrácení restituovaného pozemku nebo vydání náhradních pozemků je třeba považovat za pohledávku podle o.z. Namítal, že se jedná o závazkový právní vztah, z něhož věřiteli vzniká právo na plnění od dlužníka a dlužníkovi povinnost splnit závazek. Tvrdil nesprávné právní posouzení charakteru lhůty pro vydání náhradního pozemku končící dnem 31.12.2005 a nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu spatřoval též v porušení a a násl. o.z. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud ve svém odůvodnění správně konstatoval, že obdobná problematika byla již řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.11.2006, sp.zn. , na něž správně odkazoval a z něhož při svém rozhodování správně vycházel. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí uzavřel, že zánik nároku na náhradní pozemek podle zákona o půdě, osob, jež jej získaly postoupením od jiných subjektů, vyplývá ze zákona, kterým byl změněn . Jednalo se o zásah do práva dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se případů, kdy nárok nebyl ve stanovené lhůtě P. f. uspokojen, a to i za situace, že byly uplatněny u soudu před 31. 12. 2005. Z výše uvedených závěrů vycházel dovolací soud též ve svém rozhodnutí ze dne 22.2.2007, sp. zn. , ze dne 22.2.2007, sp. zn. , ze dne 19.4.2007, sp. zn. , ze dne 7.6.2007, sp.zn. a ze dne 10.8.2007, sp.zn. .

Odvolací soud ve svém rozhodnutí též správně zdůraznil, že nálezem Ústavního soudu sp. zn. , publikovaným pod č. 531/2005 Sb. byla zrušena ustanovení

, 7 zákona o půdě a článek IV. , avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám a jejich dědicům a nikoli ve vztahu k postupníkům. Ve shora uvedeném rozhodnutí se Ústavní soud ČR zabýval též posouzením charakteru lhůty stanovené v , 7 ve znění se závěrem, že se jedná o lhůtu propadnou (prekluzívní).

Dovolací soud dodává, že pro tuto lhůtu je charakteristické, že jejím marným uplynutím nastává zánik samotného subjektivního práva a že k těmto důsledkům se přihlíží bez ohledu na to, zda to některý účastník namítá či nikoliv. Propadná lhůta způsobuje zánik práva sama o sobě již svým uplynutím, kterému nelze zabránit. Skutečnost, že lhůta k uplatnění nároku na vydání je lhůtou prekluzívní, ve svých důsledcích znamená, že oprávněná osoba se po jejím marném uplynutí nemůže domáhat práva na převod nemovitostí.

Na základě výše uvedeného odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou judikaturou.

V projednávané věci je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Námitky dovolatele obsažené v dovolání je třeba považovat za nepřípadné.

Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2008

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu