Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4512/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30.5.2007, č.j. -67, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 3.1.2007, č.j. -43, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu nemovitosti blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně získala nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu na základě smluv, uzavřených mezi fyzickými osobami, které byly původně oprávněnými osobami podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen , ě“), a to formou smluv o postoupení pohledávky. Podle odvolacího soudu problematikou zániku práva na vydání náhradního pozemku podle ustanovení zákona o půdě se opakovaně zabýval dovolací soud. V této souvislosti poukazoval na rozhodnutí dovolacího soudu sp.zn.

a sp.zn. . Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně věc posoudil v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13.12.2005, sp. zn. , uveřejněném pod č. 531/2005 Sb. s odůvodněním, že tímto nálezem byl změněn článek VI. , přičemž tato změna se týkala pouze původních oprávněných osob. Vyslovil, že ve shora citovaném nálezu Ústavní soud vyložil, proč vyjmul ze zrušovacího výroku postupníky, kteří získali nárok na vydání náhradního pozemku postoupením od původních oprávněných osob. Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na vydání náhradního pozemku na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu, které nabylo právní moci dne 22.5.2000, zanikl uplynutím doby, na kterou byl ze zákona omezen, t.j. dnem 31.12.2005. Uzavřel, že jde o zánik nároku uplynutím doby podle ustanovení o.z., nikoli o prekluzi ve smyslu o.z.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení ve spojení

s , neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam. Dovozovala existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že nárok dovolatelky na vydání náhradního pozemku zanikl uplynutím doby, na kterou byl ze zákona omezen, bez ohledu na to, zda právo bylo u soudu uplatněno. V dané souvislosti poukazovala na rozpor s hmotným právem, konkrétně s ustanovením ve znění a článkem VI. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.

Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání navrhl odmítnutí dovolání s odůvodněním, že otázka zániku nároku na převod pozemků u postupníků po uplynutí zákonem stanovené lhůty byla již řešena judikaturou dovolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud ve svém odůvodnění správně konstatoval, že obdobná problematika byla již řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.11.2006, sp.zn. , na něž správně odkazoval a z něhož při svém rozhodování správně vycházel. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí uzavřel, že zánik nároku na náhradní pozemek podle zákona o půdě, osob, jež jej získaly postoupením od jiných subjektů, vyplývá ze zákona, kterým byl změněn . Jednalo se o zásah do práva dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se případů, kdy nárok nebyl ve stanovené lhůtě P. f. uspokojen, a to i za situace, že byly uplatněny u soudu před 31. 12. 2005. Z výše uvedených závěrů vycházel dovolací soud též ve svém rozhodnutí ze dne 22.2.2007, sp. zn. , ze dne 22.2.2007, sp. zn. , ze dne 19.4.2007, sp. zn. , ze dne 7.6.2007, sp.zn. a ze dne 10.8.2007, sp.zn. .

Odvolací soud ve svém rozhodnutí též správně zdůraznil, že nálezem Ústavního soudu sp. zn. , publikovaným pod č. 531/2005 Sb. byla zrušena ustanovení

, 7 zákona o půdě a článek IV. , avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám a jejich dědicům a nikoli ve vztahu k postupníkům.

Dovolací soud připomíná, že posouzením charakteru lhůty stanovené v , 7 ve znění se zabýval již Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí se závěrem, že se jedná o lhůtu propadnou (prekluzívní). Dovolací soud dodává, že pro tuto lhůtu je charakteristické, že jejím marným uplynutím nastává zánik samotného subjektivního práva a že k těmto důsledkům se přihlíží bez ohledu na to, zda to některý účastník namítá či nikoliv. Propadná lhůta způsobuje zánik práva sama o sobě již svým uplynutím, kterému nelze zabránit. Skutečnost, že lhůta k uplatnění nároku na vydání je lhůtou prekluzívní, ve svých důsledcích znamená, že oprávněná osoba se po jejím marném uplynutí nemůže domáhat práva na převod nemovitostí.

Na základě výše uvedeného odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou judikaturou.

V projednávané věci je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Námitky dovolatelky obsažené v dovolání je tedy třeba považovat za nepřípadné.

Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2008

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu