Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4874/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. 6. 2007, č. j. -100, změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. 10. 2006, č. j. -46 jen tak, že zamítl žalobu na určení, že A. O. se nevydává do vlastnictví část původní pozemkové parcely p. č. 61/3, zapsané v knihovní vložce č. 1768 pozemkové knihy pro k. ú. B., nyní zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území B. jako p. č. 443/11. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce se žalobou domáhal, aby v řízení před soudem byla znovu projednána věc, o které rozhodlo Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Z. rozhodnutím ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. PÚ 130/04-Gr/J, v části týkající se původní pozemkové parcely č. 61/3, nyní zapsané v katastru nemovitostí pro k. ú. B. jako p. č. 443/11, o níž bylo rozhodnuto, že je vlastnictvím A. O. Odvolací soud dále vzal za prokázané, že A. O. jako osoba oprávněná podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen , ě“) uplatnil restituční nárok, dále že nedošlo k uzavření dohody o vydání nemovitostí podle zákona o půdě, a že neexistují překážky vydání ve smyslu zákona o půdě. Dále zjistil, že správní orgán se vypořádal s problematikou přístupu žalobce k nemovitostem, k nimž žalobce vykonává právo hospodaření, přičemž považuje za nutné zřídit dodatečně samostatným rozhodnutím věcné břemeno chůze a jízdy po pozemku č. 443/11 ve prospěch vlastníků budov a pozemků v areálu M., odlišných od oprávněné osoby. Podle odvolacího soudu možnost zřízení věcného břemene k vydávanému pozemku je upravena v ustanovení zákona o půdě. Zaujal názor, že soudní praxe vychází ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. (správně 36/95), publikovaného pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Odvolací soud poukazoval na skutečnost, že dosud nebylo rozhodnuto o všech restitučních nárocích A. O. Vyslovil závěr, že v dané věci není naplněn zákonný předpoklad nezbytnosti zřízení věcného břemene. Dodal, že zřízení věcného břemene se může žalobce domáhat nejen podle zákona o půdě, nýbrž i podle o. z.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení Podle dovolatele řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam a byla řešena v rozporu s hmotným právem, zejména s ustanovením , o. z., zákona o půdě a , o státním podniku. Poukazoval na skutečnost, že pravomocné rozhodnutí o všech restitučních nárocích A. O. je pro zřízení věcného břemene spočívající v právu chůze a jízdy přes pozemek p. č. 443/11 v k. ú. B. pro vlastníka budov na pozemcích p. č. 443/4, 443/14 a 443/3 a těchto pozemků právně irelevantní. Namítal, že správní orgán měl rozhodnout též o zřízení věcného břemene, aby mu byl právní cestou zajištěn přístup k jeho nemovitostem. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Ostatní účastníci považovali dovolání za nedůvodné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ). Dovolací soud se dále zabýval jeho přípustností, přičemž vzal v úvahu, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně ( ) a že nepřichází v úvahu ani přípustnost dovolání podle V úvahu proto přichází pouze možnost přípustnosti dovolání podle , tj. závěr dovolacího soudu, že napadený rozsudek odvolacího soudu je po právní stránce zásadního významu. Tak by tomu bylo zejména v případě, kdy by odvolací soud řešil otázku, jež nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, nebo která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně, nebo řeší-li toto rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem. K žádnému z těchto závěrů však dovolací soud nedospěl.

Odvolací soud ve svém odůvodnění konstatoval, že obdobná problematika, tj. posouzení otázky, zda věcné břemeno je třeba zřídit současně s vydáním předmětného pozemku oprávněné osobě do vlastnictví, byla již řešena ve stanovisku občanskoprávního kolegia České republiky ze dne 19. 12. 1995, Cpjn 36/95, publikovaném pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ve výše uvedeném stanovisku Nejvyšší soud ČR vyslovil závěr, podle něhož nelze vyloučit, že pozemkový úřad rozhodne o věcném břemenu podle ustanovení § 9 odst. 5 zákona o půdě samostatným rozhodnutím. Z toho plyne, že věcné břemeno není třeba zřídit ve stejný okamžik, kdy je nemovitost vydávána do vlastnictví, nýbrž ke zřízení věcných břemen na vydávaných pozemcích může dojít též dodatečně samostatným rozhodnutím správního orgánu. Odvolací soud tedy správně odkazoval na shora uvedené stanovisko Nejvyššího soudu ČR a správně z něj při svém rozhodování vycházel.

Dovolací soud připomíná, že pokud dále dovolatel spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s námitkou, že odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem ustanovení , o. z. a o státním podniku, nelze ve vztahu k těmto ustanovením shledat dovolání podle přípustným, neboť na jejich posouzení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívalo.

Na základě výše uvedeného je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu.

Dovolací soud proto podle věty první za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první za použití , a Dovolání žalobce bylo odmítnuto a ostatním účastníkům řízení v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2008

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu