Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 4/2022-38
Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 17 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 3 250 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 250 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení, částky 4 150 Kč a částky 2 500 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 3 250 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 250 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení, částky 4 150 Kč a částky 2 500 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 13 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od 20. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne 20. 12. 2019 smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 3 250 Kč do 19. 1. 2020, to však neučinila. Žalovaná do podání žaloby neuhradila na svůj dluh nic. Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky v souladu s čl. 2 Smlouvy ve výši 2 500 Kč za zaslané písemné upomínky a smluvní pokutu ve výši 4 150 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ale žalovaná ani po opakovaných výzvách nic neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listin y jí byly doručeny do vlastních rukou. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 20. 12. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byly poskytnuty na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, což bylo prokázáno potvrzením o platbě. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnuté peníze spolu s poplatkem 3 250 Kč odpovídajícímu úroku ve výši 395 % ročně nejpozději do 19. 1. 2020. Strany si ve smlouvě pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Dále si strany ve smlouvě sjednaly poplatek 500 Kč za písemný upomínací dopis. Upomínána byla žalovaná dopisy ze dne 26. 1. 2020, 2. 2. 2020, 9. 2. 2020, 18. 2. 2020 a 4. 3. 2020. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v prosinci 2019 při spotřebě v rozmezí do jednoho roku včetně 8,7 % ročně. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná svou povinnost splnila, a to ani částečně.
4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to v částce 10 000 Kč. Strany totiž neuzavřely platně smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož ujednání o poplatku je třeba vnímat jako ujednání o odměně za poskytnuté peněžní prostředky, a takovéto ujednání tak plní formu úroku a ujednání stran o úroku ve výši 395 % (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslo) ročně je ujednáním nemravným podle § 580 OZ , k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ . Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o zápůjčce, bez níž nemůže být úplatná zápůjční smlouva shledána platnou ve smyslu § 576 OZ a contrario. Jelikož smlouva nebyla sice uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a z textu smlouvy bylo zřejmé, že žalobkyně očekávala vrácení poskytnutých prostředků nejpozději do 19. 1. 2020, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalované totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ , jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit. Byť smlouva uzavřená mezi stranami není platná včetně dohody o splatnosti závazku, bylo z ní žalované zřejmé, do kdy má obdržené prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí výzvy k vrácení bezdůvodného obohacení a žalovaná se po datu 19. 1. 2020 ocitla v prodlení s vrácením získaného bezdůvodného obohacení a je povinna platit i úrok z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
5. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na smluvní plnění v podobě poplatků či smluvní pokuty. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož úspěch obou účastníků je téměř shodný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je do 15 dnů ode dne jeho doručení přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuční návrh u exekutora.