Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 826/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 169.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděl, že žalovanému na základě smlouvy o půjčce ze dne 23. 12. 1994 půjčil 440.000,- Kč; peníze měly být postupně vráceny do 31. 12. 1998. Žalovaný dosud vrátil pouze 271.000,- Kč a zbytek dluží.

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 3. října 2002, č. j. -15, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 169.000,- Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 340.000,- Kč od 1. 1. 1999 do 28. 5. 2000, z částky 220.000,- Kč od 29. 5. 2000 do 4. 3. 2001 a z částky 169.000,- Kč od 5. 3. 2001 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. června 2003, č. j. -36, tento rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Okresní soud v Trutnově poté rozsudkem ze dne 13. listopadu 2003, č. j. -71, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 137.500,- Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 308.000,- Kč od 1. 1. 1999 do 28. 5. 2000, z částky 188.500,- Kč od 29. 5. 2000 do 4. 3. 2001 a z částky 137.500,- Kč od 5. 3. 2001 do zaplacení; co do zbývajících 31.500,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 1. 1999 do zaplacení žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. listopadu 2004, č. j. -98,  potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 82.337,- Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 307.837,- Kč od 1. 1. 1999 do 28. 5. 2000, z částky 188.337,- Kč od 29. 5. 2000 do 4. 3. 2001, z částky 137.337,- Kč od 5. 3. 2001 do 30. 3. 2002 a z částky 82.337,- Kč od 31. 3. 2002 do zaplacení, a ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 31.500,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 1. 1999. V části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 163,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 1. 1999 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. V části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 55.000,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 31. 3. 2002 do zaplacení a v souvisejících výrocích o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil zpět k dalšímu řízení.

Rozsudkem ze dne 12. května 2005, č. j. -120, Okresní soud v Trutnově zamítl žalobu o zaplacení 55.000,- Kč s 15% úrokem ze prodlení od 31. 3. 2002 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. ledna 2006, č. j. -151, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že účastníci se v roce 1994 dohodli na společném provozování chaty Ú. ve Š. M., a to tak, že žalovaný bude v pozici podnikatele a žalobce jeho zaměstnancem. Žalobce podle dohody investoval do zařízení chaty 400.000,- Kč s tím, že pořízené věci se staly vlastnictvím žalovaného. Koncem roku 1994 účastníci ukončili spolupráci a uzavřeli smlouvu o půjčce, podle níž žalobce žalovanému půjčil 440.000,- Kč a ten se zavázal vrátit půjčku do 31. 12. 1998. Následně se účastníci dohodli, že žalovaný zajistí na chatě Úsvit ubytování pro několik hostů žalobce a že obvyklá cena za jejich pobyt bude odečtena z jeho dluhu; jednalo se o týdenní pobyt nejméně deseti hostů z N. v ceně minimálně 25 marek na hosta a den. Poštovními poukázkami zaplatil žalovaný žalobci 100.000,- Kč dne 30. 12. 1998, 120.000,- Kč dne 29. 5. 2000 a 51.000,- Kč dne 5. 3. 2001. Dne 31. 3. 2002 se žalobce dostavil na chatu Ú. provozovanou obchodní společností, jejímž společníkem je žalovaný, a zmocnil se zde kasírovacích tašek číšníků. V nich byly tržby z restaurace, peníze za ubytování hostů a peníze svěřené číšníkům na vracení drobných,  celkem částka přesahující 55.000,- Kč. Tyto peníze si žalobce ponechal na úhradu zůstatku dluhu z půjčky. Žalovaný pak částku, kterou si žalobce odnesl, doplnil do chybějících tržeb ze svého. Zatímco soud prvního stupně na podkladě těchto zjištění dovodil, že došlo k zániku dluhu žalovaného vůči žalobci i v rozsahu sporných 55.000,- Kč, odvolací soud přisvědčil námitce žalobce, že dluh žalovaného nezanikl splněním, neboť žalobci plnil třetí, od žalovaného odlišný, subjekt. Uzavřel však, že žalobci je namístě odepřít právo na zaplacení 55.000,- Kč za použití § 3 odst. 1 obč. zák. s ohledem na jeho počin dne 31. 3. 2002.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má zato, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že z chaty Ú. odnesl dvě „kasírtašky“ s penězi v hodnotě nejméně 55.000,- Kč. Namítá, že účetní evidence, kterou žalovaný soudu předložil, žádný schodek ke dni 31. 3. 2002 nevykazuje. Podle zákona o účetnictví lze v řízeních ve věcech týkajících se účetnictví nebo vycházejících z účetnictví použít k důkazu průkazné účetní záznamy splňující požadavky zákona o účetnictví; prohlášení žalovaného, že schodek nebyl v účetní evidenci vykázán, neboť jej následně doplnil z vlastních peněz, takovým důkazem není.  Není-li tedy schodek zaznamenán v peněžním deníku, nelze než dospět k závěru, že k uvedenému dni neexistoval. Ostatní důkazy nemohou tento závěr zvrátit. Denní uzávěrka není důvěryhodná, neboť se neodrazila v peněžním deníku a její forma a provedení naznačují, že mohla být vyhotovena kdykoli. Tvrzení žalovaného, že v „kasírtaškách“ měly být tržby za období nejméně tří dnů, nekoresponduje s výpověďmi svědkyň T. (tržby se vyjížděly po skončení provozu) a P. (tržby byly evidovány podle kasy a podle toho se odevzdávaly) a navíc se jeví nepravděpodobným, že „obsah kasírtašek představoval téměř čtvrtinu celoměsíčních tržeb“. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou - účastníkem řízení za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a a 4 ) a že je přípustné podle , se zaměřil na posouzení otázky, zda je též důvodné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , / a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zmíněné vady nebyly v dovolání tvrzeny a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.

Každé podání, tedy i dovolání, je soud povinen posoudit podle jeho obsahu. I když žalovaný v dovolání proklamuje uplatnění dovolacího důvodu podle , ve skutečnosti kritizuje výlučně skutkové závěry, k nimž odvolací soud v posuzované věci dospěl. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že v řízení nebylo prokázáno, že na chatě Úsvit uzmul „kasírtašky“ s tržbami a dalšími finančními prostředky v hodnotě nejméně 55.000,- Kč.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani  jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 8).

Dovolacím důvodem podle lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

V posuzované věci založil odvolací soud svůj závěr o rozporu žalobcova nároku s dobrými mravy na zjištění, že žalobce poté, co žalovaného neúspěšně urgoval o úhradu zůstatku dluhu, svémocí odnesl z restauračního zařízení provozovaného obchodní společností, jejímž společníkem je žalovaný, dvě tzv. „kasírtašky“ obsahující tržby a peníze svěřené číšníkům v souvislosti s výkonem jejich práce ve výši nejméně 55.000,- Kč, a že žalovaný takto vzniklý schodek tržeb obratem zaplatil ze svých prostředků. Závěr o zaplacení schodku tržeb z vlastních prostředků žalovaného žalobce v dovolání nezpochybnil. Žádné konkrétní výtky v dovolání nevznáší ani vůči zjištění, že se „kasírtašek“ dne 31. 3. 2002 zmocnil. Nesouhlasí se skutkovým závěrem, že obsahovaly tržby a svěřené peníze ve výši nejméně 55.000,- Kč.

Skutkové zjištění o výši tržeb a ostatních peněz shromážděných v peněženkách, jichž se žalobce dne 31. 3. 2002 na chatě provozované obchodní společností P. b. s. r. o. zmocnil ve snaze domoci se úhrady dluhu, učinil na základě výpovědí žalovaného a svědkyň R. T. a I. P. již soud prvního stupně. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem svědka R. Č. a listinným důkazem (peněžním deníkem obchodní společnosti P. B. s. r. o.), zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a stejně jako soud prvního stupně vzal za prokázané, že v žalobcem svévolně odnesených peněženkách bylo minimálně 55.000,- Kč. Údaj o předpokládané výši žalobcem odnesených finančních hotovostí přitom čerpal především z výpovědí svědkyň R. T. a I. P., které měly osobní povědomost o obsahu peněženek, a z tiskové sestavy tržeb restaurace chaty Ú.t za období od 29. 3. do 31. 3. 2002. Především je nutné odmítnout názor dovolatele, že listinný důkaz „je jediným důkazem, z něhož lze vycházet“, neboť je „neovlivnitelný“. Věrohodnost určité zprávy (poznatku) získané provedením konkrétního důkazu, a tedy i její význam z hlediska důkazu pravdivosti či nepravdivosti skutkových tvrzení, soud hodnotí jednak izolovaně, jednak ve srovnání se zprávami získanými provedením všech zbývajících důkazů. U svědecké výpovědi se hodnotí nejprve obecně věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, a dále konkrétně vzhledem k okolnostem, které doprovázely jeho vnímání určitých skutečností, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností, k chování při výpovědi apod. Poznatky, které získá tímto hodnocením obsahu svědecké výpovědi, soud vždy porovnává se zprávami, které získal na základě hodnocení ostatních důkazů, a teprve poté uváží, do jaké míry jsou tyto zprávy souladné a protichůdné, vzájemně se doplňující apod. Soudy obou stupňů při hodnocení relevantních svědeckých výpovědí uvedeným způsobem postupovaly a nelze proto přisvědčit dovolací námitce, že důkazy, z nichž čerpaly údaje o předpokládané výši finančních prostředků, kterých se žalobce dne 31. 3. 2002 zmocnil, nemohly s přihlédnutím k listinnému důkazu (obsahu peněžního deníku), z něhož vyplynulo, že tržby nevykazovaly schodek, obstát. V hodnocení zmíněných důkazů není žádný logický rozpor. Z peněžního deníku bylo sice zjištěno, že v něm není zaznamenán žádný schodek, z výpovědi žalovaného však vyplynulo, že schodek neprodleně uhradil ze svých prostředků (výpověď žalovaného v tomto směru podporuje výpověď svědka R. Č.), takže se v celkovém hospodaření společnosti nemohl neprojevit. Odvolací soud dostatečně a logicky zdůvodnil, proč uvěřil obraně žalovaného, podpořené  výpověďmi svědkyň T. a P., že žalobce odnesl „kasírtašky“ s částkami nejméně 55.000,- Kč, a jestliže v tomto směru nepominul ani důkaz peněžním deníkem, nelze mu vytknout žádné pochybení, tedy vytýkat mu, že měl uvěřit tvrzení žalobce o nepravděpodobnosti takové výše částek v kasírovacích taškách, které zůstalo v rovině objektivně nepodložených úvah.

Lze uzavřít, že skutkové závěry odvolacího soudu mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud pro své skutkové zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul; v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor.

Protože dovolateli se prostřednictvím dovolacího důvodu podle nepodařilo správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit, dovolací soud jeho dovolání jako nedůvodné zamítl ( část věty před středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle   věty první, , a za stavu, kdy žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. června 2008

JUDr. Ivana  Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu