Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 635/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. května 2005, č. j. -33, zamítl žalobu o zaplacení částky 28.507,80 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 8. 6. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. prosince 2005, č. j. -60, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není podle , , v platném znění (dále jen „ “) přípustné a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Tak je tomu za předpokladu, že řešená právní otázka má určující význam nejen pro rozhodnutí o věci, tedy že její posouzení se promítá do výsledku konkrétního sporu, ale že má významový přesah do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Jinými slovy, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. Jelikož v případě přípustnosti dovolání podle je dovolací přezkum otevřen jen pro posouzení otázek právních, je způsobilým dovolacím důvodem pouze důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod označením C 23/1 a C 71/1).

Dovolací výhrady žalobkyně, že měla v úmyslu založit si dne 19. 1. 1996 u F., a. s. vkladní knížku na jméno, přičemž tento její úmysl vyplývá z jí předložených dvou vkladních knížek, jež jsou odlišně vyplněny, a že k vyznačení chybného údaje ve vkladní knížce, že jde o vkladní knížku na doručitele, došlo pouze v důsledku omylu pracovnice banky, jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle irelevantní. Jde totiž o námitky mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle , jehož uplatnění je zde vyloučeno (srovnej znění ). Uvedený dovolací důvod neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Při úvahách o přípustnosti dovolání podle (jako v posuzované věci) musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a  usnesení ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spojuje žalobkyně s řešením otázky, zda na vklad, ohledně něhož banka vystavila při uzavření smlouvy o vkladu dne 19. 1. 1996 vkladní knížku, se vztahuje pojištění podle , o bankách, a zda tato vkladní knížka je vkladní knížkou na jméno či doručitele. Řešení nastolených otázek pojištění vkladů a charakteru vkladních knížek v rozhodovací praxi soudů nečiní žádné potíže a lze je mít za triviální (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. l. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod označením C 103/2, v němž  byl zaujat názor, že nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti). Podle právní úpravy zakotvené v a a 3 , , ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „obč. zák.“), bylo možno vystavit dva druhy vkladních knížek z hlediska oprávnění nakládat vkladem, a to na doručitele a na jméno. Platilo přitom, že není-li výslovně uvedeno, že vkladní knížka je vystavena na jméno, je vystavena na doručitele. I když tato vkladní knížka (tj. ta, v níž není výslovně uvedeno, že je vystavena na jméno) obsahuje údaje o vkladateli, neznamená to, že je vystavena na jméno a s vkladem může nakládat jen osoba, která je ve vkladní knížce uvedena jako vkladatel. Údaje o vkladateli uvedené ve vkladní knížce vystavené na doručitele mají pouze povahu součásti názvu vkladní knížky a s vkladem na takové vkladní knížce může nakládat každý, kdo ji předloží. Právní závěr, že banka na základě smlouvy o vkladu vystavila dne 19. 1. 1996 žalobkyni k založenému vkladovému účtu vkladní knížku na doručitele podle obč. zák., učinil odvolací soud v souladu s hmotným právem. Protože posouzení charakteru vkladní knížky bylo rozhodující pro vyřešení otázky pojištění vkladu, ani právní závěr odvolacího soudu, že vklad na zmiňované vkladní knížce nebyl chráněn pojištěním podle zákona o bankách, není v rozporu s hmotným právem. Před 1. 1. 2001, kdy nabyla účinnosti novela , provedená , vycházela právní úprava ze zásady anonymity vkladů. Tomu odpovídala i právní úprava pojištění vkladů fyzických osob zakotvená v , ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o vkladu, podle něhož  pojištěnými vklady jsou vklady včetně úroků fyzických osob vedené v českých korunách na jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo rodné číslo vkladatele. Takovými vklady jsou ovšem pouze vklady na vkladních knížkách vystavených na jméno, v nichž je vyznačena osoba, která je oprávněna vkladem nakládat, a to jménem, příjmením, adresou a datem narození, resp. rodným číslem. Pojištěny tedy byly pouze vklady neanonymní, na něž se vztahovala povinnost prokazovat bance totožnost vkladatele. Tento stávající právní stav našel vyjádření v článku III. , kterým byl novelizován zákon o bankách, v němž bylo deklarováno, že systém pojištění pohledávek z vkladů se nevztahuje na vklady evidované ve vkladních knížkách na doručitele, a podle něhož se veškeré vkladové vztahy potvrzené vkladními knížkami na doručitele ruší ke dni 31. prosince 2002.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu / a dovolání proti němu není podle přípustné. Dovolací soud je proto odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.200,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s , a , ve znění před 1. 9. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč ( , a 3 , ve znění před 1. 9. 2006) a z částky 432,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 26. června  2008

JUDr. Blanka  Moudrá

předsedkyně senátu