Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3930/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u soudu 19. 4. 2006 se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu spojeného s právem užívat družstevní byt dále specifikovaný a přikázání členského podílu žalobkyni, která by mu na vypořádání zaplatila 600 000,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že manželství účastníků bylo v roce 1995 rozvedeno, v roce 1996 soud zrušil jejich právo společného nájmu k družstevnímu bytu s tím, že byt bude nadále jako nájemkyně užívat žalovaná, a žalobci uložil byt vyklidit. K vypořádání členského podílu v bytovém družstvu jako zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu v tříleté lhůtě po zániku manželství nedošlo. Členský podíl se tak ze zákona stal předmětem jejich podílového spoluvlastnictví, na jehož zrušení se nedohodli.

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 11. října 2006, č. j. -21, zamítl žalobu, „kterou mělo být zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k členskému podílu včetně majetkové účasti vázané na družstevní byt SBD V. o velikosti 3+1 v prvním nadzemním podlaží domu č. p. 1320 v Dukelské ulici ve V., kterou měl být členský podíl (majetková účast) přikázán do vlastnictví žalované a žalované stanovena povinnost vyplatit žalobci na vypořádání členského podílu částku 600 000,- Kč“. Rozhodl také o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem téhož soudu z 16. 11. 1995, sp. zn. , který nabyl právní moci 8. 12. 1995. Zánikem manželství zaniklo podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „“), bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Rozsudkem soudu prvního stupně z 27. 6. 1996, sp. zn. , který nabyl právní moci 20. 12. 1996, bylo ve smyslu zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu SBD V. v prvním podlaží domu č. p. 1320 v Dukelské ulici ve V. s tím, že byt bude nadále jako členka družstva a výlučný nájemce užívat žalovaná, a žalobci bylo uloženo byt vyklidit po zajištění náhradního bytu. Žalovaná se tak stala výlučnou členkou družstva a k vypořádání v rámci zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků zůstala hodnota členského podílu. K jeho vypořádání dohodou účastníků nedošlo a žádný z nich ani nepodal návrh na jeho vypořádání u soudu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2004, sp. zn. , soud prvního stupně uvedl, že tím nastaly účinky domněnky vypořádání tohoto majetkového práva podle . Ten stanovil, že nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo rozhodnutím soudu k návrhu podaným některým z manželů v této tříleté lhůtě, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádají podle stavu, v jakém každý z nich věci v bezpodílovém spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. V případě hodnoty členského podílu se tak žalobce mohl na žalobkyni domáhat zaplacení poloviny hodnoty členského podílu. Jde již jen o majetkové právo jednoho z manželů vůči druhému a žalobce je mohl u soudu uplatnit poprvé v den, kdy nastaly účinky domněnky podle , tj. 8. 12. 1998, kdy uplynuly tři roky od zániku bezpodílového spoluvlastnictví (k němuž došlo rozvodem manželství). Tímto dnem začala také běžet obecná tříletá promlčecí lhůta podle , která uplynula dnem 8. 12. 2001. Protože žalobce podal žalobu až 19. 4. 2006, a žalovaná vznesla námitku promlčení, byl jeho nárok na zaplacení poloviny hodnoty členského podílu promlčen.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. května 2007, č. j. -42, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a právní posouzení věci považoval za správné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z (dále „OSŘ“) s tím, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Žalobce uvádí, že si je vědom toho, že dovolání je oponenturou rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. a „v zájmu stručnosti odkazuje ohledně režimu majetkové účasti a členského podílu na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. “. Podle žalobce z rozsudku o zrušení práva společného nájmu účastníků jako bývalých manželů k družstevnímu bytu toliko plyne, že členský podíl nemůže být v budoucnu přikázán tomu manželovi, který není nájemcem bytu. Takový rozsudek však nemůže „fakticky založit vypořádání BSM (SJM), tj. stav, kdy rozsudkem v bytové věci byla jednomu z rozvedených manželů přikázána práva vlastnická (tj. práva významnější) a druhému manželovi práva majetková (o kterých navíc tímto rozsudkem rozhodnuto nebylo a ani být nemohlo).“ Žalobce považuje za otázku zásadního významu, zda „lze provésti rozsudkem v bytové věci transformaci práva vlastnického na právo majetkové včetně dopadů transformace na účastníka“. Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná se vyjádřila tak, že navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem je správné. Poukazuje na to, že rozhodnutím soudu podle o zrušení práva společného nájmu manželů k družstevnímu bytu po rozvodu manželství s určením, který z manželů bude nadále jako člen družstva nájemcem bytu, zaniká společný nájem a společné členství manželů v družstvu a předmětem vypořádání zůstává hodnota členského podílu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, avšak není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud v rozsudku z 31. 3. 2004, sp. zn. , uveřejněným pod C 2527 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) uvedl, že „pokud po zrušení práva společného nájmu družstevního bytu podle věty druhé nedojde mezi rozvedenými manžely k vypořádání hodnoty členského podílu ve stavebním bytovém družstvu, náležející do jejich bezpodílového spoluvlastnictví, dohodou ani rozhodnutím soudu k návrhu podanému ve lhůtě tří let od zániku manželství, může se manžel, který se nestal členem družstva, po uplynutí této lhůty, domáhat na druhém manželovi, aby mu vyplatil polovinu hodnoty členského podílu. Toto právo se v uvedeném případě promlčuje v obecné lhůtě tří let, která počne běžet od okamžiku, kdy nastaly účinky domněnky vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle ObčZ“. Soud prvního stupně z tohoto rozhodnutí také vycházel a s jeho právním posouzením se dovolací soud ztotožnil. Dovolací soud nemá důvod se od závěrů vyslovených v rozsudku sp. zn. odchylovat. Oproti věci vedené pod sp. zn. v této další věci i z dovolání žalobce vyplývá, že žalobou se domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví k členskému podílu v bytovém družstvu, přičemž je vzhledem k již uvedeným závěrům zřejmé, že nemůže s úspěchem obstát. Rozsudek odvolacího soudu je tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není ani v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud jen připomíná, že uvedený rozsudek Nejvyššího soudu odkazoval i na rozsudek sp. zn. , který žalobce v dovolání zmiňuje. Konečně k úvahám žalobce o důsledcích rozhodnutí soudu podle je namístě připomenout, že také velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze 14. 11. 2002, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí pod C 1528, uvedl, že „v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout“.

S ohledem na skutečnost, že předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě nejsou naplněny, dovolací soud podle za použití dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

Žalobce je povinen podle , a nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle , , , a , ve znění , ve výši 24 650,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 2x 300,- Kč ( , advokátní tarif, ve znění ), a činí celkem 25 250,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto usnesení, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. června 2008

JUDr. Marie R e z k o v á

předsedkyně senátu