Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5023/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. května 2007, č. j. -46, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 10. října 2006, č. j. -29 v části, jíž byla zamítnuta žaloba požadující, aby „žalovaný vyklidil pozemky č. parc. 495/1 - trvalý travnatý porost, 495/2 - trvalý travnatý porost a 459/3 - zastavěná plocha v katastrálním území H. H., obec L., tedy nemovitosti zapsané na LV č. 197 katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v L.“, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Odvolací soud založil své rozhodnutí především na závěru, že právo doživotního bezplatného užívání nemovitostí založené nepojmenovanou smlouvou ve smyslu § 51 obč. zák. nemůže být zrušeno na základě posouzení nepoměru mezi výhodou žalovaného a zátěží žalobců, nýbrž může zaniknout pouze na základě obecných ustanovení o zániku závazku (§ 559 až 587 obč. zák.). Dále pak dovodil, že žalobě o vyklizení pozemku č. parc. 495/2 nemůže být vyhověno rovněž proto, že „žalobci nemají ve vztahu k této pozemkové parcele aktivní legitimaci (nejsou vlastníky zmíněné nemovitosti)“. Oba tyto právní závěry dovolatelé zpochybnili s tím, že odporují hmotnému právu a činí rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.

Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní rozhledy/C. H. Beck, sešit 8/2004, vyslovil závěr, že smlouva o doživotním užívání nemovitosti je nepojmenovanou smlouvou, která nemá věcně právní účinky; proto nelze ani analogicky posuzovat zánik práva vzniklého z takovéto smlouvy podle ustanovení o zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni. Odvolací soud v dané věci rozhodl v intencích tohoto závěru, takže jeho rozhodnutí nemůže být zásadně právně významné z hlediska dovolateli nastolené otázky, „zda právní vztah vyplývající z práva doživotního užívání sjednaného formou osobního závazku se svým obsahem a účelem blíží vztahu vyplývajícímu ze zřízeného věcného břemene“ a lze ho tudíž poměřovat ustanoveními o věcném břemeni.

Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2006, nebo rozhodnutí ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002 pod číslem 54). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci obstál - jak je shora rozvedeno - jeden z dovoláním zpochybněných právních závěrů, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, k druhému již není třeba se vyjadřovat, neboť sama okolnost, že by obstát nemusel, nemůže mít na správnost rozhodnutí vliv.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, , v návaznosti na , a , v platném znění), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a 3 , v platném znění).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 26. června 2008

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu