Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4865/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně N. b. spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. Z. V., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně M. U. s. r. o., zastoupenému advokátem, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2007, č. j. -82, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 7. prosince 2006, č. j. -37, zamítl Krajský soud v Plzni žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně M. U. s. r. o. (dále jen „úpadkyně“). Přitom uzavřel, že sporné nemovitosti byly do soupisu pojaty v souladu s ustanovením , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze zjištění, podle kterých byl konkurs na majetek úpadkyně prohlášen 20. června 1996 a žalovaný sepsal sporné nemovitosti do konkursní podstaty úpadkyně „až v roce 2005 poté, kdy uplynula lhůta k plnění obsažená v řádné a obsahově určité výzvě k plnění podle § 27 odst. 5 ZKV ze dne 25. července 2005“.

Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, podle níž měl žalovaný „postupovat podle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění platném před 1. květnem 2000, neboť konkurs byl prohlášen 20. června 1996, takže jestliže žalovaný sporné nemovitosti do soupisu nezapsal do 1. května 2000, již tak nadále učinit nemohl“. Postup žalovaného, který pojal sporné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty podle § 27 odst. 5 ZKV (ve znění účinném od 1. května 2000), považoval za správný, uzavíraje, že „výkon práv a povinností zůstává správci zachován v plném rozsahu od prohlášení konkursu do jeho zrušení a nepodléhá promlčecím či prekluzivním lhůtám podle občanského či obchodního zákoníku“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „ “).

Dovolatelka vyslovuje názor, podle něhož je „na konkursní řízení zahájená před 1. květnem 2000 třeba aplikovat § 27 ZKV ve znění účinném“ před tímto dnem, přičemž tato zákonná úprava neumožňovala správci sepsat do konkursní podstaty věci ve vlastnictví třetích osob. Postup žalovaného, jenž sepsal sporné nemovitosti do konkursní podstaty až „v době, kdy byla účinná novela ZKV, kterou byl změněn § 27 ZKV“, je „prolomením zákazu retroaktivity“.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázek:

1) jak lze „vyložit pojem ,vymáhat plnění‘ dle § 27 odst. 5 ZKV, ve znění účinném do 1. května 2000“;

2) zda „je možné použít v konkursních řízeních zahájených před 1. květnem 2000 znění zákona účinné po 1. květnu 2000“ a

3) zda „dochází k promlčení nároku správce sepsat věci do konkursní podstaty“.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Rozsudek odvolacího soudu je v dovoláním napadeném výroku ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Závěr, podle kterého ustanovení § 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 30. dubna 2000, opravňovalo správce konkursní podstaty okamžitě po prohlášení konkursu na majetek dlužníka sepsat do konkursní podstaty i majetek, kterým třetí osoby zajišťují pohledávky vůči úpadci, byl formulován již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 66/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a Nejvyšší soud se k němu opakovaně přihlásil v rozsudcích uveřejněných pod čísly 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. v rozsudcích ze dne 26. října 2004, sp. zn. a ze dne 21. března 2007, sp. zn. .

V projednávané věci je však výklad ustanovení § 27 odst. 5 ZKV, ve znění účinném do 30. dubna 2000, bez významu, neboť odvolací soud posuzoval oprávněnost soupisu, provedeného v roce 2005, podle ZKV, ve znění účinném od 1. května 2000. Přitom právní posouzení věci odvolacím soudem je v souladu s článkem II bodem 1 přechodných ustanovení k části první , jakož i se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v již citovaném rozsudku sp. zn. .

Konečně závěr, podle kterého se právo správce konkursní podstaty sepsat určitý majetek do konkursní podstaty nepromlčuje, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v rozsudku ze dne 18. června 2008, sp. zn. .

Jelikož otázky, s nimiž dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, již Nejvyšší soud vyřešil, a napadené rozhodnutí je s výše uvedenými judikatorními závěry v souladu, neshledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu , a odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše podle , , a činí 2.250,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( ). S připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč ( ) celkem činí 3.034,50 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 26. června 2008

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu