Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2358/2007

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 27.3.1996 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 146.550,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně od 1.5.1995 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že při provádění prací podle smlouvy o dílo č. 53-S-94 došlo k poškození stropního podhledu v hale žalovaného a že žalovaný z ceny díla \"zadržel\" částku 486.322,20 Kč \"jako rezervu na opravu tohoto podhledu\". Skutečné náklady na opravu však byly nižší, a proto je žalovaný povinen zaplatit žalobci na doplatku ceny díla 81.070,20 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit \"penalizační fakturu\" ve výši 45.480,30 Kč a \"neoprávněně započtených\" 20.000,- Kč.

Poté, co věc byla podle usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.5.1996 č.j. -16 (správně Ro 1052/96-5) postoupena býv. Krajskému obchodnímu soudu v Praze a co věc dnem 1.1.2001 převzal Městský soud v Praze (srov. Čl. II bod 1 ), žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně dne 21.4.2002 zemřel.

Městský soud v Praze ze sdělení notářky JUDr. I. P. zjistil, že \"všichni zákonní dědici dědictví odmítli\", že účastníkem dědického řízení \"se stal Úřad pro zastupování ČR ve věcech majetkových\" a že \"v nejbližší době bude probíhat vlastní likvidace dědictví\", a usnesením ze dne 18.11.2005 č.j. -34 rozhodl, že v řízení bude \"na straně žalující\" pokračováno s Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení má být pokračováno s tím, kdo je procesním nástupcem zemřelého žalobce.

K odvolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25.5.2006 č.j. -46 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že žalobce ztratil způsobilost být účastníkem řízení, že povaha věci umožňuje pokračovat v řízení a že \"universálním sukcesorem je stát v rámci tzv. odúmrti\".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. Namítá, že Česká republika nemůže být žalobcovým procesním nástupcem, neboť nepřevzala jeho právo, o něž v řízení jde. Z toho, že žalobce nemá žádné dědice, totiž nelze dovozovat, že by dědictví muselo připadnout státu podle ustanovení . O žalobcově dědictví byla navíc pravomocným usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22.4.2004 sp. zn. nařízena likvidace a nyní nelze činit závěr, komu připadne žalobcova pohledávka, uplatněná v tomto řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ustanovení ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Povahou věci se z hlediska ustanovení věty první rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.

V projednávané věci z dosavadních zjištění soudů vyplývá, že všichni, kteří by mohli být dědici žalobce, dědictví odmítli. Za této situace je tedy nepochybné, že žalobcovým procesním nástupcem nemohou být jeho dědici. Vzhledem k tomu, že věcná legitimace k zaplacení částky 146.550,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně od 1.5.1995 do zaplacení je odvozena od jejího vlastnictví, je pro určení procesního nástupnictví po žalobci ve smyslu ustanovení významné to, na koho přešla podle výsledku dědického řízení.

Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu ( ); také ve vztahu k dědictví připadnuvšího státu platí, že se nabývá smrtí zůstavitele ( ). Ze skutečnosti, že zůstavitel nezanechal žádné dědice, že zůstavitelovi dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo že z jiných důvodů dědictví nenabude (nemůže nabýt) žádný dědic, však nelze dovozovat, že by soud v usnesení o dědictví musel vždy potvrdit připadnutí dědictví státu. Dědické řízení totiž může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, a soud může též nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení , jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo. Kdyby došlo k uzavření a schválení dohody o přenechání dědictví žalobcovým věřitelům k úhradě dluhů, nenabyl by žalobcem uplatňovanou pohledávku stát, ale věřitel určený dohodou. V případě likvidace žalobcova dědictví by předmětná pohledávka přešla na toho, kdo by ji nabyl při zpeněžování žalobcova majetku, popřípadě na stát, kdyby se je nepodařilo zpeněžit ( ).

Z uvedeného je zřejmé, že v projednávané věci stav řízení o dědictví po žalobci neumožňoval, aby v ní bylo možné ihned pokračovat. Soudy se měly blížeji seznámit s průběhem a dosavadními výsledky dědického řízení (vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. ); byla-li opravdu - jak tvrdí dovolatelka - pravomocným usnesením nařízena likvidace dědictví, mohly určit stát (Českou republiku) za žalobcova procesního nástupce jen tehdy, kdyby předmětnou pohledávku nabyla při zpeněžování žalobcova majetku nebo na základě pravomocného usnesení, vydaného v řízení o dědictví podle ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil ( část věty za středníkem ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu