Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 651/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 26. září 2000, č. j. -46, zastavil řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1% denně z částky 950.000,- Kč od 21. 7. 1995 do zaplacení, žalovaného uznal povinný zaplatit žalobci 950.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 21. 1. 1994 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení, vše v měsíčních splátkách po 100.000,- Kč splatných do každého 15tého dne v měsíci k rukám žalobce, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení.

Usnesením ze dne 29. března 2001, č. j. -55, Okresní soud ve Zlíně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 26. září 2000, č. j. -46, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání.

Usnesením ze dne 7. června 2001, č. j. -60, Okresní soud ve Zlíně nepřiznal žalovanému osvobození od zaplacení soudních poplatků.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. října 2001, č. j. -67, odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. března 2001, č. j. -55.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž nesouhlasí se závěrem, že odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení poplatku z odvolání, bylo podáno opožděně. Uvádí, že lhůtu k odvolání stanovenou dodržel, neboť usnesení o zastavení odvolacího řízení bylo jeho zástupci doručeno nejdříve 5. 4. 2001. Odvolacímu soudu vytýká, že si neověřil, komu bylo rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení předáno, tedy zda šlo o osobu, která byla k převzetí rozhodnutí oprávněna. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „ “). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem ( ), a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání podle přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Dovolací námitky žalovaného lze po obsahové stránce ( ) podřadit dovolacímu důvodu uvedenému v , mířícímu na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, je vadné.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování mimo jiné tehdy, jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, přičemž byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci práva.

Podle usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo dovolání nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost. Podle věty první má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Podle části věty před středníkem písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.

Z obsahu spisu plyne, že usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o zastavení odvolacího řízení, bylo v souladu s a doručováno tehdejšímu zástupci žalovaného JUDr. V. S.do vlastních rukou kde má jako advokát sídlo. Z doručenky od zásilky s usnesením soudu prvního stupně je zřejmé, že její převzetí dne 4. 4. 2001 bylo stvrzeno podpisem „Dr. S.“. Odvolání žalovaného proti tomuto rozhodnutí bylo podáno na poště Hodonín 1 formou doporučené zásilky pro R 045057 dne 20. 4. 2001.

K žádosti dovolacího soudu ze dne 27. 2. 2002 byl tehdejší zástupce žalovaného JUDr. V. S. soudem prvního stupně dne 1. 8. 2002 vyslechnut k tomu, zda podpis na doručence od zásilky s usnesením, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, je jeho vlastním podpisem (tento podpis totiž zřetelně nekoresponduje s podpisem JUDr. V. S. na dovolání) a event. k tomu, kdo jiný za něho tuto zásilku převzal a zda k tomu byl zmocněn. JUDr. V. S. při jednání před dožádaným soudem vypověděl, že podpis na doručence není jeho vlastním podpisem. Zásilku ve skutečnosti převzal jeho otec MUDr. V. S., který se zdržuje, kde sídlí i advokátní kancelář; jemu byla zásilka doručovatelkou vydána přesto, že byla určena do vlastních rukou adresáta. MUDr. V.S., který v době doručování neměl žádné oprávnění přebírat jeho zásilky, nedisponoval jeho plnou mocí (ta mu byla udělena teprve 3. 1. 2002) a nebyl ani jeho zaměstnancem či koncipientem, jej informoval, že zásilku od pošty převzal 5. 4. 2001. Tehdejší zástupce žalovaného dále uvedl, že do jeho dispozice se zásilka dostala 8. 4. 2001, kdy mu ji po návratu do Z. otec osobně předal; současně doložil, že MUDr. V. S. a A. S. udělil zmocnění pro přijímání písemností teprve dne 3. 1. 2002.

Nejvyšší soud, jemuž byl spis Okresním soudem ve Zlíně po dožádání vrácen teprve 14. 2. 2008, při jednání dne 25. 6. 2008 ( věta druhá ) provedl důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, že tehdejší zástupce žalovaného JUDr. V. S., advokát, nepřevzal dne 4. 4. 2001 zásilku obsahující odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně. Uvěřil JUDr. V. S., že doručenka založená ve spise na č. listu 55a není opatřena jeho podpisem. Tento podpis je totiž zcela odlišný od podpisů, kterými jsou signovány plné moci žalovaného udělené JUDr. V. S. dne 23. 5. 1995 a 23. 12. 1996 i podání sepsaná tímto advokátem (např. odpor proti platebnímu rozkazu, odvolání proti rozsudku ze dne 28. 9. 2000, návrh na osvobození od soudního poplatku a dovolání). Naproti tomu zcela koresponduje s podpisem, jímž MUDr. V. S., r. č. 280302/774, stvrdil, že dne 3. 1. 2002 přijal zmocnění k přebírání písemností za JUDr. V. S.. Protože tehdejší zástupce žalovaného JUDr. V. Sosna výslovně popřel, že by usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 3. 2001 převzal již 4. 4. 2001, kdy bylo poštou doručeno na adresu sídla jeho advokátní kanceláře, a protože nebylo prokázáno, že by zásilku převzala některá z osob vyjmenovaných v , nelze než vycházet z údaje, že usnesení soudu prvního stupně se dostalo do dispozice tehdejšího zástupce žalovaného teprve 8. 4. 2001, kdy mu jej předala osoba, která není jeho zaměstnancem či koncipientem.

Vycházel-li odvolací soud při posuzování včasnosti odvolání ze zjištění, že usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 3. 2001, č. j. -55, bylo tehdejšímu zástupci žalovaného doručeno dne 4. 4. 2001, vzal za prokázanou skutečnost, která nemá oporu v provedeném dokazování a je přitom významná pro rozhodnutí věci při aplikaci práva, konkrétně při posouzení včasnosti odvolání ve smyslu ustanovení

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle tak nelze napadené usnesení odvolacího soudu považovat za správné. Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 2 věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud znovu rozhodne též o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá a třetí ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. června 2008

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu