Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 217/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. června 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce R. E. L., zast. JUDr. P. T., advokátem, proti žalovaným 1) Povodí Odry, státní podnik, 2) Česká republika – Ministerstvo životního prostředí, 3) Česká republika – Drážní úřad, 4) Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, 5) DIAMO, státní podnik, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o návrhu žalovaného č. 1 na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 6. 9. 2006 (soudu doručeno dne 7. 9. 2006) podal žalovaný č. 1 u Okresního soudu v Ostravě návrh na přikázání věci některému z pražských obvodních soudů z důvodu vhodnosti podle ustanovení s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnosti, že každý žalovaný má sídlo v obvodu jiného soudu, uplatní se , podle kterého je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich. Navíc žalovaný č. 1 ve svém návrhu uvedl, že tři žalovaní mají sídlo v P., 5. žalovaný (DIAMO, státní podnik) má sídlo v Čechách, odkud je do P. blíže než do O. a právní zástupce žalobce má rovněž sídlo v P., proto by dle názoru žalovaného č. 1 bylo z důvodu hospodárnosti řízení vhodnější, aby se řízení konalo u některého ze soudů téhož stupně v P. Na základě výzvy příslušného soudu žalovaný č. 1 později svůj návrh na delegaci věci doplnil tak, že navrhl přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

Žalovaný č. 2 a 3 se k návrhu žalobce na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 připojili, žalovaní č. 4 a 5 se k návrhu nepřipojili, ale nevznesli vůči němu žádné námitky.

Žalobce s návrhem na přikázání věci nesouhlasil s odůvodněním, že z ustanovení jednoznačně vyplývá, že místní a věcná příslušnost se posuzuje podle okolností, které jsou dány v době zahájení řízení, tj. v den podání žalobního návrhu. Jelikož žaloba ze dne 21. 1. 2000 (soudu doručeno 24. 1. 2000) byla podána pouze proti žalovanému č. 1, jehož obecným soudem je Okresní soud v Ostravě, nepřichází v úvahu postup podle Skutečnosti uváděné žalovaným č. 1, že většina účastníků řízení má sídlo v P., považuje žalobce za zcela nepodstatné, jenž v žádném případě neodůvodňují postup podle s tím, že podle d má každý právo na svého zákonného soudce a zásahy do této zásady by měly být pouze výjimečné a jen ze závažných důvodů. Žalobce naopak zdůraznil, že řízení je v pokročilém stádiu, proto by bylo z důvodu hospodárnosti naprosto nevhodné delegovat věc jinému soudu, neboť soud, jemuž by byla věc případně přikázána, by se musel nejprve s předmětnou věcí seznámit, což by s ohledem na množství a rozsah jednotlivých důkazů a vůbec s ohledem na složitost

a komplikovanost celé věci znamenalo značné průtahy v řízení. Žalobce považuje návrh žalovaného č. 1 za účelový, kterým se snaží pouze řízení v dané věci protahovat.

Podle ustanovení věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení věty druhé účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Ostravě) a Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného č. 1 na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Podle ustanovení se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Případné změny skutečností, podle nichž se posuzuje místní a věcná příslušnost, které nastanou až v průběhu řízení, jsou nerozhodné.

V případě posuzované věci bylo řízení zahájeno u příslušného Okresního soudu v Ostravě dne 24. 1. 2000 vůči žalovanému č. 1, později byl žalobní návrh rozšířen vůči dalším žalovaným. Vzhledem ke skutečnosti, že v době zahájení řízení byla dána příslušnost výlučně Okresního soudu v Ostravě, není možno aplikovat ustanovení , podle kterého je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich.

Podle ustanovení může být věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V případě projednávané věci žalovaný č. 1 svůj návrh na delegaci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 odůvodňuje výhradně tím, že někteří z účastníků řízení či právních zástupců mají sídlo v P., proto by bylo z důvodu hospodárnosti řízení vhodnější, aby se řízení konalo u Obvodního soudu pro Prahu 2.

Žalobce však návrh žalovaných považuje za zcela účelový a naopak zdůraznil, že by bylo z důvodu hospodárnosti naprosto nevhodné delegovat věc jinému soudu, neboť věc je již v pokročilém stadiu a soud, jemuž by byla věc případně přikázána, by se musel nejprve s předmětnou věcí seznámit, což by s ohledem na množství a rozsah jednotlivých důkazů a složitost a komplikovanost celé věci znamenalo značné průtahy v řízení.

K výše uvedenému Nejvyšší soud České republiky poznamenává, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.

Navíc delegací věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 by došlo k nastolení stavu, který by byl pro žalobce značně nepříznivý.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal