Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 234/2021-24
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalované: osobní údaje žalované
místem podnikání adresa žalované,
o zaplacení 6 636,60 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 6 636,60 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 1. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 7. 2021 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 6 636,60 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 1. 8. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spolupráci ve smyslu § 1746 odst. 2 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník . V předmětné smlouvě se žalovaná zavázala k úhradě případných storen provizí žalobci. Dlužná částka činí 6 636,60 Kč. Povinnost žalované vyplývá ze smlouvy – bodu 6, odstavce 2. Splatnost dluhu nastala ihned. Žalovaná se zavázala vrátit provizi řádně a včas. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dluhu a v březnu 2021 přestala komunikovat. Z předmětného dluhu nebylo ke dni podání žaloby uhrazeno ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Dne 20. 8. 2021 žalobce po výzvě soudu sdělil, že žalovaná si je oprávněnosti nároku žalobce vědoma, jelikož se jedná o storno provize, které žalobce obdržel na její vlastní smlouvu. Žalovaná doporučila na uzavření smlouvy sebe, za což ji dle výše pojistného na smlouvě byla vyplacena provize a následně tuto smlouvu zrušila, což žalobce opravňuje k požadavku vrácení poměrné části provize. Tzv. netto body (dle přiložené tabulky) dokládají, že se jedná o poměrnou část, kdy původní plusová provize má vyšší hodnotu než následná storno provize.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 18. 5. 2022, k němuž se žádný z účastníků bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Ze Smlouvy o spolupráci uzavřené dne 1. 8. 2020 vyplynulo, že žalobce je obchodní společností, jejímž hlavním předmětem podnikání je zprostředkování finančních produktů, a to zejména činnosti vázaného zástupce pro pojištění, investice a zprostředkování spotřebitelského úvěru v souladu s licencemi přidělenými Českou národní bankou. Tato smlouva pak upravuje vzájemná práva a povinnosti mezi smluvními stranami pro zajištění koordinace spolupráce. Žalovaná se zavázala v zastoupení žalobce vykonávat činnost zprostředkování pojištění, investic, doplňkového penzijního spoření, spotřebitelských a jiných úvěrů a stavebního spoření, a to zejména vyvíjet zprostředkovatelskou činnost, směřující k uzavření produktových smluv se zájemci, a to dle pokynů žalobce, dále shromažďovat informace o zájemcích, zejména o rozsahu jejich potřeb, jejich zájmu o jednotlivé produkty a zároveň jejich další třídění a zpracování pro jejich využití zejména společností žalobce, vykonávat další činnosti dle pokynů žalobce a to za podmínek definovaných smlouvou a platnými právními předpisy. Dle bodu VI odst. 2 žalovaná bere na vědomí, že i jí uzavřená Produktová smlouva může být stornována a to za podmínek definovaných v provizních podmínkách jednotlivých partnerů (využití nároku na bezplatné ukončení produktové smlouvy dle příslušných právních předpisů, klient produktovou smlouvu neplní, apod.). V takovém případě žalovaná ztrácí nárok na úhradu provize a je povinna již vyplacenou provizi (nebo její část) vrátit žalobci, žalobce je oprávněn uspokojit svůj nárok na vrácení již vyplacené provize (nebo její části) způsobem dle čl. VII odst. 10 Smlouvy. V případě nedostatku finančních prostředků na provizním účtu žalované, dává žalovaná souhlas se započtením storna nároku na úhradu provize vůči finančním prostředkům, nacházejícím se v rezervním fondu žalované. Dále žalobkyně doložila výzvu k úhradě dluhu datovanou dne 13. 5. 2021 a dále předžalobní upomínku adresovanou žalované (na její e-mailovou asdresu), jež byla odeslána dne 18. 6. 2021. Z přehledu (interní listin y) žalobce bylo zjištěno, že žalobce evidoval na jméno žalované dvě smlouvy, na listin ě jsou uvedena čísla smluv, dále jako partner je uvedena anonymizováno pojišťovna, produkt anonymizováno životní pojištění, jméno klienta – celé jméno žalované, body netto (- 110,61 a 122,9), a v kolonce vyplaceno je uvedeno ANO.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o spolupráci, jak je shora uvedeno. Žalobce zaslal žalované upomínku k úhradě dlužné částky včetně upomínky předžalobní.
6. Dle § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle odst. 2 shora uvedeného paragrafu, mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
7. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce v žalobě požadoval po žalované úhradu částky 6 636,60 Kč, a to na základě smlouvy o spolupráci, kdy žalovaná dle žalobce porušila ustanovení VI bodu 2. týkající se storna provize. Žalobce k prokázání těchto svých tvrzení označil a předložil soudu listin u (interní doklad vystavený samotným žalobcem), v níž jsou zaznamenány dvě smlouvy s vyznačením jejich čísel, smluvních partnerů, produktů, kategorií, jména klientů, včetně bodů netto. Z této listin y však jednoznačně a nepochybně nevyplývají konkrétní rozhodné skutečnosti, na jejichž základě žalobce dospěl k žalované částce, dále není možné dovodit co konkrétně předmětná částka představuje, z jakých položek se případně skládá, jakým způsobem byla tato částka vypočtena, z jakých konkrétních skutečností vyplývá její výše, dále jaké konkrétní smlouvy byly zprostředkovány nebo uzavřeny žalovanou a následně stornovány, jakým způsobem byla vypočtena provize, dále rovněž na základě jaké skutečnosti žalobce požaduje po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení, kdy a na základě jaké skutečnosti nastala splatnost žalované částky, z jakého důvodu je žalovaná ode dne 1. 3. 2021 v prodlení. Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl jak břemeno tvrzení ohledně shora uvedených skutečností, tak rovněž břemeno důkazní (zprostředkování či uzavření smluv žalovanou a jejich následné stornování, výše provize, která byla žalované vyplacena, na základě jaké skutečnosti žalobce po žalované požaduje zaplacení úroku z prodlení). Pro úplnost soud dodává, že žalobce svou nepřítomností u soudního jednání dne 18. 5. 2022 nevyužil svého procesní práva, jež mu skýtá § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. , tj. nevyužil svého práva být soudem vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů na podporu svých tvrzení ohledně shora uvedených skutečností týkajících se žalované částky včetně jejího příslušenství (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ). Proto nezbylo než konstatovat, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a rovněž břemeno důkazní.
8. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu, jak co do jistiny ve výši 6 636,60 Kč včetně příslušenství, zamítl (výrok I. rozsudku).
9. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 6 636,60 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 1. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 7. 2021 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 6 636,60 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 1. 8. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spolupráci ve smyslu § 1746 odst. 2 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník . V předmětné smlouvě se žalovaná zavázala k úhradě případných storen provizí žalobci. Dlužná částka činí 6 636,60 Kč. Povinnost žalované vyplývá ze smlouvy – bodu 6, odstavce 2. Splatnost dluhu nastala ihned. Žalovaná se zavázala vrátit provizi řádně a včas. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dluhu a v březnu 2021 přestala komunikovat. Z předmětného dluhu nebylo ke dni podání žaloby uhrazeno ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Dne 20. 8. 2021 žalobce po výzvě soudu sdělil, že žalovaná si je oprávněnosti nároku žalobce vědoma, jelikož se jedná o storno provize, které žalobce obdržel na její vlastní smlouvu. Žalovaná doporučila na uzavření smlouvy sebe, za což ji dle výše pojistného na smlouvě byla vyplacena provize a následně tuto smlouvu zrušila, což žalobce opravňuje k požadavku vrácení poměrné části provize. Tzv. netto body (dle přiložené tabulky) dokládají, že se jedná o poměrnou část, kdy původní plusová provize má vyšší hodnotu než následná storno provize. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na 18. 5. 2022, k němuž se žádný z účastníků bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Ze Smlouvy o spolupráci uzavřené dne 1. 8. 2020 vyplynulo, že žalobce je obchodní společností, jejímž hlavním předmětem podnikání je zprostředkování finančních produktů, a to zejména činnosti vázaného zástupce pro pojištění, investice a zprostředkování spotřebitelského úvěru v souladu s licencemi přidělenými Českou národní bankou. Tato smlouva pak upravuje vzájemná práva a povinnosti mezi smluvními stranami pro zajištění koordinace spolupráce. Žalovaná se zavázala v zastoupení žalobce vykonávat činnost zprostředkování pojištění, investic, doplňkového penzijního spoření, spotřebitelských a jiných úvěrů a stavebního spoření, a to zejména vyvíjet zprostředkovatelskou činnost, směřující k uzavření produktových smluv se zájemci, a to dle pokynů žalobce, dále shromažďovat informace o zájemcích, zejména o rozsahu jejich potřeb, jejich zájmu o jednotlivé produkty a zároveň jejich další třídění a zpracování pro jejich využití zejména společností žalobce, vykonávat další činnosti dle pokynů žalobce a to za podmínek definovaných smlouvou a platnými právními předpisy. Dle bodu VI odst. 2 žalovaná bere na vědomí, že i jí uzavřená Produktová smlouva může být stornována a to za podmínek definovaných v provizních podmínkách jednotlivých partnerů (využití nároku na bezplatné ukončení produktové smlouvy dle příslušných právních předpisů, klient produktovou smlouvu neplní, apod.). V takovém případě žalovaná ztrácí nárok na úhradu provize a je povinna již vyplacenou provizi (nebo její část) vrátit žalobci, žalobce je oprávněn uspokojit svůj nárok na vrácení již vyplacené provize (nebo její části) způsobem dle čl. VII odst. 10 Smlouvy. V případě nedostatku finančních prostředků na provizním účtu žalované, dává žalovaná souhlas se započtením storna nároku na úhradu provize vůči finančním prostředkům, nacházejícím se v rezervním fondu žalované. Dále žalobkyně doložila výzvu k úhradě dluhu datovanou dne 13. 5. 2021 a dále předžalobní upomínku adresovanou žalované (na její e-mailovou asdresu), jež byla odeslána dne 18. 6. 2021. Z přehledu (interní listin y) žalobce bylo zjištěno, že žalobce evidoval na jméno žalované dvě smlouvy, na listin ě jsou uvedena čísla smluv, dále jako partner je uvedena [anonymizováno] pojišťovna, produkt [anonymizováno] životní pojištění, jméno klienta – [celé jméno žalované], body netto (- 110,61 a 122,9), a v kolonce vyplaceno je uvedeno ANO. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o spolupráci, jak je shora uvedeno. Žalobce zaslal žalované upomínku k úhradě dlužné částky včetně upomínky předžalobní. 6. Dle § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle odst. 2 shora uvedeného paragrafu, mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce v žalobě požadoval po žalované úhradu částky 6 636,60 Kč, a to na základě smlouvy o spolupráci, kdy žalovaná dle žalobce porušila ustanovení VI bodu 2. týkající se storna provize. Žalobce k prokázání těchto svých tvrzení označil a předložil soudu listin u (interní doklad vystavený samotným žalobcem), v níž jsou zaznamenány dvě smlouvy s vyznačením jejich čísel, smluvních partnerů, produktů, kategorií, jména klientů, včetně bodů netto. Z této listin y však jednoznačně a nepochybně nevyplývají konkrétní rozhodné skutečnosti, na jejichž základě žalobce dospěl k žalované částce, dále není možné dovodit co konkrétně předmětná částka představuje, z jakých položek se případně skládá, jakým způsobem byla tato částka vypočtena, z jakých konkrétních skutečností vyplývá její výše, dále jaké konkrétní smlouvy byly zprostředkovány nebo uzavřeny žalovanou a následně stornovány, jakým způsobem byla vypočtena provize, dále rovněž na základě jaké skutečnosti žalobce požaduje po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení, kdy a na základě jaké skutečnosti nastala splatnost žalované částky, z jakého důvodu je žalovaná ode dne 1. 3. 2021 v prodlení. Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl jak břemeno tvrzení ohledně shora uvedených skutečností, tak rovněž břemeno důkazní (zprostředkování či uzavření smluv žalovanou a jejich následné stornování, výše provize, která byla žalované vyplacena, na základě jaké skutečnosti žalobce po žalované požaduje zaplacení úroku z prodlení). Pro úplnost soud dodává, že žalobce svou nepřítomností u soudního jednání dne 18. 5. 2022 nevyužil svého procesní práva, jež mu skýtá § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. , tj. nevyužil svého práva být soudem vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů na podporu svých tvrzení ohledně shora uvedených skutečností týkajících se žalované částky včetně jejího příslušenství (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ). Proto nezbylo než konstatovat, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a rovněž břemeno důkazní. 8. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu, jak co do jistiny ve výši 6 636,60 Kč včetně příslušenství, zamítl (výrok I. rozsudku). 9. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).