Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 25/2022-18
název soudu rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka, k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele – právnická osoba, IČO, se sídlem adresa na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum. Oznámení o postoupení pohledávky podepsané postupitelem bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě. právnická osoba je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytnul dne datum žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši částka, která měla být splacena dne datum společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný zápůjčku v poskytnuté výši čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovaným. Žalovaný odeslal žádost o zápůjčku přes webové stránky webová adresa a následně byla posuzována schopnost žalovaného zápůjčku splácet. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Nárok žalobkyně tvoří pohledávka skládající se z nesplacené zápůjčky ve výši částka, z poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši částka; oba nároky splatné společně dne datum. To vše činí celkem částka. Žalovaný zatím neuhradil na svůj dluh ničeho. Předžalobní výzva pro žalovaného byla advokátem žalobkyně předána k poštovní přepravě dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva nazvaná„ Smlouva o zápůjčce číslo“, na základě níž společnost právnická osoba poskytla žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit částku částka, z čehož částka částka měla představovat souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný měl částku i s navýšením splatit nejpozději dne datum právnická osoba poskytla žalovanému předmětnou částku dne datum převodem na účet č. bankovní účet (ze Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, ze zprávy obec spořitelny ze dne datum). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně; ta uvedla, že žalovaný nezaplatil ničeho. Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek uzavřené, kterou byla (mimo jiné) předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k plnění dluhu výzvou ze dne datum (spojenou s oznámení o postoupení pohledávky), v níž mu byla stanovena lhůtu tří dnů od doručení výzvy; výzva byla odeslána dne datum (ze smlouvy o postoupení pohledávek, z výzvy, z oznámení). Žalobkyně v řízení nijak neprokázala, že by úvěrující společnost před uzavřením smlouvy jakkoli posuzovala úvěruschopnost žalovaného; žalobkyně pouze v podání ze dne datum doplnila, že úvěrující společnost prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle ustanovení § 2991 odst.1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi společností právnická osoba (také jako„ úvěrující společnost“) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Z uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 8 Co 47/2018, viz také rozsudek SDEU ze dne 5.3.2020, č.j. C-679/18).
13. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila (v podání ze dne datum), že společnost právnická osoba prověřovala úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. (v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku), avšak nepředložila, ba ani neoznačila žádné důkazy, které by zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazovali. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla ani být poučena o následcích, které zákon spojuje s neunesením důkazního břemene k uvedeným skutečnostem, a soud tedy nemá za prokázané, že by společnost právnická osoba posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb.
14. S ohledem na shora popsané neunesení důkazního břemene soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na stávající rozhodovací praxi nadřízeného soudu, neplatnou, a proto plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ.
15. příjmení soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst částku již zaplacených finančních prostředků od prostředků, které byly žalovanému poskytnuty ve výši částka. V daném případě žalovaný neuhradil ani část poskytnutých finančních prostředků a bezdůvodným obohacením na straně žalovaného je tedy částka ve výši částka, kterou soud uložil žalovanému k zaplacení spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum (žalobkyně prokázala odeslání výzvy k plnění dne datum, přičemž podle fikce doručení dle ust. §573 občanského zákoníku byla zásilka s výzvou žalovanému doručena třetí pracovní den, tedy dne datum; lhůta k plnění byla dle výzvy 3 denní, proto dnem kdy mohl žalovaný nejpozději plnit byl datum (číslo, datum byla sobota a neděle); ode dne následujícího je pak žalovaný v prodlení s plněním předmětné částky). Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když pohledávka na ni byla postoupena ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku.
17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, lze toto rozhodnutí vykonat.