Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 85/2022
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 13 860 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do zaplacení částky ve výši 2 010 Kč představující kapitalizovaný úrok 150 Kč a smluvní pokutu 1 860 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 420,41 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Pokud jde o zaplacení částky 473 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do zaplacení částky ve výši 2 010 Kč představující kapitalizovaný úrok 150 Kč a smluvní pokutu 1 860 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 420,41 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Pokud jde o zaplacení částky 473 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 420,41 Kč, kapitalizovaný úrok 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 473 Kč a smluvní pokutu 1 860 Kč.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že právnická osoba (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) na ní postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne 28. 12. 2020 smlouvou úvěru číslo Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 12 000 Kč, přičemž dlužník se zavázal uhradit celkem částku 12 000 Kč do 27. 1. 2021. Dlužník své povinnosti nesplnil, a proto se žalující strana domáhá jeho úhrady.
3. Žalující strana vzala žalobu před zahájením jednání ve věci co do částky 2 010 Kč představující kapitalizovaný úrok 150 Kč a smluvní pokutu 1 860 Kč, zpět. Řízení proto bylo v tomto rozsahu částečně zastaveno výrokem I., když podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále jen „o. s. ř. , může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela, soud pak podle odst. 2 věty řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 4 není třeba vyžadovat stanovisko protistrany, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než ve věci začalo jednání.
4. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila.
5. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř. , podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
6. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002 ).
7. Podle § 101 odst. 1 , 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.
8. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval žalovanou stranu, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř. ) a stanovil jí lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Žalovaná strana se k výzvě nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. Žalující strana vyslovila souhlas s takovým postupem již v samotném žalobním návrhu.
9. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 12. 2020 ve spojení s obchodními podmínkami bylo zjištěno, že žalovaná strana uzavřela s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované straně poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč na 30 dnů, přičemž žalovaná strana měla uhradit celkem částku 12 000 Kč. Vyplacení jistiny žalované straně bylo prokázáno výpisem z účtu.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s přílohou 7 bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru postoupil na žalující stranu pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávek bylo následně žalované straně oznámeno poskytovatelem úvěru v Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2021, které bylo dle podacího archu odesláno žalované straně dne 15. 7. 2021.
11. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná strana své závazky plynoucí z uzavřené dohody řádně neplnila a proto žalující strana přistoupila k zesplatnění dluhu, kdy žalovanou stranu vyzvala k úhradě celého dluhu.
12. Z dopisu ze dne 10. 2. 2021, 19. 2. 2021 a 27. 2. 2021 bylo zjištěno, že obsahují upomínku žalovaného.
13. Z výzev ze dne 13. 8. 2021 a 18. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta advokátem žalující strany a současně jím byla i upozorněna na možné soudní řízení.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr.
15. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879 , § 1882 zákona č. 89/2012 Sb. ). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ).
16. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb. ). Žalující strana prohlásila, že doklady k této skutečnosti nedisponuje a vzala žalobu částečně v rozsahu částky 2 160 Kč představující kapitalizovaný úrok 150 Kč a smluvní pokutu 1 860 Kč, zpět. Požadovala nadále přiznat jistinu, úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky.
17. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by poskytovatel úvěru posoudil úplně, pečlivě a spolehlivě a tedy řádně schopnost dlužníka úvěr splácet.
18. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne číslo, OPR- právnická osoba, C číslo, ECLI:EU:C: číslo plyne:
Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z. (a nikoliv dle § 87 odst. 1 věta prvá a druhá z.s.ú.). S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit. K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto.
20. Žalovaná strana byla vyzvána k vrácení peněz. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit, v jaké době je schopna dluh splatit (§ 87 odst. 1 z.s.ú.). Je proto třeba vycházet z obecných pravidel tak, že od okamžiku vyzvání je v prodlení a věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007 , jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.
21. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.
22. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř. , přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. , neboť neúspěch žalující strany byl v poměrně nepatrné části.
23. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění).
24. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěrech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat datovou schránkou, nebo řádně podepsané elektronicky, případně ve dvojím vyhotovení písemně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.