Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3506/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O. s. s. z. J. n. N., zastoupené advokátem, proti povinnému L. T., zastoupenému advokátem, pro 295.383,- Kč, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. 3. 2006, č.j. -23, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 10. 2005, č.j. -17, jímž Okresní soud v Jablonci nad Nisou nařídil podle platebních výměrů oprávněné ze dne 29. 11. 2004, č. 711/04/04/OSVČ/VN/PV a č. 712/04/OSVČ/VN/PV, pro pohledávky 2.775,- Kč a 292.608,- Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu povinného ve výši jedné čtvrtiny na označených nemovitostech v katastrálním území M. n. N. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněny (, , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“). Platební výměry jsou vykonatelné, neboť byly 4. 1. 2005 doručeny povinnému, a po uplynutí patnáctidenní lhůty od doručení jsou formálně vykonatelné bez ohledu na to, zda proti nim podal povinný odvolání; oprávněná nemovitosti, k nimž navrhovala zřídit zástavní právo, přesně označila a výpisem z katastru nemovitostí ze dne 26. 5. 2005 vydaným Katastrálním úřadem pro L. k., Katastrálním pracovištěm J. n. N., doložila, že jsou v rozsahu jedné čtvrtiny ve vlastnictví povinného. Ostatní výtky povinného (že výše pohledávky podle platebních výměrů neodpovídá součtu částek uváděných oprávněnou v přehledu pohledávek a že oprávněná včas nereagovala na jeho upozornění, kde má movitý majetek, z jehož prodeje mohla být alespoň zčásti uspokojena) označil pro tento výkon rozhodnutí za nevýznamné.

V dovolání povinný odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu jeho výtky stran výše vymáhané pohledávky a dřívějšího sdělení o umístění movitých věcí, z jejichž prodeje by se mohla oprávněná uspokojit. Znovu namítá, že předmětné nemovitosti nikdy nebyly v jeho vlastnictví ani ve společném jmění s jeho bývalou manželkou; vycházel-li proto odvolací soud toliko z výpisu z katastru nemovitostí, aniž si zapsané údaje ověřil ze souboru listin, pochybil. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Z uvedeného současně vyplývá, že k přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); takovou je v souzené věci výtka, že šetření odvolacího soudu ohledně vlastnického práva povinného k postiženým nemovitostem bylo neúplné.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno.

Námitka, že částky uvedené v podkladových platebních výměrech neodpovídají přehledu pohledávek, směřuje proti věcné správnosti exekučních titulů. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zdůraznil, že v řízení o výkon rozhodnuti soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí, jehož výkon je navržen, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58).

Ani výhrada, že odvolací soud při posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem nezohlednil okolnost, že oprávněná nevyužila možnosti alespoň částečného uspokojení pohledávky prodejem movitých věcí, není opodstatněná. Povinný netvrdil, že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (a jakých) je vhodnějším způsobem, a ze spisu navíc vyplývá, že tímto způsobem dříve nařízený výkon rozhodnutí byl bezúspěšný. Účelem zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitosti ostatně není vydobytí pohledávky, nýbrž její zajištění s důsledky stanovenými v (srov. i ).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle , Nejvyšší soud dovolání odmítl [, věta první, ].

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu