Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 351/2021-24
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši částka, to vše v týdenních splátkách po částka. Žalobkyně tvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou RČ, zaměstnání, platební historie, vyhodnocením aktuální finanční situace žalovaného, kontrolou předložených dokumentů. Žalovaný úvěr nepravidelně splácel, kdy žalobkyni uhradil celkem částka. Dnem datum nastala splatnost celého úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, předpisu splátek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne datum žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky v celkové výši částka dle podmínek ve smlouvě sjednaných v anonymizováno týdenních splátkách po částka s RPSN ve výši anonymizováno. Z výzvy před podáním žaloby bez datace a potvrzení o podání soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl jako typ svého bydlení nájemní, nejvyšší dosažené vzdělání anonymizováno, stav rozvedený, uvedl 2 předchozí půjčky u žalobkyně. Dále uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba, což mělo být ověřeno předloženou pracovní smlouvou a výplatní páskou. Čistý pracovní příjem žalovaného měl činit částka, výdaje částka, přičemž použitelné příjmy měly činit částku částka.
4. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši částka. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách á částka RPSN byla sjednána ve výši anonymizováno. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky, úvěr byl zesplatněn k datum.
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 NOZ je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
11. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr s RPSN 195,34 %, když vůbec neprověřila tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích.
12. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Touto problematikou se v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
13. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.
14. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru jakožto bezdůvodného obohacení.
15. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl. Pokud jde o jistinu samotnou, tato byla uhrazena zaplacenými splátkami v celkové výši částka.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř. a contrario. Žalovaný měl ve věci úspěch, ale žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno výše.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.