Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
219 C 151/2021
Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 449 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 817 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 817 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a částku 632 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 632 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 600,24 Kč a 90,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 817 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 632 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 817 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 817 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a částku 632 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 632 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 600,24 Kč a 90,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 817 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 632 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) uzavřela se žalovaným dne 20. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo dne 31. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo obdržel žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 18 000 Kč (dále také„ první zápůjčka“), na základě smlouvy o zápůjčce číslo částku 17 000 Kč (dále také„ druhá zápůjčka“). Zápůjčky byly poskytnuty v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy. První zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 15 650 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 3 220 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 856 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 574 Kč, v 60 týdenních splátkách po 561 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 11. 2018. Druhou zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou
14 809 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 3 041 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 274 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 494 Kč, v 60 týdenních splátkách po 531 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2018. Na první zápůjčku žalovaný uhradil celkem 3 183 Kč. Na druhou zápůjčku uhradil 16 368 Kč. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni. Z titulu první zápůjčky požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 817 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 600,24 Kč. Z titulu druhé zápůjčky požaduje zaplacení částky 632 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 90,28 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /).
3. Ze smlouvy o půjčce číslo tabulky umoření bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne
20. 9. 2017 smlouvu, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši 18 000 Kč a poplatek ve výši 15 650 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 3 220 Kč, poplatku za zpracování ve výši 4 856 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 7 574 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 561 Kč.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo tabulky umoření bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 31. 3. 2017 smlouvu, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši 17 000 Kč a poplatek ve výši 14 809 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 3 041 Kč, poplatku za zpracování ve výši 4 274 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 7 494 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 531 Kč.
5. Ze statistiky obec národní banky bylo zjištěno, že v březnu 2017 činily průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů 9,42 % ročně a že v září 2017 činily tyto sazby 9,29 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně jejích příloh, oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení žalobkyní upomínán a vyzván k zaplacení.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne
5. 3. 2020 ve věci C číslo, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 čj. 27 Co 143/2019-113).
10. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení, ale neposkytla k nim jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že ověřovala např., zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod.
11. Vzhledem k uvedenému tak soud obě smlouvy o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatné.
12. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
13. Právní předchůdkyně žalobkyně však žalovanému poskytla částku 18 000 Kč a částku 17 000 Kč, přičemž žalovaný jí či žalobkyni dosud vrátil pouze částku 3 183 Kč a částku 16 368 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelské smlouvy, na které se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 14 817 Kč a co do částky 632 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částek 14 817 Kč a 632 Kč představující dosud nesplacené jistiny, vrátit.
14. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 1. 3. 2020, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně odeslala
14. 2. 2020, s tím, že žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů od jejího doručení. Poslední den lhůty tak připadal na 29. 2. 2020 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Soud tak žalobu zamítnul co do úroku z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku II.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 449 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.