Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1980/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 4. 2007, č. j. -5, jímž soud nařídil podle platebního výměru V. z. p. ČR, Územní pracoviště V. Č., ze dne 2. 1. 2006, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 23.653,- Kč, výkon rozhodnutí srážkami z postižitelného příjmu povinného. Konstatoval, že projednání dané věci nebrání povinným uplatněná námitka překážky litispendence. V řízení vedeném pod sp. zn. se oprávněná domáhala nařízení výkonu rozhodnutí na základě platebních výměrů ze dne 12. 2. 2001, č. 4240100297 a č. 2140100296, v dané věci se však jedná o uspokojení pohledávky na základě platebního výměru ze dne 2. 1. 2006, č. 2140600003.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“) - namítá povinný, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam spatřuje v posouzení otázky odpovědnosti státu, resp. zda je možné penalizovat povinného za nesplnění povinnosti platit pojistné, když zde byla odpovědnost státu, který byl v dané věci povinen pojistné za povinného platit. Stejně tak v posouzení otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí, jehož doručení si povinný není vědom a z doručenky ve spise uložené není zřejmé, kdo tento platební výměr převzal. Uvádí, že od roku 1982 do roku 1990 byl v invalidním důchodu a v roce 1990 začal podnikat a připlácet tak na zdravotní pojištění. V roce 1996 však podnikatelskou činnost ukončil, a proto byl následně vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a statusu invalidního důchodce povinen platit za něho pojistné stát. Je odkázán na sociální dávky státu coby jediný příjem svůj a své rodiny a nařízení srážek z těchto dávek ho zcela neúměrně postihuje. Navrhl, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že od zahájení řízení povinný nevznesl žádnou námitku vůči výši jeho platební povinnosti. Své námitky nedoložil žádným důkazem, naopak z registračním údajů povinného, evidovaných oprávněnou, je patrné, že v období jím uváděném byl stále zařazen v kategorii osob samostatně výdělečně činných. Taktéž mu byl exekuční titul doručen jako písemnost určená do vlastních rukou dne 24. 1. 2006, čímž se stala vykonatelná dne 9. 2. 2006.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, ale hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení výkonu rozhodnutí uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno. V řízení o výkon rozhodnutí soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet i při nařízení výkonu rozhodnutí (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Námitka dovolatele, že mu exekuční titul nebyl doručen a že z údajů na doručence není možno dovodit, kdo zásilku převzal, byla v řízení vznesena až v dovolání, jde tedy – z hlediska ustanovení – o nepřípustné novum (v odvolání ze dne 17. 5. 2007 a 4. 6. 2007 /č. l. 7 a 12/ dovolatel okolnosti doručení exekučního titulu nijak nezpochybňoval).

Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce, Nejvyšší soud dovolání podle , věty první, a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle , a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. června 2008

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu