Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
8B85C5CE811C0964C1257A4E00650203.html
HTML · 13.84 KB
No categories available
30 Cdo 3220/2007
U S N E S E N Í
s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 C 124/2006 ,
o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 2007,
č. j. 56 Co 209/2007 - 174, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. května 2007, č.j. 56 Co 209/2007 -174, potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. února 2007, č.j. 8 C 124/2006 -143, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 30.970,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % a to od 21. 12. 2006 do 31.12.2006, 9,5 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 a v dalším kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení žalované, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované 2. července 2007 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podala žalovaná dne 12. července 2007 včasné dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozhodnutí vytýká, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ). Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil žalobce s návrhem, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) uvážil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), za níž jedná zaměstnanec s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ), v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř,). Dospěl však k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ).
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. však dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 téhož zákona není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč
a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí
o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o částce, která představuje vyčíslení více samostatných nároků a o níž odvolací soud rozhodl jedním výrokem, se zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2008, sp.zn. 32 Odo 747/2002 ).
Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci
o částce, která se skládá ze čtyř samostatných nároků na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatných kupních smluv. Jednalo se o kupní smlouvu ze dne
29. 9. 2003 týkající se pozemku p.č. 138 v obci B. (kupní cena 4.930,- Kč),
dále o kupní smlouvu vztahující se k pozemku p.č. 204 v obci R. (kupní cena 4.480,- Kč), o kupní smlouvu týkající se pozemku p.č. v obci P. ( kupní cena 5.980,- Kč) a o kupní smlouvu o prodeji pozemku p.č. 722 v obci Ch. (kupní cena 15. 580,- Kč). Soud tak rozhodoval o samostatných nárocích na peněžitá plnění nepřevyšujících 20.000,- Kč, byť uplatněných v rámci jediné žaloby.
Přípustnost dovolání tak podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , není dána, a to ani přes nepřiléhavé poučení odvolacího soudu o této otázce. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) proto podané dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2008
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu