Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1591/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 28. listopadu 2006, č. j. , zamítl návrh prarodičů manželů T. na nezrušitelné osvojení nezletilého a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že smyslem osvojení je založit mezi osvojiteli a nezletilým nový kvalitní příbuzenský vztah obdobný blízkému pokrevnímu vztahu (mezi rodiči a dítětem). V daném případě však již mezi nezletilým a prarodiči vřelý blízký příbuzenský vztah existuje a poskytuje nezletilému naplnění i jeho citových potřeb. Zaměňovat tento vztah za vztah navrhovaný prarodiči by prakticky nepřineslo nezletilému nic nového a navrhovaný vztah by byl pouze pro jeho orientaci v rodinných vztazích matoucím. Navíc není splněna zákonná podmínka přiměřeného věkového rozdílu mezi nezletilým a uvedené osoby v příbuzenském poměru, který by byl v rozporu se vztahem založeným osvojením. Nebylo by ani ku prospěchu dítěte, kdyby v důsledku osvojení mělo dojít k záměně již existujících příbuzenských vztahů, jak je tomu především v případě, kdyby se prarodiče dítěte stali jeho rodiči.

Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně k odvolání prarodičů rozsudkem v záhlaví označeným potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo

na náhradu nákladů odvolacího řízní. Shledal, že rozhodnutí soudu prvního stupně plně respektuje právní názor dlouhodobě zastávaný v rozhodovací praxi soudů, že dítě nemůže být osvojeno svým prarodičem. Ztotožnil se se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. , o tom, že osvojení nezletilého vnuka jeho prarodičem není možné ani za účinnosti zákona o rodině ve znění , jehož úplné znění bylo vyhlášeno pod č. 210/1998 Sb., neboť mu brání blízký příbuzenský vztah mezi osvojitelem a osvojencem. Má-li být osvojením založen takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodiči a dětmi, nemohou být uvedené osoby v příbuzenském poměru, který by byl v rozporu se vztahem založeným osvojením. Nebylo by ani ku prospěch dítěte, kdyby v důsledku osvojení mělo dojít k záměně již existujících příbuzenských vztahů, jak je tomu především v případě, kdyby se prarodiče dítěte stali jeho rodiči.

Proti tomuto rozsudku podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení Odvolacímu soudu vytýkají, že se nezabýval prospěchem dítěte, když jeho prarodiče nemohou situaci řešit některým z jiných právních titulů, aby tak zabezpečili jeho budoucnost, ani slučitelností svého rozhodnutí s právem Evropské unie. Vyslovují přesvědčení, že názor odvolacího soudu vyjádřený v jeho rozsudku je zjednodušující k tíži nezletilého dítěte. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, který „spočívá na nesprávném právním posouzení, a v jeho důsledku faktickým rozporem s hmotným právem“ byl zrušen stejně jako rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými

i formálními znaky požadovanými ustanovením Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovením § 237 odst. 1 písm. a)

a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam. Tak tomu však v souzené věci není.

Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen

z hlediska námitek obsažených v dovolání. V souzené věci jsou dovolatelkou uplatněny dovolací důvody podle ustanovení Proto je nutno připomenout, že podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b) nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle a b) , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení

a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a)

a b) To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení může být založena jedině v případě, že

v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení

V zákoně o rodině jsou stanoveny podmínky, jejichž splnění je předpokladem pro vyslovení osvojení. Jde o takové okolnosti a právní skutečnosti, bez nichž by osvojení nemohlo plnit svoji společenskou funkci, a jež jsou vyjádřeny v ustanoveních §§ 63 a násl. zákona o rodině.

Z ustanovení § 63 odst. 1 zákona o rodině nutno dovodit, že vyslovení osvojení brání blízký příbuzenský vztah mezi osvojitelem a osvojencem. Má-li být osvojením založen takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodiči a dětmi, nemohou být uvedené osoby v takovém příbuzenském poměru, který by byl v rozporu se vztahem založeným osvojením. Nebylo by ani k prospěchu dítěte, kdyby v důsledku osvojení mělo dojít k záměně již existujících příbuzenských vztahů, jak je tomu především v případě, kdyby se prarodiče dítěte stali jeho rodiči (srv. v rozsudku odvolacího soudu označený rozsudek Nejvyššího soudu).

Odvolací soud se při svém rozhodování těmito závěry řídil a při aplikaci cit. ustanovení zákona o rodině se nedostal do žádných interpretačních potíží; dovolání navrhovatelů neobsahuje argumentaci, jež by byla způsobilá tyto závěry zvrátit. S ohledem na tyto skutečnosti proto nelze rozsudek odvolacího soudu považovat za rozhodnutí, jaké má na mysli ustanovení a odst. 3

Protože tak není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( a ). dovolání jako nepřípustné odmítl ( ve spojení s

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že navrhovatelé v něm neměli úspěch, a ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení nevznikly (, věta první, odst 1 a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. června 2008

JUDr. Karel P o d o l k a , v.r.

předseda senátu