Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5436/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně K. b., a. s., , proti žalovaným 1) N. spol. s r. o., , 2) J. R., , zastoupenému JUDr. P. S., advokátkou, , 3) J. R., , zastoupené JUDr. P.S., advokátkou, o zaplacení částky 2,800.831,83,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 7. 2007, č.j. -141, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Vrchní soudu v Olomouci ze dne 12. července 2007, č. j. -141, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2006 č. j. -86, kterým byla uložena žalovaným 1), 2) a 3) povinnost zaplatit žalobkyni jistinu 2,293.732,70 Kč s 25 % úroky z prodlení ročně od 25. července 1996 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 503.589,13 Kč, poplatek za vedení účtu 3.510,- Kč a náklady řízení, přičemž ve vztahu ke 2) a 3) žalovanému je žalobkyně oprávněná domáhat se uspokojení své pohledávky v rámci výkonu rozhodnutí pouze z výtěžku prodeje zastavené nemovitosti v k. ú. M. K., a to v objektu bydlení čp. na pozemku parc., zapsané na LV/č. vedeném Katastrálním úřadem ve Znojmě pro k. ú. a obec M. K. s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných, není přípustné podle (dále též jen „“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. , věty první ), pak při zkoumání zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatelé žádnou právní otázku zásadního významu nevymezili. Namítají-li, že soudy neprovedly všechny navržené důkazy a dále nedostatky v procesním postupu, respektive vady řízení které mohli mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jde o dovolací důvod podle (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), který může být úspěšně použit pouze v případě, že dovolání je přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle , pouze však v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesně právního předpisu, o což se v posuzovaném případě, kdy odvolatelé namítají neprovedení jimi navržených důkazů, nejedná. Namítají-li dále dovolatelé, že soud prvního stupně vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí návrh žalovaných 2) a 3) na určení neplatnosti zástavní smlouvy a tuto otázku soud prvního stupně neřešil sám v tomto řízení jako otázku předběžnou, nelze k této námitce přihlédnout neboť přezkoumání pravomocného procesního rozhodnutí soudu prvního stupně o vyloučení věci k samostatnému projednání a rozhodnutí nelze přezkoumávat v dovolacím řízení proti rozhodnutí ve věci samé. Navíc proti tomuto procesnímu rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky. Za situace, kdy o vzájemném návrhu žalovaného 1) a 2) soud na základě vyloučení k samostatnému projednání rozhodl rozsudkem ze dne 5. dubna 2004, č. j. -47 tak, že žalobu na určení neplatnosti zástavní smlouvy zamítl a Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. května 2007, č. j. -78, toto rozhodnutí potvrdil, odvolací soud vázán tímto rozhodnutím ve smyslu posoudil zástavní smlouvu jako platnou a nelze soudům vytýkat, že se řádně nezabývaly neplatností zástavní smlouvy, tak jak namítají odvolatelé.

Nevymezují-li dovolatelé žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaných 2) a 3) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR, je proto, aniž nařizoval jednání (, věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 ve spojení s § 224 odst. 1, §151 odst. 1 a § 146 odst. 3, když dovolání žalovaných 2) a 3) bylo odmítnuto a ostatním účastníkům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2008

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á.

předsedkyně senátu