Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 360/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. L. N., proti povinnému S. B., za účasti bývalé manželky povinného I. B., zastoupené advokátkou, prodejem nemovitostí, pro částku 182.862,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání I. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 25. 8. 2006, č. j. -234, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze 6. 2. 2006, č. j. -218, okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu – kromě jiného – tak, že zbytek podstaty ve výši 366.365,90 Kč se vyplatí z poloviny povinnému a z poloviny jeho bývalé manželce.

K odvolání manželky povinného navrhující změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, aby jí byl vyplacen celý zbytek podstaty, tedy částka 366.365,90 Kč, změnil krajský soud napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu v napadené části tak, že zbytek rozdělované podstaty, tedy celá částka 366.365,90 Kč bude vyplacena povinnému. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil – prostě – závěrem, že ustanovení bylo aplikováno nesprávně, a že tedy rozhodnutí okresního soudu muselo být v napadeném výroku změněno tak, aby „odpovídalo znění “

V dovolání manželka povinného namítá nesprávné právní posouzení věci, jež spatřuje v interpretaci ustanovení , které by se podle jejího názoru – byly-li předmětem výkonu nemovitosti ze společného jmění manželů – „mělo vykládat šířeji“. Závěr, že zbytek rozdělované podstaty má být vyplacen nejen povinnému, ale i jeho (bývalé) manželce, dovolatelka vyvozuje ze svého účastenství ve vykonávacím řízení, v němž „má stejná práva.“

Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ os.ř.) není důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že má-li výrok o výplatě zbytku rozdělované podstaty odpovídat znění ustanovení , nutno rozhodnutí soudu prvního stupně změnit, jelikož zbytek rozdělované podstaty po úhradě všech pohledávek, které mají být podle pravidel rozvrhu uspokojeny, vždy náleží povinnému.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

V daném případě rozhodl odvolací soud správně, jelikož znění kogentní normy ustanovení nepřipouští jiný výklad než ten, který odpovídá jeho doslovné dikci. Jakýkoliv výklad jiný, tedy i ten, jejž dovolatelka považuje za „širší“, by byl interpretací nad rámec zákona. Z uvedeného pak plyne i závěr, že dovolatelčiny argumenty jsou nepřípadné, jelikož účastenství povinného ve vykonávacím řízení ani skutečnost, že předmětem výkonu jsou nemovitosti ze společného jmění manželů, nejsou z hlediska ustanovení právně významné.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

Dovolatelka zůstala procesně neúspěšná, ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2008

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu