Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 33/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze 16. 2. 2006, č. j. -56, okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením téhož soudu z 30. 10. 2001, č. j. -8, zřízením soudcovského zástavního práva na tam specifikovaných nemovitostech /bytu, ideální části pozemku a společných částech domu/) odůvodněný tvrzením (viz bod II. návrhu na č. l. 12 versa), že proti nyní vymáhané pohledávce oprávněného, přiznané vykonávaným rozsudkem z 22. 10. 1998, č. j. 51/94-147, započetla (nejpozději dopisem svého právního zástupce z 15. 2. 1999) svou protipohledávku za oprávněným, kterou vůči němu měla (přesně ve stejné výši, jaká byla oprávněnému přiznána exekučním titulem, tedy v částce 252.283,30 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody, vzniklých tím, že oprávněný v období od 13. 1. 1997, tedy jak před vydáním titulu, do 13. 1. 2000, tak i po jeho vydání, užíval chatu, zahradní domek a byt, vše v jejím výlučném vlastnictví. Okresní soud uzavřel, že „zápočet, provedený povinnou za užívání bytu a zahradní chatky, není důvodný.“

Krajský soud napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně – avšak s jiným právním odůvodněním – potvrdil. Svůj názor odlišný od názoru soudu prvního stupně odůvodnil závěrem, že „zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitosti představuje jen zajištění ,vymáhané’ pohledávky a že další provedení výkonu rozhodnutí nepřichází v úvahu, jelikož nesplní-li povinný svou povinnost, navrhne oprávněný nařízení výkonu samotným prodejem nemovitosti, k níž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo. Podkladem pro nařízení tohoto výkonu (tedy prodejem) je stejný exekuční titul, podle něhož byl výkon nařízen zřízením soudcovského zástavního práva. Ustanovení , tedy že po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, se v těchto případech neuplatní“. Odvolací soud dále dovodil, že zanikne-li právo přiznané rozhodnutím či jiným exekučním titulem (tedy přiznaná peněžitá pohledávka) až po dni podání návrhu na nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva (např. splněním podle obč. zák.), zaniklo tím v souladu s ustanovením zřízené soudcovské zástavní právo a k zastavení výkonu tak není žádný důvod. Odvolací soud pak výslovně uzavírá, že „s ohledem na výše uvedené nelze po nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva aplikovat ustanovení , takže již z tohoto důvodu nebylo třeba se zabývat důvodností námitky povinné o započtení vzájemných pohledávek účastníků.“

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , aniž však vysvětluje, v čem by měl zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívat, povinná ohlašuje dovolací důvody podle a Naplnění prvně jmenovaného dovolacího důvodu spatřuje v závěru odvolacího soudu, že vzhledem k pouze zajišťovací (nikoli však již uhrazovací) povaze soudcovského zástavního práva se nebylo třeba zabývat „samotným započtením závazků a pohledávek“.

Dovolání je ve smyslu přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( , odst. 3, písm. /, odst. 2 ), daný tím, že právní otázku, zda lze výkon rozhodnutí zastavit z důvodu podle , tedy pro zánik práva po vydání exekučního titulu, i tehdy, jde-li o výkon rozhodnutí podle ustanovení a následujících , vyřešil odvolací soud záporně a tedy v rozporu s dosavadní judikaturou.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že ustanovení aplikovat u výkonu rozhodnutí nařízeného zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech nelze.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Dovolání je důvodné.

Již ze samotného znění ustanovení plyne, že mohou nastat případy, v nichž aplikovat ustanovení lze (a dokonce je nutno). Ustanovení ve své druhé větě totiž výslovně říká, že ustanovení lze použít jen tehdy, zaniklo-li právo rozhodnutím (tedy exekučním titulem) přiznané před podáním návrhu na nařízení výkonu tohoto rozhodnutí. Vykládá-li se tato věta v kontextu s první větou ustanovení dost. 1 písm. g) , podle níž bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí (tj. titulu) zaniklo právo jím přiznané, pak pro případy zániku práva započtením nelze dovodit nic jiného, než že byla-li proti výkonem vymáhané pohledávce (oprávněného) započtena protipohledávka povinné, takže se pohledávky setkaly v období mezi dnem vydání exekučního titulu a dnem zahájení vykonávacího řízení podle a následujících (tedy dnem podání návrhu na nařízení výkonu / o.s.ř/), je aplikace ustanovení o.s.č. na místě. O takový případ jde v souzené věci, kdy povinná započítává svou protipohledávku z titulu (podle jejího názoru) náhrady škody a bezdůvodného obohacení za období od 13. 1. 1997 do 13. 1. 2000, kdy měl oprávněný podle jejího tvrzení užívat nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví. Toto období – byť jen částečně – spadá do časového intervalu mezi dnem vydání exekučního titulu (22. 10. 1998) a dnem zahájení vykonávacího řízení (25. 9. 2001).

Protože povinná k započtení namítla svou protipohledávku – také – za období po vydání exekučního titulu (tedy po 22. 10. 1188 ), přičemž však jde o dobu před podáním návrhu na nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva (tedy před 25. 9. 2001), je odkaz odvolacího soudu na ustanovení (třetí strana napadeného rozhodnutí /č. l. 66/ zdola) nepřípadný, a jeho právní závěr, že „po nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva nelze aplikovat ustanovení “, a že „již z tohoto důvodu nebylo třeba se zabývat důvodností námitky povinné o započtení vzájemných pohledávek“, je nesprávný. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2008

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu