Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 931/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 13. 6. 2006, č. j. E 6275/2004-144, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (platebního výměru vydaného oprávněnou a potvrzeného jejím rozhodčím orgánem). Odvolací soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že povinný nabídnutými důkazy – a to ani znaleckým posudkem z oboru grafologie ani sdělením hotelu T. v H. (jímž mělo být prokázáno, že se v době doručování titulu nezdržoval v místě doručování, tedy ve svém bydlišti v H. K., nýbrž právě v tomto hotelu) – nevyvrátil údaje na doručence, kterou soud kvalifikoval jako veřejnouu, a podle níž byl exekuční titul dne 22. 8. 2000 doručen povinnému v jeho bydlišti.

V dovolání (napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, aniž však vysvětluje, v čem by měl tento význam spočívat) povinný uplatňuje dovolací důvody podle a b) Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v kvalifikaci doručenky pošty jako veřejnéy, jež pak vedla k závěru, že povinný neunesl důkazní břemeno stran svého tvrzení, že exekuční titul mu doručen nebyl. Vada řízení pak podle něj spočívá v tom, že okresní ani krajský soud neprovedly jím navrhovaný důkaz a nedoplnily znalecký posudek z oboru grafologie.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolateli lze přisvědčit pouze potud, že závěr odvolacího soudu o povaze doručenky jakožto veřejnéy není správný. V této souvislosti je namístě vysvětlit, že doručenka charakter veřejnéy měla a má (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 18/1998, pod poř. č. 127), že však v období od 1. 7. 2000 do 31. 12. 2000 tuto povahu neměla, jelikož , ve znění , jež se v příloze č. 5 náležitostmi doručenky zabývala, byla s účinností od 1. 7. 2000 , o poštovních službách zrušena (viz usnesení Nejvyššího soudu z 24. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 11/2003, pod poř. č. 191). V tomto ohledu je tedy názor odvolacího soudu (exekuční titul byl doručován v srpnu roku 2000, tedy právě v kritickém období) skutečně nesprávný, což ovšem neznamená, že by nesprávné muselo být jeho rozhodnutí samo o sobě, jelikož to výlučně na závěru o charakteru doručenky nespočívá. Povaha doručenky má právní význam z hlediska otázky, na kom spočívá důkazní břemeno. Měla-li doručenka v předmětném období, tedy v srpnu 2000, charaktery pouze soukromé, bylo procesní postavení povinného výhodnější. Odvolací soud přesto hodnocením (všech provedených) důkazů dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by si povinný exekuční titul nepřevzal. A právě ono hodnocení důkazů – implicite – dovolatel napadá. Samotné hodnocení důkazů však ani jedním z taxativně vymezených dovolacích důvodů (, 3 ) úspěšně napadnout nelze. Na jeho nesprávnost lze totiž usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů, zakotvené v ustanovení – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolání žádnou takovou výtku neobsahuje), pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. (vykládáno obecně) namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, účastníku čiě nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné apod.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že ten neprovedl další jím navržené důkazy, uplatňuje dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento dovolací důvod je však k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilý.

Protože tedy nebylo možno dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2008

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu