Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 459/2021-16

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: zaplacení částky 27 449,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 449,21 Kč, úrok z prodlení ve výši 3 310,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 449,21 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a úrok 29 % ročně z částky 27 449,21 Kč od 7. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 550 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 449,21 Kč, úrok z prodlení ve výši 3 310,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 449,21 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a úrok 29 % ročně z částky 27 449,21 Kč od 7. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 550 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 3. 3. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 27 449,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, (dříve pod názvem„ anonymizováno příjmení příjmení“), IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ původní věřitel“), dne 22. 4. 2005 uzavřela se žalovaným Smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb (dále jen„ Smlouva“), v níž smluvní strany ujednaly nejprve vedení běžného bankovního účtu původním věřitelem pro žalovaného jako jeho majitele, a následně též poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu až do výši úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly též Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, Úrokový lístek původního věřitele a jeho Sazebník, přičemž žalovaný se s těmito listinami při uzavření Smlouvy seznámil. Žalovaný se naopak zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenáctkrát za každých 180 dní čerpání kontokorentního úvěru, a že bude mít na účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že výši úvěrového limitu nepřekročí. Žalovaný ovšem sjednané podmínky porušil, když překročil povolený úvěrový limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Původní věřitel proto v souladu se Smlouvou zrušil poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 27 449,21 Kč dne 1. 1. 2018 převedl na nový úvěrový účet č. bankovní účet. Po převedení debetního zůstatku na úvěrový účet bylo žalovanému povoleno jeho splácení ve splátkách, přičemž žalovaný byl povinen vedle splácení zůstatku platit též úrok a poplatky dle Sazebníku. Žalovaný ovšem svůj závazek nesplnil řádně a včas, a proto původní věřitel dopisem ze dne 6. 2. 2019 odeslaným žalovanému dlužnou částku zesplatnil a žalovaného vyzval k okamžité úhradě. Dlužná jistina byla i nadále úročena smluvním úrokem ve výši 29 % ročně a rovněž zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka ze Smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku. Žalobce tak nyní nárokuje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 27 449,21 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru v částce 3 310,53 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 7. 2. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 21. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení , , dále jen „“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, a žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí ( ). Žalovaný se na výzvu ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle fikcí doručení nastalou dne 29. 12. 2021 ( ).

4. Po skutkové stránce má z doložených důkazů soud za zjištěné, že dne 22. 4. 2005 uzavřeli původní věřitel vystupující pod tehdejší obchodní firmou právnická osoba, a žalovaný Smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb. Dle Úvodních ustanovení Smlouvy byly její součástí jednak Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a jednak Dispozice upravující jednotlivé poskytované finanční produkty, tj. i Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, dále též Sazebník a Úrokový lístek, s nimiž se měl původní dlužník před podpisem Smlouvy seznámit. Na základě této Smlouvy původní věřitel žalovanému zřídil běžný účet č. bankovní účet, k němuž byl ve Smlouvě sjednán kontokorentní úvěr anonymizováno. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr až do výše povoleného limitu, která dle Dispozic činila 15 000 Kč. Vyčerpané peněžní prostředky se úročily úrokovou sazbou ve výši 19,9 % ročně, jak plyne z Dispozic. Žalovaný se dále zavázal udržovat ulice kreditní příjem, který odpovídal polovině maximální výše Povoleného limitu. Debetní zůstatek byl do výše povoleného limitu úročen běžnou úrokovou sazbou užívanou původním věřitelem při sjednávání dalších spotřebitelských úvěrových smluv uvedený, jehož výše původní věřitel zveřejňoval v Zúčtování úroků vždy ke konci měsíce. V případě překročení povoleného úvěrového limitu byl původní věřitel dle Smlouvy oprávněn Povolený limit zrušit, přičemž čerpané peněžní prostředky se i nadále úročí. Původní věřitel kontokorentní úvěr zesplatnil dopisem ze dne 6. 2. 2019 z důvodu opakovaného porušení smluvních ujednání žalovaným a vyzval jej k zaplacení dlužné částky ve výši 27 449,21 Kč nejpozději do 20. 2. 2019. Dne 18. 11. 2020 uzavřeli původní věřitel jako postupitel se žalobce jako postupníkem Smlouvu o postoupení pohledávek s tím, že k dokončení postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobce dojde zaplacením úplaty za postoupení, jak plyne z Dohody mezi původním věřitelem a žalobcem z téhož dne. Součástí Smlouvy o postoupení pohledávek byla Příloha obsahující Seznam postupovaných pohledávek, v níž je uvedena pohledávka původního věřitele za žalovaným. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 30. 11. 2020, který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 9. 12. 2020. Dne 10. 2. 2021 zaslal žalobce formou doporučeného psaní žalovanému výzvu k plněním se základním skutkovým a právním rozborem věci, jak plyne z doložené výzvy k plnění a podacího lístku.

5. Soud základě shora popsaného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně.

6. Podle ustanovení , (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle ustanovení , obchodní zákoník (dále jen „obch. z.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 502 odst. 1 obch. z. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

10. Podle ustanovení § 504 obch. z. je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

11. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

12. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

13. Podle ustanovení , (dále jen „s. o. z.“) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

14. Primárně se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána věcná legitimace účastníků, a dospěl k následujícím závěrům. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána postoupením pohledávky původním věřitelem žalobci ve smyslu ustanovení § 1879 o. z., s tím, že žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna nejpozději doručení výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, a postoupení je tak vůči ní účinné (§ 1882 odst. 1 o. z.). Co se týče samotného žalobou uplatněného nároku, tak soud učinil následující právní závěry. Závazkový vztah mezi účastníky vzniklý na základě smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb, jejíž součástí bylo též ujednání a poskytnutí kontokorentního úvěru anonymizováno je nutno posuzovat dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku upravujících práva a povinnosti stran smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků této smlouvy, tedy zda se jedná či nejedná o podnikatele a vztah vzniklý při jejich podnikatelské činnosti, jak je dáno v ustanovení obch. z. V současnosti je tato problematika sice upravena v zákoně č. , , avšak právní vztah účastníků vznikl v době právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dle o. z. se pak právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti o. z. včetně všech práv a povinností z nich vzniklých řídí dosavadními právními předpisy. V daném případě se tedy práva a povinnosti z těchto závazků řídí , obchodní zákoník, ve znění rozhodném k okamžiku uzavření předmětné smlouvy. V dané věci mezi sebou původní věřitel a dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení obch. z. V souladu s ustanovením obch. z. smluvní strany určily část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky, které byly nedílnou součástí této smlouvy. Na základě této smlouvy se úvěrující, tedy původní věřitel, zavázal, že úvěrovanému, tedy původnímu dlužníku, poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úrok činil 29 % ročně z čerpané výše úvěru. Výši úroku tak soud shledal jako přiměřenou a odpovídající obvyklým úrokovým sazbám neúčelových úvěrů poskytovaných dalšími bankovními poskytovateli v době uzavření úvěrové smlouvy ( obch. z.). Původní dlužník čerpal a zjevně spotřeboval poskytnuté finanční prostředky, ovšem již bez toho, aby tyto vrátil, čímž porušil jak příslušné ustanovení , tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. Na předmětné smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému kontokorentní úvěr ve 27 449,21 Kč, což mimo jiné bylo prokázáno výpisem z úvěrového účtu. Původní dlužník byl na druhé straně povinen vyčerpané prostředky žalobci vrátit a zaplatit úrok nejprve formou udržování minimálního kreditního příjmu a následně po zrušení poskytování kontokorentního úvěru formou pravidelných splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky neplatil řádně a včas, původní věřitel v souladu ustanovením všeobecných obchodních podmínek nesplacený zbytek úvěru zesplatnil. Požadavek žalobce na zaplacení smluvního úroku z úvěru i po zesplatnění úvěru nachází oporu v ustanovení obch. z. Protože žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši včetně příslušenství, uložil soud žalovanému zaplatit žalobci částku 27 449,21 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 27 449,21 Kč od 7. 2. 2019 do zaplacení.

15. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení. V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením s. o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením Soud tak podané žalobě vyhověl i ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 550 Kč Tyto náklady tvoří 1 098 Kč soudní poplatek, 900 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení , advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny a náhrady hotových výdajů advokáta žalobce v částce 252 Kč ( ).

17. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužného úvěru a souvisejících poplatků, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s pouze minimálními odlišnostmi ve skutkových tvrzeních a právní argumentaci oproti dalším žalobním návrhům činěným žalobcem u nadepsaného soudu. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o úvěru, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, jakož i nabývacího titulu k pohledávce za žalovaným, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t.

18. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.