Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1565/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. října 2006, č. j. -120, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. února 2006, č. j. -98, uložil žalovanému povinnost odstranit betonové patky, které se nacházejí v počtu 12 kusů na hranici parcel č. 256 – zahrada a č. 251 – zahrada, v počtu 5 kusů na hranici parcel č. 84 – zastavěná plocha a nádvoří a č. 251 – zahrada a v počtu 20 kusů na hranici parcel č. 796/1 – ostatní plocha – ostatní komunikace a č. 249/1 – travnatý porost, v k. ú. V., zapsaných na LV č. 67 a č. 49 u Katastrálního úřadu pro O., katastrální pracoviště Š., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. 256, st. parc. č. 84 a parc. č. 796/1 a že žalovaný je vlastníkem pozemků parc. č. 251 a parc. č. 249/1, vše v k. ú. V. Uvedené pozemky spolu sousedí způsobem naznačeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. V roce 2002 žalovaný započal se stavbou plotu a na hranici předmětných pozemků postavil bez souhlasu žalobkyně celkem 37 kusů betonových patek s železnými sloupky, které svojí polovinou zasahují na pozemky žalobkyně. Vztahy účastníků jsou výrazně konfliktní již od roku 1999, kdy se žalovaný poprvé pokusil postavit plot na hranici jejich pozemků, a jsou provázeny mnoha dalšími spory. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že se v daném případě jedná o neoprávněnou stavbu podle (dále „“), kterou uložil žalovanému odstranit, což považoval za účelné řešení vzniklého vztahu.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 17. října 2006, č. j. -120, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na uložení povinnosti odstranit výše specifikované betonové patky zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, avšak na rozdíl od něj dovodil, že výkon práv žalobkyně je daném případě v rozporu s dobrými mravy podle . Konstatoval, že soud prvního stupně nepřihlédl k motivaci žalovaného, hospodářské ztrátě, která by mu v důsledku odstranění stavby vznikla, ani ke skutečnosti, že žalobkyně není ve výkonu vlastnického práva ke svým pozemkům nijak omezována. Nesouhlas žalobkyně se stavbou plotu, kterou žalovaný realizoval na hranici pozemků účastníků, pak shledal jako šikanózní.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání a uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud při svém rozhodování zcela opomněl v řízení prokázanou skutečnost, že stavba budoucího oplocení je stavbou neoprávněnou. Na rozdíl od odvolacího soudu spatřuje rozpor s dobrými mravy v chování žalovaného, který realizuje monstrózní stavbu plotu nehodící se do prostředí malé vesnice žalobkyni přímo pod okny, přičemž betonové patky s kovovými tyčemi vystavěné na hranici pozemků účastníků orientoval tak, že ve výsledku bude plot svou podstatnou částí zasahovat na její pozemky. Své vlastnické právo tak uplatňuje způsobem, jímž zasahuje a ohrožuje vlastnické právo jiného vlastníka. Odvolací soud dále nepřihlédl ke skutečnostem, že mezi účastníky je vedeno další stavební řízení a další spory, které v širší souvislosti objasňují záměry žalovaného a necitlivé řešení sousedských neshod. Tvrzená hospodářská ztráta ani jeho osobní situace nemohou chování žalovaného ospravedlnit. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Podrobně se zabývá námitkami žalované, které považuje za neopodstatněné, a proto navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud ČR (dále „Nejvyšší soud“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle (dále „OSŘ“) a že jsou splněny i další zákonem požadované náležitosti (, ), přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

Podle zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen „vlastník stavby“).

Podle pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.

Podle soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva je stavbě.

Nejvyšší soud již v rozsudku z 5. 10. 2004, sp. zn. , publikovaném pod C 3098 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, uvedl, že „řízení o vypořádání neoprávněné stavby je řízením, kde z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky“ a že „jde-li skutečně o neoprávněnou stavbu, nelze žalobu na její odstranění zamítnout“. Pokud tedy soudy obou stupňů dospěly k závěru, že předmětná stavba 37 kusů betonových patek s železnými sloupky je neoprávněnou stavbou ve smyslu , byly povinny upravit vztahy mezi účastníky jedním ze způsobů, které uvedené ustanovení předpokládá. Případné okolnosti provázející realizaci stavby se pak promítnou do výběru způsobu, jímž budou vztahy účastníků upraveny.

Právní posouzení věci odvolacím soudem tak není správné. Proto bylo jeho rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení( a 3 ). V novém rozhodnutí o věci odvolací soud rovněž rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a dovolacího řízení ().

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. června 2008

JUDr. Marie R e z k o v á , v. r.

předsedkyně senátu