Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 588/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J., s. d., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ú. p. z. s. v. v. m., o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. a sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. října 2007, č. j. -85, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Teplicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. dubna 2006, č. j. -43 a č. j. -42, určil, „že žalobce J., s. d., se sídlem T., Zemská 818, je vlastníkem pozemků parcel. č. 1942/14 o výměře 2741 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, parcel. č. 1942/15 o výměře 1120 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, parcel. č. 1942/16 o výměře 674 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, parcel. č. 1942/17 o výměře 723 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, parcel. č. 1942/18 o výměře 567 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané v k. ú. T. – T., pro obec T., okres T., na LV č. 60000 u Katastrálního úřadu pro Ú. k., Katastrální pracoviště T. a pozemků parcel. č. St. 367/2 o výměře 673 m2 - zastavěná plocha a nádvoří a parcel. č. St. 316/3 o výměře 612 m2 - ostatní plocha, vše zapsané v k. ú. C., pro obec D., okres T., na LV č. 60000 u Katastrálního úřadu pro Ú. k., Katastrální pracoviště T.“, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 26. října 2007, č. j. -85, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že až ve znění před novelou provedenou (dále „ “) jsou nadále součástí platného právního řádu a že je žalobce vlastníkem předmětných pozemků, neboť vlastnické právo nabyl transformací práva trvalého užívání na právo vlastnické podle poté, co požádal o změnu práva ve lhůtě stanovené . Oba soudy svá rozhodnutí opřely o nález Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní soud“) ze dne 9. března 2004, sp. zn. , publikovaný pod č. 278/2004 Sb., který zrušil část druhou , kterým se mění , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění , a některé další zákony (dále „ “), nazvanou „Změna čl. II“ a začlenil tak znovu do českého právního řádu tímto zákonem původně zrušená ustanovení až .

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Vznesla dovolací námitky totožné s těmi, které jako žalovaná uplatňovala a které dovolací soud posuzoval ve věci vedené pod sp. zn. . Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou a včas, se zabýval dovoláním především z hlediska jeho přípustnosti.

Podle (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle je podle výslovného ustanovení přípustné pouze pro řešení právních otázek.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nemá po právní stránce zásadní význam.

Napadené rozhodnutí je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. , který se týkal obdobného předmětu řízení a jehož účastnicí byla rovněž dovolatelka jako žalovaná. Toto rozhodnutí je publikováno na internetových stránkách Nejvyššího soudu a pod C 4660 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck. Ústavní stížnost, kterou dovolatelka proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu podala, Ústavní soud usnesením ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. , odmítl s odůvodněním, že zrušením části nálezem Ústavního soudu ze dne 9. března 2004, sp. zn. , publikovaným pod č. 278/2004 Sb., došlo k „rehabilitaci“ ustanovení až a uvedenou derogací se obnovil stav založený těmito ustanoveními.

S ohledem na uvedené skutečnosti dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto za použití dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalobci náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalované právo, nevznikly ( , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. června 2008

JUDr. František B a l á k

předseda senátu