Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
135FD08D80CFC009C1257A4E00692C92.html
HTML · 15.44 KB
No categories available
20 Cdo 5301/2007
U S N E S E N Í
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. dubna 2006, č. j. 12 Nc 5334/2006 -53, jímž okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. června 1999, č. j. 22 Sm 33/99 -8, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2002, č. j. 23 Cm 51/2001 -82, k vydobytí pohledávky ve výši 12 000 000,- Kč s 6 % úrokem z prodlení od 1. února 1999 do zaplacení, kterou je povinný povinen plnit společně s R. A., M. Z. a G. D. spol. s. r. o., pro náklady předcházejícího řízení ve výši 480 000,- Kč, které je povinný povinen hradit společně s R. A., M. Z. a G. D. spol. s. r. o., a 123 300,- Kč, které je povinný povinen hradit společně s M. Z., a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. K. K., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl mimo jiné k závěru, že námitka odvolatele (povinného) spočívající v tvrzení, že došlo k zániku vymáhaného práva započtením, by mohla být relevantně uplatněna až jako důvod k zastavení (částečnému zastavení) exekuce, avšak nejde o skutečnost rozhodnou pro nařízení exekuce.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. Dovolání odůvodnil poukazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel předně namítl, že v posuzované věci byla nařízena exekuce přesto, že pohledávka zanikla a nemůže tak již být na povinném vymáhána. K zániku pohledávky došlo ještě za právního předchůdce oprávněné (E. a. s.), a to dne 16. srpna 2004 jednostranným započtením. Dovolatel dále namítl, že ze smlouvy, z níž vymáhaný závazek vznikl, přestal být vázán, když se souhlasem oprávněné (E. a. s.) uzavřel s T. N. smlouvu o přistoupení k dluhu, smlouvu o převzetí dluhu a poté na něj převedl i nemovitost, na níž vázne zástavní právo, zajišťující pohledávku ze smlouvy. I proto nelze na povinném plnění ze smlouvy vymáhat.
Oprávněná se k dovolání povinného nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. – jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění dalších předpisů, (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb. “) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, předvídané ustanovením § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ).
Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v dovolání nepřednesl, a ani hodnocením námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Pokud dovolatel namítl, že vymáhání pohledávky je neoprávněné (povinný není zavázán ze smlouvy o úvěru, z níž závazek vznikl), Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích vyslovil, že v exekučním řízení již nelze exekuční titul věcně přezkoumávat a nelze přihlédnout ani k (případným) vadám řízení, jež předcházely jeho vydání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno (§ 261 a násl. o. s. ř. o. s. ř. , § 38 zákona č. 120/2001 Sb. ).
Námitka dovolatele, že vymáhaný nárok zanikl v důsledku jednostranného započtení pohledávek mezi E. a. s. (oprávněné byla pohledávka smluvně postoupena) a povinným, může být významná a přísluší o ní rozhodovat pouze v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. srpna 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65 , uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod. č. 69). Závěr odvolacího soudu, že ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se touto námitkou zabývat nelze, je proto v souladu s ustálenou soudní praxí.
Námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. (dovolatel tento dovolací důvod uplatnil pouze formálně, když v podstatě neuvedl žádné konkrétní námitky, které by jej měly naplňovat) samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , neboť ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. dovolací soud přihlédne k vadě podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v posuzované věci nejedná.
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ) podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. června 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu