Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
219 C 1/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 13 221 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 4 221 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021, rozdílem zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 156,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 076 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 4 221 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021, rozdílem zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 156,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 076 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu po žalované domáhala zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím (včetně nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč), a smluvní pokuty ve výši 4 221 Kč. To vše s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společnost právnická osoba) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná ale poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani další sjednané nároky.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /).
3. Soud provedl dokazování předžalobní výzvou, tabulkou KIZAP číslo, smlouvou o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávky, obchodními podmínkami, oznámením o postoupení pohledávek, výpisem z obchodního rejstříku, upomínkou, potvrzením o přijetí platby, výpisem z účtu, výpisem příjmení a podacími archy.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21. 01. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 26 dnů od jeho poskytnutí. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a poplatek za písemnou upomínku ve výši 50 Kč (lze účtovat maximálně za 3 zpoplatněné upomínky). Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 14. 6. 2021 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a zároveň byla vyzvána k plnění. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh plnila, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradila ničeho. Ze žalobkyní předložených důkazů zároveň nevyplynulo, že by žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z výpisu příjmení je patrné, že průměrná výše u spotřebitelských úvěrů činila v lednu 2020 8,2%.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne
5. 3. 2020 ve věci C číslo).
8. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla, neboť v tomto směru sice uvedla určitá tvrzení, ale nepředložila jediný relevantní důkaz. Soud připomíná, že pod pojmem řádné ověřování úvěruschopnosti spadá nejenom vyplnění dotazníku (sdělení údajů) dlužníkem, ale také reálné ověření příjmů a hlavně výdajů dlužníka v době poskytnutí úvěru, včetně ověření z konkrétních listin, potvrzením zaměstnavatele apod.
9. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou (včetně souvisejících nároků – tj. smluvní pokuty a příslušenství), k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
10. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
11. Žalobkyně poskytla žalované částku 9 000 Kč, přičemž ta jí dosud ničeho nevrátila. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k případnému započtení (které zde však nevzniklo) přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 9 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, žalobkyni, na níž byla pohledávka podle ust. § 1879 o.z. postoupena, vrátit. Splatnost dluhu je pak dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z.
12. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 10. 12. 2021. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila až dne 9. 11. 2021 (odeslala dne 11. 11. 2021) s určením data splatnosti do 9. 12. 2021 (jedná se o předžalobní výzvu z 9. 11. 2021). Tato výzva pak byla doručena žalované fikcí dle ust. § 573 o.z. Žalovaná je tak ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění v této výzvě učiněné, v prodlení.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když rozdíl úspěchu žalobkyně a žalované je nepatrný (úspěch žalobkyně činí 52% a úspěch žalované 48%). Při výpočtu náhrady nákladů řízení zohlednil soud i příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení soudního rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 257,77 Kč (jistina + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 11. 4. 2022), žalovaná co do částky 8 410,83 Kč (smluvní pokuta + paušální náhrada nákladů na upomínání + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + kapitalizovaný úrok + rozdíl zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 12. 2021 do 11. 4. 2022).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.